Čís. 2579.

Podnájemník není oprávněn, odporovati smíru nájemníka s pronajímatelem o vyklizení najaté místnosti. Není závady, by za řízení o svolení soudu k výpovědi strany smírem neujednaly vyklizení bytu.
(Rozh. ze dne 2. května 1923, Rv II 281/23.)
Pronajimatel uzavřel v řízení o soudním svolení k výpovědi s nájemcem smír o vyklizení bytu. Žalobu podnájemníka na pronajímatele
a nájemce o bezúčinnost smíru procesní soud prvé stolice
zamítl. Důvody: Ve smyslu §u 568 c. ř. s. platí výpověď, daná nájemníkovi, též oproti podnájemníkovi. Zákonu o ochraně nájemníků ze
dne 8. dubna 1920 čís. 275 sb. z. a n. bylo vyhověno tím, že byla podána
žádost o povolení soudní výpovědi, že bylo o tomto návrhu jednáno a
skončilo toto jednání smírem. Není příčiny, proč by tento smír byl neplatným; § 7 cit. zák. žádá pouze, by řízení o podání výpovědi ve smyslu
toho zákona bylo zachováno. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Důvody: Odvolání není opodstatněno a poukazuje se odvolatel na
správné důvody napadeného rozsudku. Nelze souhlasiti s názorem odvolatelovým, že § 7 zákona ze dne 8. dubna 1920 čís. 275 sb. z. a n. vylučuje, urovnati spor o výpověď smírem, a že výpověď může býti stanovena pouze nařízením soudu. Zákon upravuje pouze ony případy, kde
o přípustnosti výpovědi není mezi stranami shody, není tím však vyloučeno, by strany o svém soukromoprávním poměru nemohly učiniti
narovnání (§ 1375 obč. zák.), a není proti urovnání smírem překážky
ani v případě, kde nájemce dal místnosti do podnájmu, neboť podnájemník není k pronajímateli bytu ve smluvním poměru a nemůže ani
obsah smíru býti brán v pochybnost žalobcem, jenž na smíru není vůbec
súčastněn (§ 1380 obč. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po stránce právní. Správným
je jeho názor, že zákon poskytuje ochranu pouze nájemníku vůči pronajímateli bytu, nikoli však podnájemníku, ohledně kterého platí § 568
c. ř. s. Pro použití tohoto §u v žalobcův prospěch není důvodu vzhledem ke skutkovým zjištěním. Z toho je dovoditi, že žalobce jako podnájemník není vůbec oprávněn odporovati smíru jako exekučnímu titulu
z důvodu domnělé právní neplatnosti. Mimo to uznal odvolací soud
správně platnost smíru bez ohledu na § 7 uvedeného zákona, jenž má
na mysli jedině případ, že by nájemník sjednávaje nájemní smlouvu,
vzdal se předem zákonné ochrany jako nájemci mu poskytnuté. Jinak
se má věc, když nájemce, přijav výpověď, o jejíž schválení pronajímatel
zažádal, vzdá se této ochrany a souhlasí se zrušením poměru nájemního. Takové omezení disposičního práva nájemcova zákon neměl na
mysli.

Citace:

Rozhodnutí č. 2579. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 781-782.