Čís. 2337.

Pokud lze nájemci, chráněnému zákonem ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n. povoliti prozatimní opatření k zajištění nájemních práv dle §u 382 čís. 6 ex. ř.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, R I 179/23.)
Dle smlouvy ze dne 28. srpna 1917 příslušelo navrhovatelům v domě odpůrkyně nájemní právo až do 31. října 1927. Ježto odpůrkyně zamýšlela dům zciziti, domáhali se navrhovatelé prozatímního opatření, by odpůrkyni bylo zakázáno dům zciziti, zatížiti nebo zastaviti, avšak jenom к účelu zachování nájemních práv navrhovatelů, a aby povolena byla knihovní poznámka tohoto zákazu. Současně žalovali navrhovatelé odpůrkyni na dodržení nájemní smlouvy. Soud prvé stolice povolil prozatimní opatření, avšak pouze do pravoplatného rozhodnutí sporu o dodržení nájemní smlouvy, rekursní soud povolil к rekursu navrhovatelů prozatimní opatření až do 31. října 1927. Důvody: Stížnost žalující strany čelí pouze proti tomu, že prozatimní opatření povoleno jí bylo jen až do právoplatného rozhodnutí sporu o dodržení nájemní smlouvy a nikoli až do 31 října 1927, t. j. na dobu trvání nájemních práv, jak v návrhu žádala. V tom směru shledává rekursní soud stížnost odůvodněnou, neboť předloženou smlouvou nájemní ze dne 28. srpna 1917 je dostatečně osvědčeno, že straně žalující příslušejí práva nájemní v domě až do 31. října 1927. Tato práva nájemní porušila žalovaná strana tím, že zamýšlí dům prodati, tak, že strana žalující nájemní práva, jež v knize pozemkové nejsou vložena, vzhledem к ustanovení §u 1120 obč. zák. vůči kupitelům domu nemohla by uplatňovati majíc pouze nárok obligační na náhradu škody vůči pronajímajícímu. Účelem povoleného prozatímního opatření bylo chrániti nájemní práva strany žalující ohledně neprodaného posud domu zákazem jeho zcizení, zatížení nebo zastavení. Povaha těchto ohrožených práv nájemních vyžaduje však toho, by ochrana jich poskytnuta byla na celou dobu jich trvání, t. j. až do 31. října 1927, neboť, kdyby obmezena byla jen do právoplatného rozhodnutí sporu, mohla by strana žalovaná po skončení tohoto sporu dům prodati, aniž by vyhradila pro žalující stranu trvání práv nájemních po dobu smluvenou, čímž by ochrana těchto práv, povoleným prozatímním opatřením poskytnutá, stala se illusorní.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Proti usnesení prvého soudu, kterým bylo odpůrkyni zakázáno zciziti, zatížiti nebo zastaviti dům čp. 586 v L. k účelu zachování nájem- ních práv navrhovatelů a nařízena knihovní poznámka tohoto zákazu, nepodala odpurkyně rekursu a jsou proto vývody dovolacího rekursu, vztahující se k otázce, zda bylo toto prozatímní opatření právem povoleno čili nic, bezpředmětné, neboť v této části jest usnesení prvého soudu právoplatným. Předmětem dovolacího rekursu jest jen otázka, na jakou dobu má býti toto prozatímní opatření povoleno. V této otázce sluší dovolacímu rekursu přisvědčiti. Nájemní práva navrhovatelů, jejichž určení se žalobou domáhají, jsou chráněna zákonem ze dne 27. dubna 1922 čis. 130 sb. z. a n. a nařízením vlády ze dne 25. června 1920 čís. 409 sb. z. a n. Podle § 7 zákona vztahuje se ochrana jeho též na pachtovní smlouvy o provozování živností v najatých místnostech. Navrhovatelé by musili tedy osvědčiti, že odpurkyně (nový majitel domu) bude míti proti nim některý z důvodů výpovědních v § 1 tohoto zák. uvedených, nebo že jest tu důvod §u 3 pro zrušení nájemní smlouvy, nebo že jest se obávati, že v případě povolení výpovědi jim odklad vyklizení povolen nebude, nebo že jest nebezpečí, že oba zákony o ochraně nájemců nebudou obnoveny. Navrhovatelé nic takového netvrdili a neosvědčili. Není proto důvodu, aby byla odpurkyně na celou tvrzenou dobu nájmu ve volné disposici se svým majetkem obmezována.

Citace:

Č. 2337. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 373-374.