Čís. 2149.Provozovatel nebezpečného (elektrického) podniku je povinen dbáti zvýšené obezřetnosti po rozumu §u 1299 obč. zák., třebaže mu nutné mimořádné zabezpečovací opatření nebylo zvláštním předpisem nakázáno.Spoluzavinění poškozeného nedospělce.(Rozh. ze dne 9. ledna 1923, Rv I 778/22.).Žalovaná obec H. poukázala svého vrchního montéra Václava R-a, by s učněm Karlem K-em prohlédl transformator u silnice. Tito použili k prohlídce dvojitého žebříku, po jehož jedné straně vystoupil Karel Κ., zatím co Václav R. manipuloval na druhé (sekundérní) straně transformátoru. Desítiletý žalobce vystoupil v nestřeženém okamžiku po druhé straně žebříku a vsáhl rukou do otvoru transformátoru, při čemž byl proudem zasažen a těžce poraněn. Žalobní nárok na náhradu škody proti obci H., Václavu R-ovi a Karlu K-ovi uznal procesní soud prvé stolice co do důvodu z polovice po právu. Odvolací soud k odvolaní žalovaných žalobu zamítl, odvolaní žalobcovu pak nevyhověl. Důvody: Podle názoru prvého soudu spočíva zavinění žalovaných Václava R-a a Karla K-a v tom, že při práci u transformátoru použili dvojatého žebříku a neučinili opatření, aby někdo třetí na druhou stranu žebříku nemohl vylézti. Prvý soud zjistiv, že žalovaný Václav R., pracuje na straně sekundérní, nemohl viděti na jižní stranu budky transformátoru, že Karel K. jsa na této straně zaměstnán a nucen dívati se dovnitř transformátoru, nemohl pozorovati, co se na druhé straně žebříku děje, a že oba mohli pracovati pouze pod proudem, dospěl k úsudku, že žalovaní neměli k práci použíti dvojitého žebříku, na nějž bez jejich vědomí třetí osoba vstoupit mohla a, učinili-li tak, že měli přibrati další osobu, která by měla dozor na okolí, a poněvadž této třetí osoby nepřibrali, že jednak svým jednáním, jednak opomenutím nešetřili onoho stupně píle a pozornosti, kterou každý člověk obyčejných schopností při práci tak nebezpečné vynakládá. S těmito závěry prvého soudu nelze souhlasiti, pokud jde o Karla K-a, jenž byl v době úrazu teprve 17 let stár a vykonal zkoušku tovaryšskou 20. června 1920, tedy nedlouho před úrazem. Jak patrno z výpovědí obou žalovaných, byl Karel K. při pracích dne 16. srpna 1920 v budce transformátoru pouze silou pomocnou, přidělenou Václavu R-ovi. který jako vrchní montér a samostatný dělník práce řídil. Kdyby tudíž v použití dvojitého žebříku, pokud se týče v opomenutí přibrání osoby dozorčí spočívala nějaká vina, zodpovídal by za ni vrchní montér R., nikoli vyučenec K., jemuž se bylo říditi příkazy sily vedoucí. Nezodpovídá-li žalovaný K. za řečené jednání (opomenutí), není povinen k náhradě škody a uznal-li prvý soud přes to, že žalobní nárok jest i proti tomuto žalovanému svým důvodem do polovice po právu, neposoudil věc správně po stránce právní. Soud odvolací nesouhlasí však s prvým soudem ani ve příčině domnělé viny Václava R-a. Podle § 1297 obč. zák. zodpovídá každý duševně normální člověk za škodu, způsobenou tím, že nevynaložil péče a pozornosti, jakou od každého člověka obyčejných schopností lze očekávati. Zákon nevyžaduje použití péče a pozornosti v takové míře, aby se za všech okolností škodě zabránilo, nýbrž jen péče a pozornosti takové, která se zřetelem na okolnosti případu od člověka obyčejných schopností může rozumně býti žádána. Posuzuje-li se případ s tohoto hlediska, nelze vinu žalovaných, tedy ani Václava R-a, shledávati v tom, že při práci použili dvojitého žebříku. Vycházíť z výpovědi žalovaných Václava R-a a Karla K-a na jevo, že při práci potřebovali časem oba žebříku