Čís. 2734.

Společnost s r. o.
Stanoviti počet jednatelů jest zůstaveno na vůli společníkům. Společníci mohou se na počtu usnésti jednoduchou většinou hlasů; pouze, určují-li stanovy počet jednatelů, jest ku zamýšlenému zvýšení počtu jednatelů třeba změny stanov. Totéž platí o odměně jednatelů.
(Rozh. ze dne 19. června 1923, Rv I 1237/22.)
Žalobce Dr. Artur Sch. založil s Hugonem F-em, Lvem F-em a Emilem K-em společnost s r. o. Dle čl. IX. stanov byli ustanoveni jednateli Dr. Artur Sell, a Emil K. Dle čl. XIX. stanov bylo ku zřízení neb odvolání jednatele potřebí tříčtvrtinové většiny. Ku změně stanov vyhledávalo se jednomyslnosti. Dle čl. XXIV. stanov měli obdržeti smlouvou ustanovení jednatelé odměnou 6% čistého zisku. Na valné hromadě dne 24. září 1921 bylo usneseno hlasy Hugona F-a, Lva F-a a Emila K-a. proti hlasu žalobce, by Hugo F. byl ustanoven třetím jednatelem, a týmž poměrem hlasu usneseno, že Dr. Artur Sch. bude i nadále technicky vědeckým poradcem společnosti, že Emil K. povede všechny záležitosti obchodní, že Hugo F. povede záležitosti správní a že jednateli Emilu K-ovi přísluší počínajíc 1. lednem 1921 měsíčních 3000 Kč. Na valné hromadě dne 27. října 1921 byl za účasti notáře zvolen týmž počtem hlasů třetím jednatelem Hugo F. Žalobě Dr. Artura Sch-a, by uvedená usnesení valných hromad byla prohlášena bezúčinnými, bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Záleží hlavně na správném výkladu smlouvy společenské, kterou uzavřeli dne 14. listopadu 1919 nynější žalobce Dr. Artur Sch., pak Hugo F., ing. Lev F. a ing. Emil Κ., kteří budou zde nadále kvůli stručnosti označováni jako »žalovaní«, ačkoliv přirozeně nesmí býti stotožňovaní se skutečně žalovanou společností samotnou. Že při výkladu smlouvy této, jako při výkladu smluv vůbec směrodatným jest v prvé řadě doslov smlouvy, jest samozřejmo. Ve smlouvě ustanoveni byli ze čtyř společníků, společnost tvořících, dva, totiž žalobce a ing. Lmil K-a, jednateli společnosti, a to na celou dobu, po kterou budou v poměru společenském. Toto jejich ustanovení může podle výslovného předpisu smlouvy býti odvoláno jenom z důležitých důvodů. Praví-li se dále ve smlouvě, že v případě, kdyby ten neb onen z jednatelů přestal býti členem společnosti, ustanoví na jeho místo valná hromada jednatele jiného, jehož ustanovení lze však kdykoliv odvolati, dále, že zemřel-li jeden z jednatelů, rozumí se původně ustanovených, nebo stane-li se k jednatelství právně nebo skutkem neschopným, že jest povinností druhého jednatele (nikoliv jednatelů), ihned svolati valnou hromadu, v mezidobí že tento druhý jednatel oprávněn jest vésti celý závod jako obchodní zmocněnec a konečně, uvedeno-li ve smlouvě, kde vypočteny jsou práva a povinností jednatelů, zvlášť, aby obstarávali záležitosti za oboustranné dohody, nemůže býti ani nejmenší pochybnosti, že strany, uzavírajíce společenskou smlouvu, shodly se na tom, by byli jednatelé společnosti jenom dva. Tento zřejmý úmysl smlouvajících byl také ve smlouvě zřetelně a náležitě vyjádřen. Předpis článku XIX. smlouvy, že jednatele ustanovuje a odvolává valná hromada tříčtvrtinovou většinou hlasů, může se vztahovati, pokud jde o ustanovení jednatelů, jen na ty, kdož nastoupí za určitě naznačených podmínek na místo prvotních jednatelů. Jestliže žalovaní na mimořádné valné hromadě dne 24. září 1921 odhlasovali proti žalobci, tudíž tříčtvrtinovou většinou hlasů — všichni společníci mají totiž po stejném počtu podílů, — že vedle dosavadních jednatelů, žalobce a ing. Emila K-a, má býti ještě třetí jednatel společnosti, totiž Hugo F., usnesli se na něčem, co odporuje zřejmě smlouvě společenské a co tudíž vzhledem k §§ 38, 49 a 50 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., nemohlo vůbec nabýti platnosti. K usnesení takovému mohlo by platně dojíti jen tenkráte, kdyby dotyčná ustanovení smlouvy o jednatelích společnosti byla napřed bývala změněna, ke kteréžto změně bylo by ovšem, nehledíc ani k jiným náležitostem (§ 49 odstavec prvý a třetí cit. zák. z