Čís. 2341.

V řízení o požadovacím nároku drobných pachtýřů (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.) jest oprávněn ku stížnosti i ten, kdo domáhá se přídělu rozptýlené půdy, závisí-li rozhodnutí o jeho žádosti na tom, jak bude vyřízen požadovací nárok drobných pachtýřů.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, R 1 204 23.)
Soud prvé stolice přiznal manželům V-ovým pouze část po- žadované parcely č. kat. 3100 6, rekursní soud přiznal ji jim celou.
Nejvyšší soud obnovil ku stížnosti Vojtěcha С-a usnesení prvého soudu a uvedl v otázce, o niž tu jde,
v důvodech:
Nejvyšší soud, položiv si předem otázku, zda je Vojtěch C. oprávněn к dovolacímu rekursu, odpověděl к této otázce kladně. Jeť osvědčeno, že se Vojtěch C. přihlásil u Státního pozemkového úřadu o příděl části pozemku č. kat. 3100 6 v T. jakožto rozptýlené zemědělské půdy zabrané (akce R), a že jeho žádost byla doporučena k příznivému vyřízení a rozhodnutí o ní závisí na tom, zda bude manželům Josefu a Anně V-ovým v řízení dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. přiznán do vlastnictví celý pozemek či jen jeho část. Z toho jest patrno, že zájmy Vojtěcha С-a jsou značnou měrou dotčeny rozhodnutím soudu rekursního, jenž manželům V-ovým přiznal celý pozemek, a proto dle §u 9 nesp. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. nelze Vojtěchu C-ovi upříti právo к dovolacímu rekursu.

Citace:

Č. 2341. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 378-378.