Čís. 2182.

Prozatimní opatření odděleného bydliště vyklizením manžela z domu jeho manželky může se po případě omeziti pouze na byt, dosaváde manželům společný, nikoli však i na manželovu dílnu a krám v témž domě.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1923, R I 1321/22.). Manželé obývali v manželčině domě společný byt, manžel tam měl též truhlářskou dílnu a prodejnu nábytku. Ježto manžel manželku týral a na zdraví ohrožoval, žalovala ho o rozvod manželství od stolu a lože a žádala zároveň za povolení prozatimního opatření odděleného bydliště v ten způsob, by manželi bylo nařízeno z jejího domu se vystěhovati a do něho se více nevrátiti. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, jak navrhováno. Rekursní soud vyhověl stížnosti
manžela potud, že povolil oddělené bydliště tím způsobem, že se žalovanému ukládá, by dosavadní společný byt do 14 dnů pod následky exekuce opustil a do společného bytu více nevstoupil, kterýžto zákaz netýká se však místností, kde jest jeho truhlářská dílna a kde provozuje obchod se zařízením bytovým. Důvody: Jak z ustanovení §u 399 čís. 1 a 392 odstavec druhý ex. ř. vyplývá, nesmí býti prozatimní opatření povoleno ve větším rozsahu, než k zajištění ohrožené strany nezbytně je nutno. V tomto případě jde o povolení odděleného bydliště ohrožené manželce dle §u 107 obč. zák., pokud se týče §u 382 čís. 8 ex. ř.. Ježto dum, ve kterém manželé společně bydleli, náleží manželce, možno ovšem oddělené bydliště manželce povoliti jen tím způsobem, že žalovaný manžel společný byt opustí. Aby zákaz rozšířen byl také na místnost, ve které žalovaný provozuje truhlářství a obchod se zařízením bytovým, není pro zamýšlený účel třeba, a znamenalo by to nejen ohrožení existence žalovaného, nýbrž i ohrožení nezletilého syna obou manželů, na kterého žalovaný 150 K týdně žalobkyni přispívati musí, neboť jest známo, že za dnešní nouze o místnosti obchodní i dílny stěží nalezl by žalovaný z prostředku, jemu po ruce jsoucích, jiné vhodné místnosti pro provozování řemesla. Povolení prozatimního opatření v rozsahu, stanoveném soudem prvé stolice, znamenalo by ostatně pro žalobkyni potud škodu, že jí bylo prozatimní výživné jen pro nedostatek výdělku
žalovaného pro tentokráte odepřeno, ztrátou dílny však možnost zlepšeného výdělku by se tím více oddálila a povolení slušné výživy manželce dle §u 91 obč. zák. předpokládá, že manžel má určitý zdroj příjmů, jest tedy v zájmu žalobkyně samé, by ho o jediný tento zdroj výdělku nepřipravila.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti navrhovatelky s poukazem na správné a zákonu a stavu věci odpovídající důvody napadeného usnesení a v uvážení, že účelem prozatimního opatření podle §u 382 čís. 8 ex. ř. jest poskytnouti ohrožené straně oddělené bydlení od strany ohrožující a znemožniti této vstup do bytu strany ohrožené, kteréhožto účelu jest dosaženo opatřením, druhou stolicí povoleným, a že další žádané opatření vyklizením žalovaného z domu, jež by mohlo míti za následek ohrožení jeho existence, nejeví se býti podle obsahu spisů k ochraně žalobkyně nutným.

Citace:

Rozhodnutí č. 2182. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 99-100.