roku 1906), nutně bývalo zapotřebí jednomyslnosti přítomných na valné hromadě společníků (čl. XIX. smlouvy). Že by taková změna smlouvy byla usnesena, žalovaní ani netvrdí a právem proto vyslovil soud stolice prvé, že zmíněné usnesení o rozšíření počtu jednatelů společnosti, proti němuž se žalobce ihned na valné hromadě ohradil, musí pokládáno býti za neplatné a zrušené. Na věci neměnilo by pranic, kdyby i pravdivým bylo tvrzení žalovaných, že žalobce nekonal povinností, s jednatelstvím spojených. Neboť i v takovém případě byli by žalovaní museli, chtěli-li podle smlouvy postupovati, žalobce nejprve jednatelství zbaviti, a pak na jeho místo teprve zvoliti jednatele jiného. Upravili-li žalovaní na téže mimořádné valné hromadě přes odpor žalobcův vzájemný poměr všech tří jednatelů, vytýčivše každému z nich obor a objem jeho působnosti, učinili opatření, které mohlo v život vejíti a vůbec smysl míti jen při jednatelích třech, které však samo sebou padá, jakmile zamýšlené rozmnožení jednatelů provésti se nepodařilo. Smlouva společenská ustanovuje také v článku XXIV. (2), že jednatelům, ve smlouvě uvedeným, dostane se odměnou za jich činnost po 6% zbývajících z čistého zisku po odečtení 4% z kmenových vkladů společníky učiněných. Jestliže přes toto ustanovení smlouvy a přes žalobcův odpor žalovaní na téže mimořádné valné hromadě všemi svými hlasy usnesli se na tom, aby ing. Emil K. obdržel se zpětnou platností od 1. ledna 1921 služné jakožto úředník společnosti měsíčních 3000 Kč, jest usnesení to právě tak neplatné jako ono jmenování třetího jednatele. Důvody neplatnosti jsou při obojím usnesení v podstatě tytéž; zjevný odpor s ustanoveními smlouvy a stačí tudíž odkázati k tomu, co bylo už výše řečeno (§ 50 odstavec druhý cit. zák. z roku 1906). Tím, že žalovaní nazvali odměnu, odhlasovanou ing. Emilu K-ovi, jenž jednatelem společnosti jest a jednatelem jejím také nadále zůstane, služným (platem) úředníka, nemohli ničeho změniti na skutkové a právní podstatě věci samé a nelze na jejich počínání pohlížeti jinak, nežli jako na nedovolenou snahu, obejíti výše citované ustanovení smlouvy o odměně jednatelů. Usnesení, jichž zrušení se žalobce domáhá, zasahují citelně do sféry žalobcových zájmů, omezujíce jednak jeho dosavadní pravomoc při obstarávání záležitostí společnosti a jeho vliv na celé její vedení a dotýkajíce se zároveň přímo jeho nároku na podíl na čistém zisku. Měl tudíž žalobce závažnou příčinu, proti usnesením těm se ohraditi a když to vyznělo na prázdno, plným právem domáhá se zrušení ustanovení těch žalobou (§§ 41 a 42 cit. zákona z r. 1906).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, v němž jsou uplatňovány dovolací důvody §u 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., není opodstatněno. Společnost s ručením obmezeným jest hromadnou osobou. Dle §u 15 odstavec prvý zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., musí míti jednoho nebo několik jednatelů, kteří jsou jejím představenstvem a zřizují se usnesením společníků. O počtu jednatelů zákon nemá ustanovení a jest proto zůstaveno společníkům, počet jejich určiti, pokud se týče zvýšiti nebo snížiti, při čemž usnesení stane se, nestanoví-li smlouva nic jiného, jednoduchou většinou hlasů (§ 39 odstavec prvý zákona o společnostech s r. o.). Určují-li však stanovy (společenská smlouva) počet jednatelů, musí zamýšlenému zvýšení nebo snížení tohoto počtu a zejména tedy zřízení dalšího jednatele předcházeti změna stanov se všemi k tomu potřebnými formálnostmi (§ 49 odstavec prvý, § 50 odstavec prvý shora cit. zák.), pokud se týče muselo by dotyčné usnesení samo vyhovovati předpisům o změně společenské smlouvy. Jest proto, pokud jde o zřízení třetího jednatele v osobě společníka Hugona F-a a nové rozdělení funkcí mezi všechny tři jednatele, rozhodným, zda stanovy společnosti ustanovení ohledně počtu jednatelů obsahují, jak tvrdí žalobce, či neobsahují, jak tvrdí žalovaná strana, neboť, nehledě k tomu, že schází forma osvědčení notářského, nebyla dotyčná sporná usnesení valné hromady učiněna jednomyslně. Dle §u 4 odstavec třetí zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., budiž společenská smlouva učiněna písemně notářským spisem, jinak by nenabyla platnosti. Z toho plyne, že co nebylo do smlouvy pojato, není její součástkou. Lze proto připustiti, že nerozhoduje, zda zakladatelé společnosti zamýšleli, určiti počet jednatelů ve společenské smlouvě, nýbrž jedině a výhradně, zdali tento úmysl ve smlouvě také projevili a to způsobem nad každou pochybnost jasným, neboť jen v tomto případě stal se projev jejich srovnalé vůle ve formě zákonem předepsané a pro platnost dojednání předpokládané. Že by se tak státi muselo výslovně, zákon ovšem nikde nepředpisuje. Dle toho však odvolací soud neposoudil věc po právní stránce nijak nesprávně. Výklad, jejž tento soud dává ustanovením smlouvy, jest správný a správně také toliko o smlouvu samou a o její doslov opřený. Dovolatelka odkazuje se proto na podstatně správné důvody napadeného rozsudku, pokud tuto část vyřizují, články XI. а XIII. stanov ve své spojitosti nedopouštějí pochybností o tom, že dle stanov lze zříditi jen dva jednatele. Zvláště zřejmým jest to z posledního odstavce čl. XI., jehož použití při jiném výkladu stanov by bylo přímo nemožným, z čehož patrno, že zvýšení počtu jednatelů znamená změnu stanov přizpůsobených počtu toliko dvou jednatelů. Že tomu nijak neodporuje ustanovení čl. XIX. stanov, dle kterého k zřízení jednatelů stačí tříčtvrtinová většina, vyložily již. nižší soudy správně. Je-li však počet jednatelů stanovami obmezen na dva, bylo dle toho, co shora uvedeno, pro platnost usnesení, jímž se zřizuje třetí jednatel, zapotřebí buďto předchozí změny stanov aneb, aby usnesení samo co do formy vyhovovalo předpisům o změně společenské smlouvy, to jest, aby se stalo jednomyslně (čl. XIX. odstavec druhý stanov) a ve formě notářského osvědčení (§ 49 odstavec prvý zákona o spol. s r. o ). Jelikož těmto podmínkám vyhověno nebylo, jsou usnesení valné hromady ze dne 24. září 1921 a ze dne 27. října 1921, pokud jimi byl třetím jednatelem zřízen společník Hugo F., nicotná a důsledkem toho jsou nicotná také ona usnesení, jimiž se funkce mezi všechny tři jednatele rozdělují. Avšak nižší soudy prohlásily také usnesení společníku na valné hromadě ze dne 24. září 1921, dle něhož obdrží jednatel inženýr Emil K. jako úředník společnosti služné 3000 Kč měsíčně, právem za nicotné. Lze připustiti, že ustanovení odměny jednatelů a úředníků jest zákonem vyhrazeno valné hromadě a že tato se usnáší obyčejnou většinou hlasů (§ 39 odstavec prvý). Leč to platí toliko tenkrát a potud, pokud společenská smlouva nic jiného nestanoví. V tomto případě jest však způsob odměny jednatelů v čl. XXIV. stanov upraven a shora uvedené usnesení příčí se tomuto ustanovení společenské smlouvy, dle kteréhož obdrží především společníci 3% svého vkladu a pak teprve se odměňují jednatelé. Že služné 3000 Kč měsíčně se zpětnou platností od 1. ledna 1921 má obdržeti jednatel inž. K. jako úředník, na věci ničeho nemění, neboť jde věcně o odměnu jednatele, jsoucího zároveň společníkem firmy. I zde bylo tedy zapotřebí buďto změny stanov aneb, aby usnesení se stalo jednohlasně ve formě notářského osvědčení, ve kterémžto případě by rejstříkový soud měl příležitost posouditi, zda nejde dokonce o obcházení ustanovení §u 82 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z., jejichž účelem jest ochrana věřitelů. Důvod nesprávného právního posouzení věci tudíž tu dán není a dovolání přehlíží, pokud jde o určení služného jednateli K-ovi, že jde o usnesení na valné hromadě konané dne 24. září 1921, jehož platnost nebo neplatnost v tomto řízení pouze z formálního stanoviska lze přezkoumati, nehledě ani k tomu, že na valné hromadě ze dne 9. prosince 1920 v tomto bodě k nějaké konečné dohodě vůbec nedošlo, jak zjistil odvolací soud v rozhodovacích důvodech svého rozsudku.

Citace:

Rozhodnutí č. 2734. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1076-1079.