Čís. 2345.

V tom, že pohledávka, přihlášená k pozůstalosti, nebyla uznána a věřitel poukázán na pořad práva, nelze spatřovati »právní zájem« ve smyslu §u 228 c. ř. s. Přípustnost určovací žaloby jest i tu posuzovati dle ustanovení §u 228 c. ř. s. Nestačí, že měl jí býti zajištěn důkaz a že splatnost pohledávky vázána jest výpovědí věřitele.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, Rv I 697 22.) Žalobci zapůjčili prý v květnu 1921 2000 Kč Františku S-ovi, jenž dne 9. července 1921 zemřel. K pozůstalosti přihlásila se Anna V-ová, jež pohledávku žalobců neuznala, načež soud poukázal žalobce na pořad práva. Žalobě, by Anna V-ová byla odsouzena uznati, že pohledávka žalobců jest po právu a že náleží do pasiv pozůstalosti, oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Dlužno rozřešiti otázku, zdali určovací žaloba jest po zákonu odůvodněna čili nic. Předpokladem žaloby určovací jest právní zájem žalující strany, by právní poměr mezi ní a žalovanou stranou byl co nejrychleji určen. Je tedy dle účelu svého a podstaty své žaloba určovací přípustná jen tehdy, nelze-li ještě k platnosti přiváděti poměr samý a žalobou domáhati se toho, co plyne z tohoto poměru právního. Jen z toho vyplývá právní zájem žalobce na tom, aby právní poměr odděleně od žaloby o plnění, a to hned, na jisto byl postaven; neboť by se příčilo ekonomii procesní, kdyby jedno a totéž právo odkázáno bylo k dvěma různým sporům. Ze skutkových zjištění soudu prvého je patrno, že žalobci jednak nemohou ihned žalovati o zaplacení zápůjčky, která jest vázána půlletní výpovědí, jednak že nejsou povinní vypovídati zápůjčku, poskytnutou na dobu neurčitou proti výpovědi oběma stranám příslušející. Pakliže však za tohoto stavu věci jsoucnost právního poměru (zápůjčky) byla v pochybnost uvedena tím, že žalovaná jakožto universální dědička vydlužitele pohledávky při projednání pozůstalosti neuznala, je očividné, že žalobci, jimž hrozí újma na právních statcích, mají naléhavý zájem, aby rozsudkem bylo vysloveno, zdali existuje či neexistuje sporný poměr, pokud se týče uplatňovaný nárok, a že tak nastala nezbytná potřeba odstraniti ohrožení právního klidu strany žalující.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání žalované Anny V-ové, opírající se o dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., jest opodstatněno. Předchozí soudy posoudily věc mylně, uznavše, že jsou v tomto případě dány podmínky určovací žaloby podle §u 228 c. ř. s. Žalobci neodůvodňovali v žalobě právního zájmu na brzkém zjištění svého poměru jako věřitelů pozůstalosti po Františku S-ovi ničím jiným, nežli že jejich pohledávka 2000 Kč s přísl. nebyla v pozůstalosti uznána a že byli odkázáni na pořad práva. Za jednání před soudem prvé stolice poukazovali dále ještě na to, že jde o pohledávku, vázanou pololetní výpovědí, kterou nedali a zatím nehodlají dáti a nejsou povinni dáti a ani od dlužníka jí neobdrželi, dále, že není vyloučena možnost, že by na př. některá z osob, jež o jsoucnosti pohledávky má vědomost, mohla ubýti, takže by po případě později důkaz ten byl znemožněn anebo stižen. Leč tato tvrzení nemohou odůvodniti zájem na brzkém zjištění právního poměru k pozůstalosti po Františku S-ovi, pokud se týče žalované Anně V-ové, proti níž byla pak žaloba řízena. Z okolnosti, že žalobci se stali po úmrtí Františka S-a věřiteli jeho pozůstalosti, nemohou ještě odvozovati, že mají zájem na brzkém zjištění svého právního poměru zápůjčkového, když jejich pohledávka, k pozůstalosti přihlášená, nebyla uznána a oni odkázáni na pořad práva. Přihláška pohledávky к pozůstalosti nemá, nejedná-li se o svolání věřitelů ve smyslu §§ 813 a násl. obč. zák. a §§ 133—136 nesp. pat., toho účelu a významu, jako přihláška pohledávky k úpadkovému řízení, v němž jsou žaloby o plnění vyloučeny a v němž se pouze zjišťuje pravost pohledávek vzhledem na jejich souborné a stejnoměrné uspokojení dle předpisu konkursního řádu, kdežto v řízení pozůstalostním se pravost pohledávek nezjišťuje a uznání nebo popření jejích zůstává věcí vzájemného poměru věřitele k