Čís. 2698.

I jinaké nastoupení vojenské služby nežli za mobilisace jest důležitým důvodem ve smyslu §u 1154 b) obč. zák.
(Rozh. ze dne 5. června 1923, Rv II 370/23.)
Žalující dělník domáhal se na zaměstnavateli dle §u 1154 b) obč. zák. týdenní mzdy, ježto musel nastoupiti vojenské cvičení. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud jí vyhověl. Důvody: Dle §u 1154 b) obč. zák. v doslovu, jehož se mu dostalo zákonem ze dne 1. dubna 1921, čís. 155 sb. z. a n., přísluší zaměstnanci po čtrnáctidenním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše týdenní i tenkrát, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci nebo službu, pokud si to nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Odvolací soud je právního názoru, že povolání žalobce na vojenské cvičení je důležitou příčinou, týkající se žalobcovy osoby, to tím více, když v motivech k §u 1154 b) obč. zák. jest konání vojenské povinnosti jako důležitý důvod zvlášť uvedeno a v tom směru zákonem ze dne 1. dubna 1921, čís. 155 sb. z. a n. nebyla způsobena změna. Že povolání k vojenskému cvičení sluší počítati k důvodům, v §u 1154 obč. zák. uvedeným, plyne také z toho, že dle §u 8 zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1916, čís. 20 ř. zák., a dle §u 11 zákona o statkových úřednících ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. zák. z důvodu toho jest za jistých podmínek zaměstnavatel zavázán odškodniti obchodního pomocníka (statkového úředníka). Tomu není nijak na závadu ustanovení §u 2 nařízení ze dne 7. srpna 1922, čís. 209 sb. z. a n., dle kterého zaměstnanci za dobu, po kterou pro vojenskou službu nemůže služební povinnosti vykonávati, nepřísluší plat, není-li právními předpisy nebo smlouvou stanoveno jinak, neboť právními předpisy, kterým narukovaným je zajištěn plat, sluší rozuměti také předpis §u 1154 b) obč. zák. Okolnost, že povolání na vojenské cvičení není událostí nepředvídanou a že žalobce jako vojín dříve činně slouživší věděl o tom, že na cvičení bude museti rukovati, je pro rozhodnutí tohoto sporu bez významu. Poněvadž jediná námitka, kterou žalovaná činila, že povolání na vojenské cvičení není důležitou příčinou ve smyslu §u 1154 obč. zák., je neodůvodněnou, a není popřeno, že tu jsou ostatní předpoklady §u 1154 b) obč. zák., dlužno uznati, že žalobcův nárok vůči žalované jest dle zákona opodstatněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pravda sice, že plenární usnesení nejvyššího soudu ze dne 26. září 1922, č. pres. 504/22 uveřejněné pod čís. 1861 sbírky mluví jen o případě mobilisace, avšak to jen proto, že právě jen ten případ byl předložen k rozhodnutí. Nicméně i při tom zní tak, že nijak nevylučuje ostatních případů nastoupení vojenské služby, neboť praví výslovně, že důležitou příčinou dle §u 1154 lit. b) obč. zák. jest »též« povolání zaměstnance k činné vojenské službě za mobilisace. A skutečně také není pražádné příčiny nakládali s případy jiného nastoupení vojenské služby jinak, neboť všecky jsou kryty stejně zněním zákona, t. j. pojmem důležité příčiny, týkající se osoby zaměstnancovy, pro kterou nemohl vykonávati práci nebo službu, a také důvod zákonodárný, který mluví pro dobrodiní zaměstnancovo v případě mobilisace, mluví pro ně stejně i v případě každého jiného nastoupení vojenské služby, takže není pražádné příčiny k rozeznávání.

Citace:

Rozhodnutí č. 2698. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1002-1003.