najednou a to tak, že se R. postavil na stranu levou, zatím co K. stál na pravé straně. Bylo tedy právě použití dvojitého žebříku účelno a nebyl by žalovaným žebřík jednoduchý ani vyhovoval. Jest ovšem pravda, že Václav R. přešel později na stranu sekundérní a že když na to Karel K. přestoupil na levou stranu žebříku, zůstala pravá strana volna, čímž bylo umožněno, že žalobce, vystoupiv na pravou stranu žebříku a sáhnuv rukou do transformátoru, ruku si popálil. Dlužno však uvážiti, že si žalobce přivodil úraz sám svou všetečností v době, kdy oba žalovaní byli zaujati pilnou a veliké pozornosti vyžadující prací a že je nemohlo napadnouti, že za jejich bezprostřední přítomnosti se najde nezbedný nebo všetečný chlapec, který přes hrozící mu nebezpečí se opováží vylézti na žebřík a sáhne rukou do transformátoru. Jinak by tomu bylo, kdyby žalovaní byli věděli, že žalobce na žebřík leze, nebo kdyby byli mohli aspoň tušiti, že tak učiní, a přes to ho nebyli odehnali. To však ve sporu zjištěno nebylo, neboť ani Ladislav K. ani žalobce nemohli potvrditi, zda je žalovaní viděli, a z toho lze duvodně souditi, že žalobce provedl svůj čin rychle a nepozorovaně. Strana žalující dovolávala se k odůvodnění viny na straně žalovaných bezpečnostních předpisů, vydaných elektrotechnickým spolkem ve Vídni z roku 1907, které dle výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 29. října 1909, čís. 21.550 byly prý vzaty za rozhodující pro obsluhování elektrických zařízení, poukazujíc na to, že těchto bezpečnostních předpisu nebylo v tomto případě dbáno. Jest pravda, že oním výnosem bylo nařízeno, že při všech úředních jednáních, jež předsevzata býti mají v příčině elektrických zařízení na silný proud, ohledně okolností, jichž dbáti jest při zřizování, udržování a provozování elektrického zařízení na silný proud, předepisovat jest dodržování výše řečených bezpečnostních předpisů s obmezením ve výnosu uvedeným. Dlužno však především zdurazniti, že žalující strana ani netvrdí, že správě elektrických podniků v H. bylo dodržování řečených bezpečnostních zařízení uloženo, a proto nelze důvodně tvrditi, že předpisů těch nebylo subjektivně dbáno. Avšak i kdyby ony bezpečnostní předpisy mohly býti zde považovány za směrodatný, nebylo by lze ani na jejich základě odůvodniti nějaké zavinění žalovaných, pro které by ručili za škodu žalobce. Žalující strana poukazuje především k tomu, že dle oněch předpisů musí každý transformator míti čitelné výstražné znamení a červený blesk na význačném místě. V té příčině bylo místním ohledáním zjištěno, že na dvířkách sekundérní strany a to na pravém křídle byl dne 17. listopadu 1921 sotva čitelný nápis: »Vysoké napětí, životu nebezpečno.« Uváží-li se, že úraz se stal o 3/4 roku dříve, lze míti za to, že tehdy byl nápis čitelnější a že transformator v době úrazu čitelné výstražné znamení měl. Nedbal-li žalobce tohoto nápisu a jednal-li tak, jak zjištěno, zavinil si úraz sám. Tvrdí-li žalující strana, že podle oněch předpisů musí při práci býti proud vypnut, že žebřík nesmí býti přistavován a okna transformátoru otevřena, není-li proud vypnut, dále že okna nesmějí býti tak otevřena, by osoba třetí mohla dovnitř sahati, nemá to v tomto případě významu, protože znalcem bylo zjištěno, že žalovaný Václav R. práci, dne 16. srpna 1920 v transformátoru konanou, musel prováděti pod proudem, a že ho vypnouti nemohl, ježto by jinak nebyl mohl zjistiti fáze. Mimo to vyplývá již z povahy práce, že okna transformátoru musela při práci býti otevřena, poněvadž