Čís. 2169.

Není třeba, by ujednání uvedená v §u 2, odstavec třetí, odpůrčího řádu, stala se pouze na oko.
Se stanoviska §u 8 odpůrčího řádu stačí, lze-li za to miti, že žalobcova pohledávka nebude kryta nejvyšším podáním za hypotéku.
Vyhlášení úpadku na jmění vlastníka hypotéky jest bez vlivu na rozepři, jíž hypotekárni věřitel odporuje přednostně silnějšímu zástavnímu právu osoby třetí.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1923, Rv I 753 22.).
Žalobci příslušela proti manželi žalované pohledávka 15 197 K, pro niž vloženo bylo 21. prosince 1921 na dlužníkovu nemovitost zástavní právo. Před tím, 13. května 1921, vloženo bylo pro žalovanou na téže nemovitosti zástavní právo pro pohledávku 12 000 K. Na jmění dlužníka byl uvalen úpadek. Odpůrčí žalobě, jíž se žalobce domáhal bezúčinnosti vkladu zástavního práva ze dne 13. května 1921, jakož i, by žalovaná uznala a svolila k poznamenání přednosti zástavního žalobcova práva před svým zástavním právem а k tomu, by z nejvyššího podání za hypotéku došel žalobce před ní zaplacení — bylo oběma nižšími soudу vyhověno, odvolacím soudem mimo jiné z těchto důvodu: Žalovaná jest na omylu, má-li za to, že nenastalo poškození věřitele, ježto jí vtělená pohledávku 12.000 K proti manželi skutečně přísluší. Otázku poškození jest posuzovati pouze se stanoviska věřitele. Vkladem zástavního práva nastává poškození věřitelů, ježto se jím zmenšují u kojné prostředky dlužníkovy. I poslední náležitost odpůr. ř., § 2.č3 jest tu splněna, ježto špatný hospodářský stav dlužníkův musel býti žalované zjevným vzhledem k četným exekucím na manžela jejího vedeným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Žalovaná, uplatňujíc dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., popírá náležitosti odpůrčího žalobcova nároku, a tvrdí dále, že nárok ten v každém případě zanikl vyhlášením úpadku na jmění jejího manžela. а) V onom směru namítá žalovaná, že její manžel jako vlastník hypotéky dluhoval jí skutečně zajištěnou pohledávku 12 000 Kč. Tvrzení toto je pro spor nerozhodné, žalobní nárok je i tehdy po právu, kdyby žalovaná měla skutečně zjištěných 12 000 K k pohledávání na svém manželi. Zákon nevyžaduje v §u 2 (3) odp. řádu, by jednání na škodu věřitelů tam uvedená stala se pouze na oko, nýbrž chrání věřitele před škodlivými důsledky jakéhokoli právního jednání, jež předsevzal dlužník v určité době s osobami stojícími k němu v blízkém poměru rodinném, usnadňujícím právě jednání na škodu věřitelů. Pouze tento poměr rodinný a úmysl druhé straně známý jsou důvodem odpůrčího nároku, ne však právní poměr, na němž zakládá se jednání poškozující věřitele. Odvolací soud vyložil správně příslušné předpisy odpůrčího řádu. Náležitost §u 8 tohoto řádu vyplývá z porovnání zjištěného stavu knihovních dluhu se zjištěnou cenou nemovitosti. Z toho lze souditi, že pohledávka žalobcova nebude kryta nejvyšším podáním, což stačí k oprávněnosti odpůrčího nároku. Další náležitosti tohoto nároku nebyly vůbec popřeny. b) Vyhlášení úpadku na jmění vlastníka hypotéky je pro tento spor bez významu. Rozsudek, rozhodující o poměru mezi stranami rozepře působí pouze mezi těmito, nedotýká se však práv ostatních věřitelů knihovních ani práv úpadkové podstaty. Žalovaná není povolána, by hájila případné nároky stran mimo spor stojících a nemůže se dovolávati nároků těch ve svůj prospěch proti žalobci. Totéž platí o zániku žalobcova práva na zvláštní úhradu dle §u 12 kon. řádu vyhlášením úpadku na jmění vlastníka hypotéky. Žalovaná netvrdí, že před skončením sporu nastala absolutní nemožnost úhrady pohledávky žalobcovy z hypotéky, ať již knihovním výmazem zástavního práva nebo rozdělením úpadkové podstaty. Není proto vyloučeno, že žalobcovo právo dle
§u 12 kon. řádu znova obživne, a nemůže proto býti žalobci odepřeno právo, zabrániti pro tento případ účinkům právního jednání poškodivšího jej jako věřitele.

Citace:

Rozhodnutí č. 2169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 81-82.