Čís. 2574.

Úprava pachtovného (zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n.).
Otázku, zda je propachtovatel oprávněn, ustoupiti od obnoveného pachtu proto, že pachtýř jest v prodlení s placením pachtovného, nelze řešiti v řízení nesporném. Dokud však není právoplatně o tom rozhodnuto, nelze pachtýři brániti, by se nedomáhal úpravy pachtovného v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 2. května 1923, R II 120/23.)
Žádosti pachtýře o úpravu pachtovného pro pachtovní rok 1922/23 soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud zrušil usnesení a odkázal pachtýře na pořad práva. Důvody: Je nesporno, že pachtýř řádně majiteli oznámil, že si propachtovaný pozemek nadále v pachtě podrží, a že majitel námitek nepodal, že se tedy pacht prodloužil. Je také nesporno. že pachtýř včas o soudní úpravu pachtovného pro rok 1922/23 zakročil. Mohlo by se tedy o této jeho žádosti rozhodovati. Jednání a rozhodnutí takové předpokládá však, jak ze zákona č. sb. z. a n. 313/21 a 213/22 na jevo jde, že pachtovní poměr mezi stranami trvá a že o tom není sporu. V tomto případě namítá majitel, že pachtýř jest s placením pachtovného déle 3 měsíců v prodlení, že tedy nemůže o snížení pachtovného žádati, dodává, že následkem toho od smlouvy odstupuje a žádá, by mu pachtýř pozemky vrátil, že tedy pachtovní poměr už netrvá a zanikl. O tom je však spor, poněvadž pachtýř popírá, že jest něco dlužen. Rozhodnutí sporu bude záviseti na zjištění, zda pachtýř byl povinen platiti také daň z pozemku a snad také jiné okolnosti. K vyšetření a zjištění takových okolností není však povolán nesporný soudce, nýbrž to patří na pořad práva (§ 2 čís. 7 nesp. ř.). Bylo proto žádost pachtýřovu odmítnouti a na pořad práva odkázati, to tím spíše, ježto podle znění zákona čís. sb. z. a n. 313/21 a 213/22 nelze za to míti, že naznačený spor měl by se řešiti cestou nespornou.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a uložil mu, by nehledě k použitému důvodu zrušovacímu vyřídil rekurs propachtovatelův.
Důvody:
Rekursní soud zcela správně zdůrazňuje, že pachtýř řádně oznámil propachtovateli, že si podrží nadále v pachtu pozemky, o které jde, a že majitel nepodal námitek, tak že nastala obnova pachtu dle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 313 sb. z. a n. a to na další tři pachtovní roky, t. j. do konce pachtovního roku 1923/1924. Ježto pak pachtýř, nedohodnuv se s propachtovatelem, včas navrhl, aby soud určil pachtovné pro pachtovní rok 1922/1923, dlužno o tomto návrhu dle článku IV. a V. zákona ze dne 13. července 1922 čís. 213 sb. z. a n. a § 9 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 313 sb. z. a n. rozhodnouti v nesporném řízení a nelze příslušný návrh pachtýře odkázati na pořad práva. Otázkou, zda je propachtovatel dle §u 10 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 313 sb. z. a n. oprávněn ustoupiti od obnoveného pachtu proto, že pachtýř jest v prodlení s placením pachtovného, nelze se v tomto nesporném řízení vůbec zabývati. Dokud nebudou vydány bližší předpisy, o kterých se zmiňuje dotčený § 10, může propachtovatel uplatniti právo, vyhražené v tomto paragrafu, pouze řádnou — soudní nebo mimosoudní — výpovědí, proti které příslušejí pachtýři námitky dle §§ 562, 566 c. ř. s., nebo žalobou o vrácení pachtovaných pozemků. V tom i v onom případě rozhodnouti lze o propachtovatelově nároku pouze pořadem práva, ježto se dle §u 9 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 313 sb. z. a n. jen o námitkách proti obnově pachtu jakož i o nárocích na snížení nebo zvýšení pachtovného rozhoduje podle zásad řízení nesporného. Upozornilť i právní výbor poslanecké sněmovny N. S. R. C. ve zprávě — tisk 2779 — I. volebního období — 3. zasedání — str. 7 zvláště na to, že případné soudní spory, vzniklé z možných výkladů §u 10, nebudou — jak je tomu ve smyslu §u 9 — vyřizovány cestou řízení nesporného. Dokud není takto právoplatně uznáno, že propachtovatel jest oprávněn ustoupiti od obnoveného pachtu, trvá pachtovní poměr a nelze brániti pachtýři, by se nedomáhal soudní úpravy pachtovného. Neprávem tedy rekursní soud odkázal návrh pachtýře na úpravu pachtovného na pořad práva, a dovolací rekurs pachtýře jest v tom směru odůvodněn. Poněvadž však rekursní soud se svého stanoviska se neobíral věcnými vývody propachtovatelova rekursu, bylo napadené usnesení zrušeno a rekursnímu soudu uloženo, by vyřídil v té části rekurs propachtovatele.

Citace:

Rozhodnutí č. 2574. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 770-771.