Čís. 2549.

Pohledávka úpadcova obchodního pomocníka na služební požitky
pro předčasné zrušení služebního poměru správcem úpadkové podstaty
jest pohledávkou proti úpadkové podstatě.

(Rozh. ze dne 24. dubna 1923, Rv I 1608/22.)
Žalobce byl technickým úředníkem u firmy D., na jejíž jmění byl
dne 12. září 1921 vyhlášen úpadek. Dne 30. září 1921 dal správce
úpadkové podstaty žalobci měsíční výpověď, načež se žalobce domáhal
na úpadkové podstatě zaplacení nedoplatku služného za srpen 1921,
celého služného za měsíce září až prosinec 1921 a remunerace 1900 Kč
za rok 1921. Procesní soud prvé stolice žalobu o služné
zamítl a přiznal žalobci pohledávku na remuneraci ve III. třídě věřitelů. Odvolací soud vyhověl žalobě, pokud se domáhala služného od 12. září 1921 s úroky dle jednotlivých měsíčních splátek a
přiznal mu remuneraci 1324 Kč 72 h ve III. třídě věřitelské. Důvody:
Nesporno jest, že žalobce byl u firmy D. zaměstnán od 23. srpna 1920
jakožto technický úředník za plat 1900 Kč měsíčně, dále soud prvé
stolice správně uznal, že žalobci přísluší nárok na remuneraci 1900 Kč
za rok 1921. Soud odvolací nemůže však sdíleti náhled prvého soudu
ohledně žalobcových nároků z poměru služebního. Ze vzájemného srovnání §§ 25, 46 čís. 3 a § 51 čís. 2 konk. ř. jde na jevo, že se služební
poměr úpadcových zaměstnanců vyhlášením úpadku nezrušuje, nýbrž
že dále trvá, že však zejména správci podstaty jest volno, by ve lhůtě
jednoměsíční ode dne vyhlášení úpadku poměr ten zrušil, šetře zákonné nebo smluvené kratší lhůty výpovědní (§ 25 konk. ř.), dále, že
služební nároky za poslední rok před prohlášením úpadku, jakož i nároky zaměstnanců pro předčasné zrušení služebního poměru, pokud
nepřesahují výši odměny, na dobu jednoho roku připadající, náležejí
do I. třídy věřitelů (§ 51 čís. 2 konk. ř.), s tím obmezením, že zařadění
do této třídy jen nejvyšší částkou 2400 Kč (dle zákona ze dne 20. června
1922 čís. 190 sb. z. a n. s účinností ode dne 19. července 1922 zvýšeno
na 24.000 Kč) pro jednotlivé oprávněnce přípustno, a konečně, že služební nároky zaměstnanců za dobu po vyhlášení úpadku dle §u 50
konk. ř. patří ku pohledávkám proti úpadkové podstatě (§ 46 čís. 3
konk. ř.). Dle těchto zásad jest zkoumati, jaká částka z celé, žalobcem
jakožto pohledávání proti podstatě dle §u 46 čís. 3 konk. ř. uplatňované sumy patří skutečně k těmto pohledáváním. Jest prokázáno, že
žalobce měl s firmou D. ujednánu výpověď měsíční, a není sporno, že
správce podstaty dal dne 30. září 1921 žalobci ústně a pak i písemně
výpověď měsíční. Přes to však dle předpisu nařízení ze dne 23. června
1921, čís. 218 sb. z. a n., se končil žalobcův služební poměr teprv
uplynutím kalendářního čtvrtletí, tedy dnem 31. prosince 1921 (§ 25
konk. ř., §§ 1 a 20 (1) zák. o obch. pom.). Náleží tedy služební nárok
žalobcův za dobu ode dne 12. září 1921 až do 31. prosince 1921 včetně
ku pohledávkám proti úpadkové podstatě dle §u 46 čís. 3 konk. ř.,
totiž poměrná částka 1203 Kč 34 h na platu a 100 Kč 28 h na remuneraci připadající na dobu od 12. do 30. září 1921 a dále částky
5700 Kč na platu a 475 Kč na remuneraci za dobu ode dne 1. října 1921
do 31. prosince 1921, úhrnem 7478 Kč 62 h a musila v tom směru
úpadková podstata ku placení této části dle §u 124 a 47 konk. ř. býti
odsouzena. Co se úroků týče, mohly v příčině měsíčních platů přisouzeny býti teprv ode dne splatnosti jednotlivých měsíčních částek (§ 15
zák. o obch. pom.), v příčině remunerace pak, na dobu od 12. září
1921 do 31. prosince 1921 připadající, teprv ode dne 31. prosince 1921
(§ 16 zák. o obch. pom.), ježto jest prokázáno, že též remunerace
za rok 1920 vyplácena až koncem roku 1920 a že tedy i remunerace
v roce 1921 byla splatna až koncem roku 1921, pokud se týče koncem
služebního poměru, s dobou tou v jedno spadajícího. Nebylo možno ze
žalobcova remuneračního nároku část připadající na dobu před vyhlášením úpadku, tedy před 12. září 1921 v sumě 1324 Kč 72 h jakožto
pohledávání proti úpadkové podstatě žalobci přiřknouti, ježto tato částka jest pouze pohledávkou konkursní a bylo tedy vyhověti dalšímu
žádání žalobcovu, aby o ní bylo uznáno právem, že mu tato pohledávka
patří ve III. třídě věřitelské.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání správce podstaty, podotknuv k důvodům odvolacího soudu toto:
Všechny pohledávky, vzešlé před vyhlášením úpadku, jsou úpadkovými (§ 51 konk. ř.), což platí i ve příčině náhrady škody pro předčasné zrušení služebního poměru, všechny pohledávky, včetně těchto
náhrad, vzešlé po vyhlášení úpadku jsou pohledávkami úpadkové podstaty dle §u 46 čís. 3 konk. řádu. Uznav, že žalobcovy služební nároky
za dobu ode dne 12. září 1921 do 31. prosince 1921 včetně jsou pohledávkami proti úpadkové podstatě dle §u 46 čís. 3 konk. ř., odvolací
soud nikterak nepochybil. Rovněž nepochybil ve příčině úroků, a postačí poukázati na tuto část jeho důvodů, jež dovolací soud sdílí.

Citace:

Rozhodnutí č. 2549. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 720-722.