Čís. 2347.Komisionář může se domáhati proti svému smluvníku náhrady abstraktní škody, třebaže komitent přál si náhradu škody konkrétní.(Rozh. ze dne 6. března 1923, Rv 1 877/22.)Žalobce uvedl v žalobě, že zakoupil v listopadu 1919 od žalované 990 m2 tabulového skla po 29 K 40 h tudíž za 29 116 K k dalšímu zcizení, že splatil 1400 K a žalovanou opětovně upomínal, aby dodala, že však skla neobdržel, a žádá tudíž od ní rozdíl mezi ujednanou kupní cenou a cenou, za kterou nakoupil, t. j. 22 374 K jako náhradu škody a vrácení splátky 1400 K, úhrnem 23 774 Kč. V přípravném spisu doplnil své údaje v ten rozum, že koupil pod podmínkou, že ihned bude dodáno, a že žalovaná již při uzavření smlouvy i později byla upozorněna, že zboží jest určeno pro vývoz do Rumunska, a že trhová cena tohoto vývozního zboží činila v únoru 1920 52 K 50 h až 63 K. Při ústním jed- nání dne 4. prosince 1920 prohlásil, že koupil zboží vlastním jménem, avšak na účet firmy dr. Sch. a Co. ve Vídni, tudíž jako komisionář, že jeho komitentka prodala sklo firmě J. N. v Bukurešti po 37 K za 1 m2, že byla žalována touto firmou na náhradu škody pro neplnění 26 581 K a žádá částku tu od něho. Následkem toho rozšířil žalobce žalobní prosbu v ten smysl, že žádá od žalobkyně mimo škodu, v žalobě uplatňovanou, rozdíl mezi kupními cenami 37 К a 29 K, tudíž 7 К 60 h X 990 — 7.524 K, které fa dr. Sch. a Co. při dodržení smlouvy by byla vydělala, dále náhradu škody, kterou zažalovala firma J. N. proti jeho komitentovi 26.511 K a konečně vrácení splátky 1400 K úhrnem tudíž 35 505 K. Prvý soud připustil toto rozšíření žaloby. Při sporném jednání dne 19. října 1921 prohlásil žalobce, že neuplatňuje obě náhrady škody vedle sebe, nýbrž, že pouze pro ten případ, že by se mu nepodařilo prokázati škodu ve výši 35 505 K, trvá na částce 22 775 K v žalobě uplatňované. Při sporném roku dne 1. února 1922 omezil žalobce vzhledem k tomu, že spor fy J. N. proti fě Dr. Sch. a Co. byl ponechán v klidu, žalobní prosbu na abstraktní škodu v žalobě uplatňovanou. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci pouze 1400 Kč. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Soud odvolací pokládá omezení žalobního žádání při roku dne 1. února 1922 se stanoviska hmotného práva za přípustné, poněvadž žalobce od tohoto žádání nikdy neupustil a poněvadž změnu nároku na škodu konkrétní v nárok na škodu abstraktní a naopak nelze pokládati za změnu práva volby dle čl. 355 obch. zák. Avšak žalobce jako komisionář nemá nároku na náhradu škody abstraktní. K uplatňování nároků komitentky pro nedodržení smlouvy byl by sice oprávněn beze všeho, tudíž bez postoupení práv komitentky. Avšak tento náhradní nárok smí uplatňovati jen potud, pokud jde k dobru komitentce (Staub-Pisko II., str. 421) a pokud jej tato žádá. Dle řízení před první stolicí však žádala komitentka žalobcova na něm pouze uplatňování konkrétní škody 35 505 K, mezi jiným i vlastního ušlého zisku 7524 K, nikoliv však uplatňování škody abstraktní. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Výtka, že odvolací rozsudek odporuje spisům (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), spadá v jedno s výtkou nesprávného posouzení právního (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Nelze jim upříti oprávněnosti. Není sporu o tom, že žalobce koupil od žalované firmy jako komisionář firmy Dr. Sch. a Co. ve Vídní tabulové sklo a že žalovaná nedodržela smlouvy a nedodala přes to, že jí byla poskytnuta dodatečná lhůta s pohrůžkou, že bude žádána náhrada škody pro nesplnění. Jakožto komisionář učinil žalobce obchod sice vlastním jménem, ale na účet komitentky, firmy Dr. Sch. a Co. (čl. 360 obch. zák.), výhody, plynoucí z obchodu, a újmy, z něho vznikající, jsou tedy výhodami a újmami komitentky. Dle čl. 361 obch. zák. jest žalobce povinen, dáti komitentce to, co má k pohledávání od svého spolusmluvníka, t. j. žalované. Hledě k tomu vyslovil odvolací soud zcela správně, že žalobce muže beze všeho, tudíž bez postoupení práv komitentkv, proti žalované uplatniti požadované interese komitentky pro nesplnění smlouvy; jestiť při tom základem v pravdě jeho vlastní interese, poněvadž ručí komitentce za provedení příkazu alespoň potud, pokud mu třetí smluvník jest práv a s to plniti. Žalobce jest tedy oprávněn, domáhati se na žalované náhrady veškeré škody, která vzešla zaviněným nesplněním smlouvy ne jen jemu, nýbrž i jeho komitentce, a povinen, vydati této vše, co z tohoto právního důvodu pro ni vysoudí. Kupitel může však vždy žádati náhradu abstraktní škody, která jest minimem toho, co oprávněn jest požadovati od prodatele, po- rušivšího smlouvu. Teorie a praxe jsou si za jedno v tom, že tato zásada, vyslovená v čl. 357 odstavec třetí obch. zák. pro fixní obchody, platí i při jiných obchodech. Žalobce byl tudíž oprávněn, obmeziti žalobní žádání, rozšířené za sporu na náhradu škody konkrétní, konečně zase na původně požadovanou náhradu abstraktní škody, a to bez ohledu na to, zda jeho komitentka chtěla, aby uplatňoval pouze abstraktní škodu či snad vyšší škodu konkrétní, neboť poměr mezi komitentem a komisionářem nemá nic společného s poměrem mezi komisionářem a třetím smluvníkem, a nikterak na tomto nezávisí, a proto, kdyby snad žalobce byl obmezil žalobní nárok na požadavek pouhé abstraktní škody, ač komitentka trvala na náhradě škody konkrétní, mohlo by to míti právní význam a právní důsledky jen v poměru mezi žalobcem a firmou Dr. Sch. a Co., nikoli však v poměru mezi žalobcem a žalovanou. Pochybil tudíž odvolací soud, pokud ve shodě se soudem procesním zamítl žalobu proto, že komisionář nemá nároku na náhradu abstraktní škody, vlastně nemůže se domáhati náhrady abstraktní škody na účet komitenta proti svému smluvníkovi. Ježto se však odvolací soud s tohoto mylného stanoviska nezabýval ostatními vývody žalobcova odvolání, jimiž žalobce brojil proti rozsudku prvého soudu po stránce skutkové, tvrdě, že výše požadované abstraktní škody byla provedenými průvody prokázána, po případě vytýkaje v té příčině neúplnost řízení, nemůže dovolací soud pro nedostatek potřebného skutkového podkladu rozhodnouti ve věci samé, i bylo proto dle §§ 503 čís. 2, 510 c. ř. s. zru- šiti napadený rozsudek a vrátiti věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozsoudil.