Čís. 2596.Obchodní pomocník nemůže se domáhati úplaty za dobu výpovědní,pokud samovolně nekonal služby.(Rozh. ze dne 8. května 1923, Rv I 702/23.)Žalobce, jenž byl zaměstnán u žalované firmy jako dílenský inženýr,dostal 1. června 1922 výpověď ku 31. srpnu 1922. Proti žalobě o zaplacení služného za srpen 1922 namítla žalovaná, že žalobce v měsícisrpnu pro firmu vůbec nepracoval a z místa podniku, nevzav si ani dovolené, odejel, že mu proto úplata za měsíc srpen nepřísluší. Obanižší soudy žalobě vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: V tomto případě jde o poměr služební, ohledně kteréhož platíustanovení zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910,čís. 20 ř. zák. a v tomto zvláštním zákoně na ochranu zaměstnanýchobsažena jsou ustanovení pro případ, že ta neb ona strana své povinnosti zanedbává. Dle §u 27 čís. 4 cit. zák. může zaměstnavatel zaměstnaného ihned ze služby propustiti, když bezdůvodně práci zanedbává a tímmůže se dalšího placení služného zbaviti. Toho však žalovaná neučinila, svého práva, žalobce ihned ze služby propustiti, nepoužila, služební poměr žalobcův trval tedy dále a jest proto žalovaná povinnapo čas služebního poměru, tedy i za měsíc srpen 1922 žalobci služnéplatiti bez ohledu na to, zda žalobce skutečně pracoval či nikoliv, a nebylo proto třeba zabývati se zjišťováním dalších skutečností. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátilvěc prvému soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.Důvody:Odvolací soud, srovnávaje se v tom s právním názorem soudu prvéstolice, usuzuje, že zaměstnavatel, když zaměstnance nepropustí pronesplnění služeb, musí mu dáti plat za celou dobu, třebas zaměstnanectrvale se zdráhá pracovati a ve skutečnosti nekoná smluvních služeb.Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Dle §u 917 obč. zák. je služební smlouva smlouvou úplatnou, za práci slibují se peníze(§ 1153 a 1154 obč. zák.). V §u 928 obč. zák. vyslovena je zásada, žekdyž se smlouvy sejde zaviněným neplněním, že má býti již obdrženáúplata tím způsobem navrácena nebo nahražena, aby jeden ze smluvníků nezískal ze škody druhého. Také v §u 1431, 1435 a 1437 obč.zák. vyslovena je zásada, že nikdo nesmí podržeti něčeho, co mu z nějakého důvodu právního nepatří. Že podle zákona o obchodních pomocnících lze požadovati úplatu jenom za služby skutečně vykonané,plyne zřetelně z výjimek, tímto zákonem výslovně stanovených, kdy sezaměstnanci dostává platu, i když smluvních služeb nekoná. To plynez §u 8 cit. zák., podle kterého se dostává zaměstnanci platu za dovolené. Také z §u 22 odstavec prvý cit. zák., že se mu dostává platu, kdyžsi hledá po výpovědi nové místo. A contrario také z §u 37 cit. zák.Dle §u 42 zák. cit. jest podpůrným zákonem občanský zákon. Dle§u 1154 obč. zák. mzda se vyplácí po vykonané práci. Dle §u 1155obč. zák. smí zaměstnanec požadovati úplatu také za úkony nevykonané, byl-li ochoten smluvně plniti a s plnění sešlo jenom z příčin,v osobě zaměstnancově sběhlých. Zrušiti služební smlouvu dle §u 27cit. zák. zaměstnavatel sice může, ale nemusí. Nepoužije-li svého práva,neznamená to, že by byl povinen platiti zaměstnanci za služby, kterýchnekoná. Byl-li žalobce dílenským inženýrem, jak bylo sice tvrzeno,nikoli však zjištěno, bylo jeho smluvní povinností, by vykonával dílenskou službu bez zaměstnavatelových pobídek a kontroly, což pozaměstnanci akademického vzdělání a stupně požadovati lze, a nemůže se vymlouvati, že služby nekonal jenom proto, poněvadž mu prácenebyly ani přidělovány, ani od něho požadovány. Musí býti také zjištěno, z jakých důvodu žalovaná chovala se k tomu pasivně a zdalimlčením toho stavu neschválila. Sejde na tom, jaký byl smluvní rozsahžalobcových služeb, zdali bylo potřebí, jak bylo tvrzeno, by mu bylyurčité práce přidělovány, a zdali v nepřidělení takových prací lze spatřiti okolnost, že na jeho služby nebyly vůbec činěny nároky, a zdalivůbec jsou okolnosti, z obou stran v této příčině uváděné, pravdivy.