Čís. 2683.

Jde-li o relativní nucené zastupování advokátem (§ 29, odstavec prvý, druhá věta) a dostaví-li se za stranu jiný plnomocník než advokát, nelze vydati rozsudek pro zmeškání, nýbrž dlužno postupovati dle §u 185 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 30. května 1923, R II 221/23.)
Ve sporu o 3258 Kč, projednávaném u okresního soudu v místě, kde sídlí několik advokátu, dostavil se za žalovanou zmocněnec ne advokát. K návrhu žalobce vynesl procesní soud prvé stolice rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud zrušil tento rozsudek a uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, znovu ve věci jednal a ji rozhodl. Důvody: Zákon neustanovuje určitých následků pro zmeškání v případě, když strana se dá zastupovati ve sporu, jehož předmět převyšuje 2000 Kč, zmocněncem, který není advokátem (§ 27 c. ř. s.). Otázku, jak soudu jest v takovém případě postupovati, musí se proto řešiti podle zásad, ze kterých zákonodárce vychází v obdobných případech. Tu nelze seznati. že zákon snaží se sice zabrániti jednání stran, směřujícímu ku protahování sporného řízení (§ 179, 181, 275, 278, 512, 528 c. ř. s.), Že však jinak poskytuje straně, která v takovém úmyslu nejedná, možnost, uvarovati se následku, které jí vznikly nedopatřením, jež lze bez dalšího průtahu opraviti (§ 6, 37, 38, 84, 85, 185, 477 čís. 5 c. ř. s.). Vzhledem k tomuto právnímu stanovisku nelze uznati za správné vynesení rozsudku pro zmeškám proti straně, která poslala k jednání zmocněnce, řádnou plnou mocí vykázaného, byť nebyl advokátem. Soud první stolice měl stinně žalované, upozorniv ji na případné právní následky, udělením krátké lhůty umožniti, aby tuto vadu zastupování odstranil, což se bez obtíže mohlo státi v nejkratší době, poněvadž žalované družstvo má své sídlo v místě okresního soudu. Straně žalované byla proto nezákonným postupem odňata možnost na soudě projednávati (§ 477 čís. 4 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené rozhodnutí je správně odůvodněno. Soudní рraxe sdílí stanovisko odvolacího soudu. To vyslovil bývalý c. k. nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 19. května 1903, čís. 17402 úř. sb. čís. 698 a ze dne 3. dubna 1918 R I 76/18. Gerichtshalle str. 272, Časopis pro právní a státní vědu, str. 147. V případě relativního nuceného zastupování advokátem (§ 29 c. ř. s.) nemá býti vydán rozsudek pro zmeškání, dostaví-li se za stranu jiný plnomocník než advokát, nýbrž má býti postupováno dle §u 185 c. ř. s. Pro přísnější názor, že v takovém případě nastávají následky zmeškání (Pollak: System des öster. Zivilprozessrechtes str. 168. Neumann, Komentář k c. ř. s., 3. vyd., str. 531) není ani zákonných ani praktických důvodů.

Citace:

Rozhodnutí č. 2683. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 975-976.