jinak by dělníci nebyli měli k transformátoru přístupu. Znalec potvrdil výslovně, že, poněvadž žalovaný R. v desce na sekundérní straně prostrkoval dráty, musel mu někdo na straně jižní pomáhati, ježto sám by práci tu vykonati nemohl. Tím jest odůvodněno, že okna (dvířka) u transformátoru musila býti na obou stranách otevřena současně, a, když se tak stalo, nelze v tom spatřovati zavinění žalovaných. Podle dalšího přednesu strany žalující je také předepsáno, že při pracích v transformátoru musí býti učiněno opatření, aby nepovolaní neměli přístupu, a to buď tím, že je tam osoba, která na okolí dohlíží, nebo tím, že se místo kolem transformátoru ohradí. Jak nahlédnutím do bezpečnostních předpisů, jichž se strana žalující dovolává, zjištěno, jsou veškeré práce na dílech, proud vedoucích, přípustný jen za přítomnosti druhého dělníka, jenž je s to, by v případě potřeby poskytl pomoc. Tomuto předpisu bylo vyhověno. Přibrání osoby dozorčí neb ohražení místa kolem transformátoru tam předepsáno není. Uvádí-li konečně žalující strana, že osoby obsluhující musí býti zkušené a že pouhý učeň této kvalifikace nemá, stačí poukázati na zjištění prvého soudu, že oba žalovaní jsou dělníky úplně spolehlivými a způsobilými, že Karel K. výkonal dne 20. června 1920 zkoušku tovaryšskou s výtečným prospěchem a že 16. srpna 1920 neprováděl práci v transformátoru samostatně, nýbrž jako pomocný dělník Václava R-a, který jako vrchní montér a samostatná síla byl ku pracím těm úplně způsobilým. Ostatně není úraz žalobcův v příčinné souvislosti se způsobilosti nebo nezpůsobilosti žalovaných, neboť byl způsoben vlastním činem žalobcovým. Žalobce byl v době úrazu ve věku 10 let, dovedl tedy rozeznávati mezi dovoleným a nedovoleným a, vstoupil-li nepozorovaně na žebřík, na němž neměl co činiti, a sáhl-li nad to dovnitř budky — ať z pouhé všetečnosti nebo z rozpustilosti — zavinil tím úraz sám a není ani skutkového ani právního základu, z něhož by se dalo usuzovati na spoluvinu žalovaných, jmenovitě Václava R-a, který práci řídil. Soud nalézací neposoudil tudíž věc správně ani pokud jde o žalovaného Václava R-a. Totéž platí v příčině žalované obce II. Soud nalézací pokládá její závazek k náhradě škody za odůvodněný jednak dle §u 1315 obč. zák., jednak i proto, že prý žalovanou obec stihá i zavinění přímé. Podle § 1315 obč. zák. ručila by obec H. za škodu žalobce tehdy, kdyby ku práci byla použila osob nezpůsobilých a kdyby tyto osoby byly škodu způsobily v této vlastnosti. Musila by tedy škoda býti v příčinné spojitosti s domnělou nezpůsobilostí žalovaných R-a a K-a. Veškeré tyto okolnosti byla by musila žalující strana tvrditi a dokázati. Soud nalézací přehlédl však úplně, že žalující strana tak neučinila, a že zejména nenabídla důkazů o nezpůsobilosti žalovaných. Než nejen to. Soud nalézací zjistil, že žalovaní R. a K. jsou dělníky úplně spolehlivými a způsobilými, že se jim po celou dobu jich zaměstnání žádná nehoda nepřihodila. Není tedy pro použití § 1315 obč. zák. skutkového základu a nebylo by ho ani tehdy, kdyby žalovaní skutečně byli opomenuli nějakou pozornost, čelící k tomu, by nikdo k úrazu přijíti nemohl, neboť nepozornost taková v tomto jediném případě, i kdyby se žalovaným mohla přičítati k vině, nebyla by ještě dostatečným důvodem, aby se mohlo míti za to, že žalovaní R. a K. byli ku pracím, dne 16. srpna 1920 prováděným, nezpůsobilými. Z hořejších vývodů však vyplývá, že podle názoru soudu odvolacího tito žalovaní tehdy ani neučinili ani neopomenuli ničeho, co by