Čís. 2699.

Nepřípustným jest rekurs do usnesení odvolacího soudu, jímž rozhodnuto o odvolání (stížnosti) do doplňovacího rozsudku prvého soudu v otázce útrat.
(Rozh. ze dne 6. června 1923, R I 378/23.)
K žalobcově návrhu na doplnění rozsudku ve výroku o útratách procesní soud prvé stolice vynesl doplňovací rozsudek. Odvolací soud k žalobcovu odvolání zrušil doplňovací rozsudek pro zmatečnost a odmítl návrh na doplnění rozsudku a nevyhověl stížnosti žalobce do výroku o útratách opatrovníka.
Nejvyšší soud odmítl žalobcovu stížnost.
Důvody:
Pokud stížnost směřuje proti druhému odstavci napadeného usnesení, jest nepřípustnou dle §u 528 c. ř. s. proto, že jde o usnesení, potvrzující usnesení prvého soudu ohledně útrat opatrovníka dle §u 10 c. ř. s. Avšak také co do výroku odstavce prvého jest stížnost dle téhož zákonného ustanovení nepřípustnou, neboť nejde o nic jiného, než o rozhodnutí soudu druhé stolice v otázce útrat. Jest plně souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že opravný prostředek, podaný stěžovatelkou do doplňovacího rozsudku prvé stolice, a přizpůsobený k formě rozsudku formou odvolání, nebyl dle povahy své ničím jiným než rekursem proti výroku o útratách, uložených straně žalované, neboť již návrh žalobkyně na doplnění rozsudku dle §u 423 c. ř. s. mířil toliko proti výroku prvého rozsudku o útratách, jehož doslov zdá se jí v té přičině nejasným, ačkoliv odpovídal úplně žalobní prosbě. Nehledíc k doplňovacímu rozsudku, neměla by proto žalobkyně ani proti prvnímu rozsudku v otázce útrat jiného opravného prostředku než rekursu (§ 55 c. ř. s.) a nemůže bytí na tom lépe, když byl vydán v té příčině rozsudek doplňovací. Rozhodnutím soudu druhé stolice dostalo se stěžovatelce v té příčině přezkoumání usnesení prvého soudu stolicí druhou, jejíž rozhodnutí jest dle uvedeného zákonného ustanovení konečným.

Citace:

Rozhodnutí č. 2699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1004-1004.