Čís. 2696.

Soudním potvrzením vyrovnání zanikne účinnost exekučních titulů, jichž si věřitelé pro své pohledávky vymohli před zahájením vyrovnacího řízení; lhostejno, že dle tvrzení věřitele dlužník zavázal se po té doplatiti schodek, jehož se věřiteli vyrovnáním nedostalo.
(Rozh. ze dne 5. června 1923, R II 240/23.)
Vymáhající věřitel nabyl proti dlužníku exekučního titulu rozsudkem pro zmeškání ze dne 26. října 1920. O jmění dlužníka bylo po té zahájeno řízení vyrovnací a dle tvrzení vymáhajícího věřitele zavázal se mu dne 28. února 1922 dlužník zaplatiti ve dvou splátkách pohledávku až do 100%. Ježto dlužník nedodržel umluvených splátek, vedl věřitel exekuci, již soud prvé stolice povolil, rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: Stížnosti nelze oprávnění upříti. Jest sice pravda, že soud povoluje exekuci na základě návrhu vymáhající strany bez výslechu dlužníka a bez jednání; avšak soud povoluje exekuci ve smyslu §u 3 ex. ř. odstavec prvý na základě exekučních titulů v §u 1 až 2 ex. ř. uvedených. V tomto případě uvádí vymáhající strana sama v návrhu, že se dlužník po rozsudku ze dne 26. října 1920 a po soudním vyrovnání ze dne 1. června 1921 zavázal zaplatiti vymáhající straně dne 28. února 1922 do výše 100% celou pohledávku s veškerým příslušenstvím a sice dne 15. října a dne 15. listopadu, že však těchto splátek nedodržel a že proto žádá k vydobytí pohledávky povolení exekuce. Vymáhající strana v návrhu neuvádí, že by se byl dlužník 28. února 1922 soudním smírem zavázal k zaplacení vymáhané pohledávky. Раk-li se tak nestalo, nemůže býti na základě tohoto ujednání exekuce dle ustanovení §u 3 odstavec prvý ex. ř. povolena, jelikož tu není žádného exekučního titulu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle §u 53 vyrovnacího řádu jest dlužník sproštěn vyrovnáním, soudně potvrzeným, závazku, nahraditi věřitelům dodatečně schodek, který na svých pohledávkách utrpěli. Tím zanikne účinnost exekučních titulů, které si věřitelé vymohli pro své pohledávky před vyrovnacím řízením. Působnost takto zaniklého exekučního titulu neobživne, i když dlužník se věřiteli později zaváže, onen schodek doplatiti. Zavázala-li se tedy povinná strana v tomto případě doplatiti vymáhající straně, jak tato tvrdí, — avšak stranou povinnou popřeno jest — dne 28. února 1922 dlužnou pohledávku do výše 100%, nemůže vymáhající strana k vydobytí tohoto schodku použiti jako exekučního titulu rozsudku pro zmeškání ze dne 26. října 1920. Poněvadž vymáhající strana exekučního titulu nemá, zamítl právem rekursní soud její exekuční návrh jako neodůvodněný.

Citace:

Rozhodnutí č. 2696. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 999-999.