Čís. 2706.

Tím, že zahájeno bylo vyrovnací řízení o jmění komanditní společnosti, není vyloučeno, by nebyla vedena exekuce na jmění osobně ručícího společníka.
(Rozh. ze dne 12. června 1923, R I 466/23.)
Soud prvé stolice povolil dne 26. února 1923 exekuci na jmění osobně ručícího společníka komanditní společnosti, o jejímž jmění bylo dne 20. ledna 1923 zahájeno řízení vyrovnací. Rekursnísoud zamítl exekuční návrh. Důvody: Dle §u 10 (1) cís. nař. ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. zák. nelze po zavedení vyrovnacího řízení na věcech, dlužníku náležejících, nabýti ani zástavního ani uspokojovacího práva. Dle usnesení zemského civilního soudu ze dne 20. ledna 1923 bylo proti protokolované firmě, která jest dle zápisu v obchodním rejstříku komanditní společností, ku které exekut jako osobně ručící společník náleží, zahájeno řízení vyrovnací. Vedle §u 7 cit. nař. nastávají právní účinky zavedeného řízení vyrovnacího počátkem dne, kterého vyvěšen byl edikt na desce soudu vyrovnacího. Nemohla proto dnem 20. ledna 1923 počínaje exekuce již býti povolena na jmění výše uvedené firmy a důsledkem toho ani na jmění společníka, který po rozumu čl. 85 a 112 obch. zák. osobně rukou společnou a nerozdílnou celým soukromým jměním za závazky společnosti ručí. Příčilo by se zřejmě jak účeli tak zásadám instituce vyrovnacího řízení, kdyby ustanovení § 10 vyr. ř. vztahovati se nemělo též na soukromé, mimo jmění společnosti jsoucí (nalézající se) jmění společníka, který po rozumu obchodního zákona v první řadě solidárně ručí za závazky komanditní společnosti, an by tím bylo umožněno, by i za vyrovnacího řízení jednotliví věřitelé nabyli přednostních práv zajišťovacích na úkor ostatního věřitelstva, čímž by všeobecně byla prolomena v řízení vyrovnacím platící zásada rovnoprávnosti všech věřitelů. Dlužno proto souhlasiti s názorem stěžovatele, že zavedení vyrovnacího řízení ohledně jmění společnosti má v zápětí týž důsledek (účinek) i ohledně vlastního jmění osobně ručícího společníka tak, jako při úpadku. Tomu nasvědčuje též ustanovení §u 60 vyr. říz., dle něhož účinky soudně potvrzeného vyrovnání vztahují se na společníky osobně ručící v době zahájení řízení vyrovnacího, takže ručí za závazky společnosti, avšak s obmezením, které soudní vyrovnání vyslovuje, tedy toliko tou částkou, která je zaručena věřitelům narovnání.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Z ustanovení §u 1 čís. 2 a §§ 60 a 61 vyr. ř. plyne jasně, že může býti zahájeno vyrovnací řízení o jmění obchodní společnosti nebo jen o jmění osobně ručícího společníka obchodní společnosti neb obou zároveň. Vyrovnací řízení zavedené ohledně jednoho z nich nemá tedy právních účinků na druhého, leč by jinak v zákoně bylo ustanoveno (§ 60 vyr. ř.). Stejné ustanovení má též § 65 konk. ř. Prvý soud neporušil tedy ustanovení §u 10 vyr. ř., povoliv exekuci na jmění dlužníka, ohledně kterého v době povolení exekuce vyrovnací řízení zahájeno nebylo.

Citace:

Rozhodnutí č. 2706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1021-1021.