Čís. 2157.

Nejde o poměr komisionářský s plným delcredere (čl. 370 obch. zák.), nýbrž o smlouvu kupní, zavázal-li se ten, komu bylo zboží dodáno, nejen, že zboží dále prodá, nýbrž i že plně ručí za zaplacení a vyřízení.
Ustanoveníčl. 347 obch. zák. o vytýkání vad nelze užiti, nebylo-li zboží dosud odesláno (při koupi prenumerační).
(Rozh. ze dne 9. ledna 1923, Rv II 274 22.).
Žalobkyně koupila od firmy C. 10 vagonu prima kokosového sádla po 28 Kč za 1 kg a ujednala se žalovanou firmou B, že tato prodá na účet žalobkyně 5 vagonů prima kokosového sádla »C« po 32 Kč za 1 kg, při čemž plné ručení za zaplacení a vyřízení měla nésti žalovaná firma, jež kromě toho měla poukázati žalobkyni 30 000 Kč za vagon, proti čemuž jí žalobkyně přiznala prodejní provisi 30 h, delcredere 50 h a za ztrátu úroku 20 h při 1 kg. Žalovaná měla žalobkyni poukázati 90 000 Kč ihned, 60 000 Kč pak do 25. listopadu 1920, kupní cenu měla zaplatiti předem přímo firmě »C«. Ježto žalovaná poukázala žalobkyni pouze 90 000 Kč, žalovala tato, by zaplatila ji 60 000 Kč a firmě С kupní cenu za pět vagonů (1 400 000 Kč). Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl a uvedl v podstatě v důvodech: Jde tu o kupní smlouvu, ježto žalovaná převzala plné ručení za zaplacení a vyřízení bez ohledu, zda se jí další prodej podaří a zda se bude oň bráti čili nic. Byla proto žalovaná za všech okolností povinna zboží zaplatiti a odebrati; rovněž jistota 150 000 Kč měla se poukazem státi vlastnictvím žalobkyně. Dle §u 916 obč. zák. jest právní jednání posuzovati dle pravé jeho podstaty, pročež jest považovati i smlouvu, o niž tu jde, za smlouvu kupní, třebas byla zvolena forma smlouvy jednatelské (agentské). Ježto žalovaná měla platiti předem, jest s placením v prodlení. Žalovaná nemůže se vymlouvati, že žalobkyně není s to, dodati jí prima kokosové sádlo, ježto ho firma C. nemá, nýbrž bude na ní, by zboží, až jí bude žalobkyní dodáno, pozastavila. Prozatím však pozastavení zboží nepřichází v úvahu. Žalovaná má dle smlouvy plniti předem, není proto dosud žalobkyně k plnění zavázána, nýbrž až po zaplacení kupní ceny. I námitka žalované, že muže se domáhati storna smlouvy, ježto žalobkyně činí nárok na přílišný zisk, jest lichou, ježto tu jde o zboží bursovní, oba smluvníci jsou velkoobchodníky a na ceně se shodly. Odvolací soud potvrdil rozsudek v podstatě z týchž důvodů. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Dovolatelka vytýká napadenému rozsudku především zmatečnost, kterou spatřuje v tom, že se druhá stolice tvrzením, že smlouva ze dne 15. listopadu 1920 odpovídala úmyslu stran, ocitla v odporu s rozsudkem prvé stolice, která pokládá tuto smlouvu za smlouvu kupní, a že jest dále rozsudek druhé stolice v odporu sám s sebou, neboť, odpovídá-li smlouva úmyslu stran, je to prý smlouva agentská a nikoli kupní. Je zřejmo, že tu nejde o zmatečnost ve smyslu §u 477 čís. 9 c. ř. s., nýbrž o výklad smlouvy a tedy o právní posouzení věci. Že smlouva ze dne 15. listopadu 1920 odpovídala úmyslu stran, o tom nebylo v celém sporu pochybnosti, běží jen o to, zda je to smlouva agentská, jak tvrdí žalovaná, či smlouva kupní, jak tvrdí žalobkyně. Vzhledem k ustanovení čl. 278 obch. zák. nezáleží na tom, v jaké formě byla smlouva sepsána, nýbrž na tom, co je pravou její podstatou. Žalovaná zavázala se v této smlouvě nejen zboží prodati, nýbrž převzala též plnou záruku za zaplacení a vyřízení (Abwickelung). Složila pro žalobkyni 90 000 Kč a zavázala se zaplatiti zbytek 60 000 Kč žalobkyni nejdéle do 25. listopadu. Kupní cena měla býti firmě C. zaplacena napřed, tedy před odesláním zboží. Nejde tu tedy o obchod komisionářský s plným delcredere ve smyslu čl. 370 obch. zák., nýbrž o smlouvu kupní. V tomto směru posoudil odvolací soud věc po stránce právní správně a výtka zmatečnosti jest zcela bezpodstatná. Poněvadž byla smlouva uzavřena písemně, jest věcí soudu, aby ji vyložil a nebylo proto třeba prováděti důkazy o úmyslu stran. Vadnost řízení a nesprávné právní posouzení nelze spatřovati ani v tom, že nebyly připuštěny důkazy o tvrzení žalované, že firma C. zboží smluvené jakosti nevyráběla a na skladě neměla. Z těchto okolností nelze ještě s jistotou sonditi, že by smlouva se strany žalobkyně splněna býti nemohla, a nevyplývá to zejména ani z té okolnosti, že v jiných případech zboží, firmou С dodané, neodpovídalo smlouvě. Žalovaná netvrdí ani nemožnost plnění na straně žalobkyně, vytýká jen, že zboží, jež má firma С dodati, není kokosové sádlo první jakosti, nýbrž obyčejné sádlo a označuje tuto vadu jako kvalitativní. Avšak žalovaná jest podle smlouvy povinna, za- platiti kupní cenu napřed, před odesláním zboží a jest proto výtka vadnosti zboží, jak již procesní soud uvedl, předčasná. Ustanovení čl. 347 obch. zák. nelze tu užíti, poněvadž předpokládá, že zboží bylo odesláno, což se v tomto případě nestalo a před zaplacením kupní ceny nestane. Tvrzené vady zboží dosud neodeslaného neopravňují proto žalovanou k odstoupení od smlouvy. Výtka vadností zboží zůstává jí vyhražena až po jeho odeslání. Dovolatelka popírá sice, že se zavázala platiti kupní cenu napřed, odvolávajíc se na obsah písemné smlouvy ze dne 15. listopadu 1920, která ovšem tohoto závazku neobsahuje. Žalovaná však tuto okolnost podle protokolu ze dne 21. prosince 1921 výslovně doznala a je proto její opačné tvrzení plané. Žalovaná dovozovala konečně právo, od smlouvy odstoupiti, též z té okolnosti, že prý zisk žalobkyně jest nepřiměřeným. Že by šlo o přemrštěnou cenu neb o řetězový obchod ve sporu tvrzeno nebylo. Prvý soud již poukázal správně k tomu, že jsou obé strany obchodníky ve velkém a že se na ceně shodly. Podle vlastmího udání žalované má zboží, o něž jde, bursovní cenu a žalovaná nepřednesla žádných okolností, které by nasvědčovaly nějakému trestnému činu. I v tomto směru byla tedy věc po stránce právní správně posouzena a odvolání není odůvodněno.

Citace:

Rozhodnutí č. 2157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 56-58.