Čís. 2221.

Nemá-li služební pragmatika obce ustanovení o tom, jak jest vymáhati nevyplacené služné, jest dle §u 24 zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920 přípustným pořad práva. Veřejnoprávní povaha služebního poměru nepadá tu na váhu.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1923, R II 19/23.).
Obecní strážník domáhal se na obci zaplacení služného za 4 měsíce. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Soud prvé stolice je toho mínění, že není příslušným rozhodovati o okolnosti, žalobcem uvedené, že řízení před kárnou komisí a jinými městskými orgány neodpovídalo předpisům služební pragmatiky pro zaměstnance a zřízence žalované obce. Předmětem sporu však není zrušení kárného řízení anebo zrušení propuštění žalobce z městské služby, nýbrž otázka, zda jest žalovaná obec povinna, žalobci zaplatiti zažalovanou částku uplatňovanou na základě služební smlouvy mezi žalobcem a žalovanou. K rozhodnutí této otázky je soud a jen soud příslušným. Okolnost, že rozhodnutí po případě závisí na předchozí otázce správního práva, nezakládá nepřípustnost pořadu práva, jak to zcela zřetelně vyplývá z ustanovení §u 190 c. ř. s. Z předpisů služební pragmatiky, která dle §u 25 zák. ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920 platí pro obě strany a ze spisu městského úřadu, týkajících se kárného řízení proti žalobci, lze zjistiti, zda byl žalobce právoplatně propuštěn ze služby, a toto zjištění stačí k rozhodnutí sporu, zejména k rozřešení otázky, zda přísluší žalobci služné pro dobu před doručením propouštěcího dekretu.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.

Důvody:

Bylo zažalováno žalobcem jako definitivním městským strážníkem zadržené služné, na které on si činí nárok z tohoto služebního poměru. Dle §u 25 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920 zůstanou zřízenci, kteří byli ustanoveni dříve, než tento zákon nabyl platnosti — jsou-li státními občany republiky — i nadále ve svém dosavadním služebním postavení a přísluší jim do tří měsíců ode dne účinnosti zákona právo vysloviti se, má-li pro budoucnost jejich služební poměr býti posuzován nadále podle ustanovení tohoto zákona, jinak platí jejich dosavadní smlouva. Dle zjištění nižších stolic žalobce do tří měsíců onoho prohlášení neučinil, platí tedy pro něho služební pragmatika žalované obce obecním výborem dne 9. prosince 1904 usnesená, dne 17. března 1905 schválena, které se v dalším dostalo rozhodnutím moravského zemského výboru v Brně ze dne 30. září 1905 schválení. Dle §u 8 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. nelze pochybovati o tom, že tato úředně schválená pragmatika služební je také pro obě strany platným řádem služebním. Sluší tedy nejprve zkoumati, zdali služební pragmatika obsahuje v příčině sporů, týkajících se nevyplaceného služného, nějaké ustanovení. Dle §u 12 pragmatiky náleží zřízencům do kárných nálezů právní pořad ku zemskému výboru. Tamže náleží dle §u 21 pragmatiky rozhodování o stížnostech do určení odpočivného, vpočítatelnosti služebních let, do dání na odpočinek. Z uvedeného plyne, že služební pragmatika v příčině sporů, týkajících se nevyplaceného služného, nějakého ustanovení nedosahuje. Naskytuje se otázka, zdali tedy nemělo by na věc použito býti předpisu §u 24 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920, podle něhož spory o příjmy služební a další tam uvedené vyřizují se u trvale ustanovených zřízenců při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pořadem soudním. Žalovaná obec v stížnostních vývodech tomu odpírá, tvrdíc, že žalobní nárok není nárokem práva soukromého, jak druhá stolice míní, nýbrž vzhledem k žalobcovu definitivnímu ustanovení, vzhledem ku veřejné povaze jeho služby — a snad také vzhledem k hořejším ustanovením služební pragmatiky, že je povahy veřejnoprávní na rozdíl od provisorního zřízence, jehož poměr k obci jest určován smlouvou a je tedy soukromoprávní. Arci je definitivní zřízenec jmenován, výše jeho příjmů jest určena pragmatikou, jeho povinnosti a práce určeny jsou služebním řádem. Ale bylo uvážiti, že zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920, jenž v §u 24 spory o příjmy služební a výslužné zřízenců o zaopatřovací požitky vdov a sirotku i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů, odkazuje na pořad soudní, veřejnoprávní povahy služebního poměru takových definitivních zřízenců obecních pranic nedbá, tedy že dle úmyslu zákonodárcova, kterého při výkladu zákona dle §u 6 obč. zák. dbáno býti musí, veřejnoprávní povaha služebního poměru při posouzení přípustnosti právního pořadu nepadá na váhu. Je-li tomu tak, pak zajisté bylo uznati dle §u 7 obč. zák. a §u 24 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920, že tato rozepře dle §u 1 j. n. na pořad práva náleží, že tedy napadené usnesení rekursního soudu zákonu ne- odporuje. Není tomu na závadu ani okolnost, že dle zjištění nižších stolic pro posouzení této rozepře je praejudicialita právoplatnosti disciplinárního nálezu, poněvadž běží pak o případ §u 190 odstavec prvý c. ř. s.

Citace:

Rozhodnutí č. 2221. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 170-172.