jim k vině se dalo přičítati. Přímé zavinění žalované obce opatřuje soud nalézací v tom, že obec jako majitelka elektrických podniků, spokojivši se pouze udělením příkazu Václavu R-ovi, na provedení jeho nedohlédla a neučinila nutných bezpečnostních opatření, aby nikdo k transformátoru se přiblížiti nemohl. Ani v těchto směrech nelze názorům soudu nalézacího přisvědčiti. Ohledně péče a pozornosti, jakou v tomto případě od žalované obce žádati lze, platí vše to, co bylo shora uvedeno v příčině Václava R-a se zřetelem na ustanovení § 1297 obč. zák. Ani obec není povinna, by při svém podnikání vynakládala větší péči a pozornost, než jaká se předpokládá u člověka obyčejných schopností a jaká se zřetelem na okolnosti případu může rozumně býti od ní požadována. Podle zjištění prvého soudu vynikal žalovaný Václav R. jako vrchní montér elektrických podniku města H. takovou odbornou kvalifikací, že se žalovaná obec mohla na něho úplně spolehnouti a neměla nejmenší příčiny posdati za ním dozorčí orgány. Pokud jde o zvláštní bezpečnostní opatření čelící k zamezení úrazů, stačí poukázati ke dřívějším vývodům, podle kterých bylo příslušným předpisům vyhověno tím, že práce v transformátoru byly prováděny vrchním montérem za přítomnosti druhého dělníka. Aby obec na dobu prací v transformátoru ustanovila ještě nějakou osobu dozorčí, nebo aby místo kolem transtormatoru opatřila neproniknutelnou hradbou, nemůže býti od ní rozumně žádáno, neboť ani zodpovědní zástupcové obce nemohli předvídati, že se najde všetečný nebo rozpustilý chlapec, který nedbaje výstražného nápisu na budce, za přítomnosti pracujících k transformátoru se přiblíží. Z uvedených důvodu nebyl tudíž úraz žalobcův zaviněn ani zodpovědnými zástupci obce a to ani přímo ani nepřímo.Nejvyšší soud vyhověl žalobcovu dovolání potud, že uznal žalobní nárok co do důvodu po právu dvěma třetinami proti obci H. a Václavu R-ovi.Důvodу:Dovolací soud plně souhlasí s odvolacím soudem potud, pokud tento, změniv rozsudek první stolice, uznal, že žalobní nárok vůči třetímu ža- lovanému, nezl. Karlu K-ovi, není důvodem vůbec po právu, a odkazuje dovolatcle v té příčině na správně důvody odvolacího rozsudku, jež vývody dovolacího spisu nikterak nebyly vyvráceny. Ohledně první žaložalované, obce města H. a druhého žalovaného, Václava R-a, nelze však přistoupiti k právnímu stanovisku odvolacího soudu, jenž vyloučil zavinění a proto též ručení těchto dvou žalovaných proto, že oba šetřili té péče a pozornosti, jaké lze dle §u 1297 obč. zák. očekávati od každého člověka obyčejných schopností. Právní omyl odvolacího soudu spočívá v tom, že si neuvědomil, že v tomto případě nemá místa ustanovení §u 1297 obč. zák., nýbrž že platí přísnější předpis §u 1299 obč. zák. Obec H. provozuje, jak nesporno, městské elektrické podniky, a Václav R. jest vrchním montérem těchto podniků; oba náležejí tudíž k subjektům, naznačeným v § 1299 obč. zák., dlužno na nich tedy žádati mimořádnou pozornost a kromobyčejnou opatrnost ve smyslu tohoto ustanovení zákona, a proto jsou oba právi z nedostatku této pozornosti a opatrnosti. Ze zjištěného skutkového děje vyplývá, že práce, kterouž Václav R. byl pověřen, byla nebezpečná, poněvadž bylo ji prováděti při zapnutém, procházejícím, silném proudu; že práce byla prováděna na veřejném, všeobecně přípustném místě, a že Václav R. a přidělený mu učeň Karel K. musili této práci věnovati veškeru pozornost tak, že si nemohli všímati svého okolí. Za těchto okolností měli obec, jež přikázala práci, a Václav R., který