Čís. 2745.

K výkonu služebnosti průjezdu, zřízené ve prospěch určitého domu, jsou oprávněni nejen majitelé domu, nýbrž i nájemníci v něm bydlící. Není neoprávněným rozšířením služebnosti průjezdu stavením, byl-li průjezdem hnán volný dobytek. Není rozšířením služebnosti každé zvýšení užívání, k němuž došlo následkem pravidelného hospodářského využití panujícího statku. Jím jest jedině nepředvídané zvětšení neb účelové přeměnění panujícího statku, jež přináší s sebou podstatně vyšší zatížení služebného statku, než s kterým mohlo býti počítáno.
(Rozh. ze dne 19. června 1923, Rv II 63/23.)
Žalobci byli vlastníky domu č. p. 397, jehož průchodem byla zřízena služebnost průjezdu pro vlastníky domu č. p. 81, jimiž, byli žalovaní. Žalobou domáháno se bylo zjištění, že žalovaným jako dočasným majitelům reality čís. 81 přísluší jedině a výlučně právo služebnosti průjezdu parcelou, spočívající v tom, že pouze a výlučně žalovaní jsou oprávněni, této služebnosti průjezdu užívati; že žalovaní ponecháváním užívání této služebnosti průjezdu osobám třetím, svým nájemníkům a komukoli jinému, ať již k chůzi, ať již k jízdě vozy, ať již k hnaní dobytka, ať již k procházení osob třetích a zákaznictvu, tuto služebnost průjezdu neprávem rozšiřují a že žalovaní jsou povinni pod exekucí zdržeti se veškerých činů, jako svoliti k procházení průjezdem osobám třetím, k jízdě vozy, k hnaní dobytka, k užívání průjezdu nájemníky a zákaznictvem, směřující k rozšiřováni této služebnosti průjezdu. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ve věci samé dlužno úplně souhlasiti s odvolacím soudem, pokud v rozsudku vůči mylnému názoru žalobců a stejně mylnému hledisku procesního soudu první stolice zdůrazňuje, že nositelem služebnosti, o níž jde, jest vlastně dům, v jehož prospěch (k jeho výhodnějšímu užívání § 473 obč. zák.) byla právě zřízena, a nikoli žalovaní jako nynější majitelé jeho osobně. Dle toho nejsou pro rozsah výkonu služebnosti té směrodatny jen osobní potřeby těchto dočasných majitelů, nýbrž potřeby, jež podmíněny jsou užíváním domu vůbec. Pokud tedy tento dům jest pronajmut i jiným osobám, jsou tito nájemníci stejně účastni oprávnění. jež vyplývají z této služebnosti jako věcného práva domu. Nelze tedy v tomto případě mluviti o nějakém dle zákona nepřípustném přenášení služebnosti na osoby jiné (§ 485 obč. zák.), jde-li o nájemníky, kteří přejímajíce určitou část nemovitosti v nájemní užívání vstupují tím v oprávnění, vykonávati dle svých potřeb i služebnost, s nemovitostí tou spojenou. Není proto pochybnosti, že nájemníci domu a jednotlivých objektů, k němu patřících, jsou oprávněni používati průjezdu v domě žalobců, který dle této služebnosti má sloužiti i pro dům č. p. 81, k vlastním jízdám a průchodu a že průjezdem smějí nechat přijížděti a přicházeti k sobě také cizí osoby, pokud to sebou přináší nebo toho vyžaduje potřeba, z užívání domu toho plynoucí. Jde jen o to, zda rozsahem nynějšího užívání průjezdu žalovanými jako vlastníky a jejich nájemci jako spoluuživateli domu č. p. 81 nenastalo rozšíření služebnosti té. Ze zjištění nižších stolic nelze však důvodně usuzovati, že se poměry, vztahující se k užívání domu č. p. 81, od doby zřízení služebnosti v roce 1919 změnily měrou anebo způsobem tak podstatným, aby bylo lze za to míti, že tím nastalo nadměrné zatížení služebního statku (průjezdu), na něž strany při ujednání smlouvy počítati nemohly nebo dle smluvního úmyslu nepočítaly. Poukazuje-li rozsudek prvé stolice k tomu, že od té doby přibyl nájem pro Jana Š-a a Bohumíra M-а, pro mlékařské družstvo M. a elektrický podnik firmy E., nelze dle zjištění tohoto soudu z toho snad nastalé častější a rozsáhlejší používání průjezdů pokládati za rozšiřování služebnosti, dle §u 484 obč. zák. nepřípustné, neboť pro rozsah užíváni nemůže býti směrodatná jedině potřeba panujícího statka, jaká byla v době zřízení služebnosti; jedině nepředvídané zvětšení nebo účelové přeměnění panujícího statku, které přináší sebou podstatně vyšší zatížení statku služebního, než s kterým mohlo býti počítáno, bylo by lze zařaditi do pojmu tohoto neoprávněného rozšiřování, nikoli však již každé zvýšení užívání, jež nastalo následkem pravidelného hospodářského využití statku panujícího. Kupovali-li žalobci dům svůj s průjezdem, společným pro jiné ješte 3 domy, musili se zajisté neb aspoň měli o tom informovati, jaké břemeno s koupí této reality na sebe béřou, a tu jim zajisté nemohlo ujíti, že břemeno to není malé, když jak bylo zjištěno — v domě žalovaných č. p. 81 již od let provozováno jest řeznictví, porážka dobytka, rituelní zabíjení a byly pronajímány i stáje k domu tomu patřící. Soud prvé stolice zjišťuje arciť také, že řezník Antonín J. hnal průjezdem puštěný dobytek a míní, že v tom spatřovati jest bezprávné rozšiřování služebnosti a průjezdů; totéž vytýkají i dovolatelé v dovolání. Leč nejvyšší soud má za to, že ani v tom nelze spatřovati neoprávněné rozšiřování služebnosti té. Služebnost průjezdu má arciť jen obsah obvyklé služebnosti jízdné cesty (§ 492 obč. zák.) a dle zákonného výkladu § 493 obč. zák. neobsahuje v sobě práva honiti volně, totiž nespoutaný dobytek. Obmezení to však má ten zákonodárný důvod, že volně puštěný dobytek působí i na ostatní ploše služebního pozemku škodu. Tento ohled nemá však platnosti v projednávaném případě, kde nejde o pozemek hospodářsky vzdělávaný, nýbrž o průjezd ve stavení, tedy o prostoru dvěma zdmi ohraničenou a jen v této míře volnému pohybu přístupnou. Z této příčiny nelze ani tento případ pokládati za vybočení z přípustných mezí zřízené služebnosti. Nárok žalobní nelze tedy ani v tomto směru uznati důvodným a ježto i v ostatních směrech jest s hlediska právní povahy služebnosti zřejmě pochybeným, rozhodl soud odvolací věc po právní stránce bezvadně, zamítnuv návrh žalobní.

Citace:

Rozhodnutí č. 2745. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1100-1102.