pozůstalosti, pokud se týče dědicům. Nezměnilo se proto doposud nic na neprospěch žalobců a jejich postavení nestalo se po úmrtí Františka S-a takovým, že by jejich pohledávka vyžadovala ihned samostatného zjištění zvláštním sporem. Tím méně mají pak žalobci zájem na tom, aby tato pohledávka byla vyznačena v pasivech pozůstalosti po Františku S-ovi. Žalobci jako věřitelé pozůstalosti nemají vůbec postavení účastníku pozůstalosti a nepřísluší jim vůbec ani právo ani povinnost, aby se starali o sestavení jmění zemřelého Františka S-a. Pozůstalostní řízení provádí se bez ohledu na to, jak se zachovají pozůstalostní věřitelé a nemají proto žalobci zájmu, aby snad ještě za trvání pozůstalostního řízení byl jejich zápujčkový poměr k zemřelému Františku S-ovi neb jeho dědičce žalované Anně V-ové určen, v tomto případě tím méně, ježto v žalobě ani netvrdili, že jim bylo pohroženo nějakou hospodářskou újmou pro případ, že žaloby v brzké době nepodají. Jest proto tuto žalobu posuzovati podle všeobecných podmínek §u 228 c. ř. s. Žalobci snaží se dokázati právní zájem na brzkém zjištění své pohledávky tvrzením, že pohledávka jest splatila po půlroční výpovědi, která doposud dána nebyla. Je sice pravda, že za tohoto stavu žalobci nemohou ještě žalovati na zaplacení pohledávky, avšak tím není ještě řečeno, že by mohli beze všeho dalšího podati žalobu na zjištění. Kdyby tento jejich názor měl býti správným, mohla by v každém případě, kdy je splatnost pohledávky vázána výpovědí, podána býti žaloba na určení zápůjčkového poměru, které by pak v pozdější době, když by dlužník neplnil, následovala žaloba na zaplacení zápůjčky. Takto by bylo úplně zůstaveno věřiteli na vůli, zdali chce podati žaloby dvě, či jenom jednu, kterýžto postup nebyl §em 228 c. ř. s. zamýšlen a naprosto by odporoval zásadě hospodárného vedení sporu.
Teprve tenkráte muže býti nastoupeno žalobou určovací, když nastala nějaká nejistota v právním poměru zápůjčkovém, které žalobci vůbec v tomto případě neodůvodnili jinak, než jak již svrchu řečeno, poukazem na neuznání pohledávky žalobců. Toto prohlášení neodůvodňuje však nikterak podání žaloby určovací, neboť žalobcům nic nepřekáží, aby pohledávku nevypověděli a pak žalobu na plnění nepodali. V tomto případě vyniká neodůvodněnost žalobní prosby tím více, že žalobci, kteří tvrdí právní zájem na brzkém určení zápůjčkového poměru, sou- časně prohlašují, že výpověď nedali a zatím ji nehodlají dáti, čímž sami oddalují okamžik, ve kterém by mohli žalovati na zaplacení zápůjčky. Ani tedy okolnost, že žalobci nemohou doposud podati žalobu na zaplacení zápůjčky, nemůže odůvodniti právní zájem jimi tvrzený. Konečné odepříti dlužno i dalšímu tvrzení žalobců, že by mohlo uplatnění pohledávky později býti zmařeno nebo stiženo, závažnost ospravedlnil- jící právní zájem na brzkém určení právního základu jejich pohledávky. Toto tvrzení by muselo zůstati bez účinku již proto, že žalobci tvrdí jen docela všeobecně možnost úspěšného zmaření nebo stiženi žaloby o zaplacení zápůjčky, neuvádějíce právě v tomto případě okolností, které by mohly míti onen následek. Než nehledě k tomu dovolávají se žalobci ve formě žaloby určovací nesprávného právního prostředku, který jim zákon poskytuje, mají-li za to, že by nějaký důkaz o jejich pohledávce bylo třeba ihned provésti. К tomuto účelu slouží ustanovení §u 384 c. ř. s. o zajištění důkazu a bylo žalobcům volno, by i před zahájením sporu o zaplacení pohledávky žádali za zajištění důkazu. Podle jejich postupu nyní voleného prováděl by se místo jednoho důkazu ihned celý spor a ustanovení o žalobě určovací v §u 228 c. ř. s. nemělo by vlastně jiného významu, nežli ustanovení §u 384 c. ř. s. o zajištění důkazu, ač v pravdě jde o právní prostředky povahy docela odlišné. Žalobní prosba jest proto neodůvodněna již pro nedostatek právního zájmu na brzkém určení a proto, že možno po dané výpovědi žalovati na plnění a již z tohoto důvodu bylo žalobu zamítnouti, aniž bylo třeba věcně ji rozebírati.

Citace:

Č. 2345. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 384-387.