samostatně ji prováděl, náležitým způsobem se postarati o to, by veřejná bezpečnost nikterak nebyla ohrožena, a učiniti v tom směru opatření, přiměřená stavu věci, i když taková opatření nebyla snad stanovena zvláštními předpisy. Opatření ta byla na snadě. Nebylo třeba, by místo koleni transformátoru bylo opatřeno nepronikatelnou hradbou, jak odvolací soud připomíná; bylo by úplně postačilo, kdyby byl před transformatorem tažen býval provaz nebo postaveny latě po případě prkna, naznačující způsobem, znatelným každému rozumnému člověku, že přístup k transformátoru za prováděni práce jest spojen s nebezpečím a proto zakázán; po případě bylo by stačilo, vyslati nebo zavolati tam městského strážníka nebo jinou dozorčí osobu, která by byla bránila přístupu nepovolaných osob; ano bylo by i stačilo, kdyby byla tam umístěna bývala tabulka s přiměřeným nápisem. Vždyť možnost, že se najde neopatrný zvědavec (jímž nemusil ani býti nedospělý chlapec), který se přiblíží k transformátoru v době, kdy byla prováděna práce nanejvýš nebezpečná, nikdy nebyla vyloučena, a jak obec, tak i montér měli a musili s ní počítati. Teprve kdyby se byl úraz přihodil přes taková opatření byli by oba prosti ručení. Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu,že stačilo výstražné znamení na transformátorové budce, zvláště když nápis, jak při místním ohledání zjištěno, byl skoro nečitelný, a pro předpoklad odvolacího soudu, že v době úrazu budka měla čitelné výstražné znamení, spisy neposkytují podkladu. Osobním míněním slyšeného znalce, že práce v transformátoru nevyžaduje žádných zvláštních bezpečnostních opatření, a že bylo o bezpečnost postaráno tím, že tam bylidva zřízenci, soud samozřejmě není vázán. Nastalá příhoda nejlepším důkazem opaku. Když obec a montér nešetřili, jak vyloženo, potřebné zde opatrnosti a pozornosti dle §u 1299 obč. zák., jest tu přímé zavinění obou a oba ručí dle § 1311 obč. zák. i za nahodilou škodu, která by bez tohoto zavinění nebyla vznikla. Již z těchto úvah bylo s hlediska § 503 čís. 4 c. ř. s. vyhověti žalobcovu dovolání, aniž bylo třeba zabývati se dovolacími důvody §u 503 čís. 2 a 3 c. ř. s. a ostatními vývody, jimiž žalobce dokazuje zavinění a ručení obou žalovaných, a přidati se k názoru prvního soudu, že žalobní nárok vůči obci města H. a montéru Václavu R-ovi jest co do důvodu po právu. Zároveň však bylo zkoumati, zda jest správným další názor prvního soudu, že žalobce spolu zavinil svůj úraz. Dovolací soud odpověděl k této otázce veshodě s prvním soudem kladně. Tolik rozumu a tolik soudnosti lze za nynějších životních poměrů a hledíc k nynějšímu způsobu školního vyučování zajisté dle § 1297 obč. zák. předpokládati i u desítiletého hocha, že si uvědomí možnost nebezpečí, spojeného s dotekem elektrického vedení, a proto nelze ho sprostiti viny, dal-li se ať již zvědavostí nebo rozpustilostí svésti ke zjištěnému neprozřetelnému jednání. Poněvadž na straně žalovaných jest hrubší zavinění dle § 1299 obč. zák., u hocha však menší nedopatření po rozumu § 1297 obč. zák., jest spravedlivo, by tento rozdíl v zavinění došel výrazu také při rozdělení škody dle § 1304 obč. zák. Dovolací soud má za to, že odpovídá míře zjištěného obapolného zavinění, by žalovaní hradili dvě třetiny škody a žalobce nesl jednu třetinu škody ze svého, a proto byl rozsudek odvolacího soudu změněn v ten způsob, že zažalovaný nárok na náhradu škody jest vůči obci města H. a Václavu R-ovi co do důvodu po právu dvěma třetinami a pouze jednou třetinou po právu netrvá.