Čís. 2138.

Smlouva, jíž byl spáchán řetězový obchod, nestává se tím ještě neplatnou.
Kupitel, vykonavší volbu, může ustoupiti i od konečného nároku na splnění, zavinil-li po té prodatel, že splnění se mu stalo nemožným.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1923. Rv I 497 22.). Žalující družstvo přijalo nabídku žalovaného na koupi jetelového semene a prodalo je dále Ottu G-ovi dříve ještě, než žalovaný nabídku odvolal. Ježto žalovaný semene nedodal, žalovalo družstvo o náhradu škody. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto

důvodů:

Uplatňovaného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci, jejž shledává dovolatel v tom, 1. že smlouva žalujícího družstva s Ottem G-em jest neplatná, jelikož jde o řetězový obchod a 2. že žalující strana, provedši právo volby po rozumu čl. 356 a 355 obch. zák., pozbyla tím práva volby další — tu není. Ad 1. V případě tomto netřeba se obírati otázkou, zda je tu řetězový obchod, nýbrž jen, zda lze namítati, že smlouva o řetězovém obchodu ujednaná jest nicotná. Nelze přehlédnouti, že smlouva, kterou řetězový obchod byl spáchán, nestává se již proto sama sebou neplatnou a nicotnou podle §u 879 obč. zák. Ustanovení toto řetězového obchodu výslovně neuvádí a dalo by se tedy o nicotnosti smlouvy mluviti jen, kdyby tu byly předpoklady čís. 4 §u 879 obč. zák., a že by tomu tak bylo, ani žalovaný sám netvrdil. Mimo to však lichevní zákon sám neustanovuje, že spáchání trestných činu, v něm uvedených, má za následek naprostou neplatnost ujednané smlouvy, nýbrž toliko v § 17 předpisuje, že, byl-li pachatel odsouzen, má býti jednání podle volby poškozeného prohlášeno za neplatné. Předpokládá tedy, že jest tu právoplatný odsuzující rozsudek, toho dle spisu tu není a nelze tudíž smlouvu s Ottem G-em prohlásiti za neplatnou. Ad 2. V tomto bodě jest sice správné, že žalující strana, když žalovaný smlouvu splnili nechtěl, dopisem ze dne 22. října 1920 ohlásila mu, že Otto G. mu sdělil, že podle zvyklosti bursy (§ 41 odstavec a) trvá na splnění smlouvy a náhradě škody z opožděného plnění, upozorňujíc ho na tento dopis a na důsledky poklesem cen snad nastalé. Také dopisem svého právního zástupce ze dne 23. října 1920 dala žalovanému — ač toho nebylo třeba — dodatnou lhutu do dne 27. října 1920 s tím, že by po marném uplynutí lhůty byla nucena zahájiti soudní kroky o dodání a o náhradu škody za opožděné splnění smlouvy. Těmito dopisy bylo žádáno prvotní právo na plnění oběma stranám ze smlouvy příslušející, k němuž zákon, je-li druhý smluvník v prodlení, dává právo žádati náhradu pro opožděné plnění. Na místě tohoto primérního práva muže v případě prodlení spoluvlastníka smluvník na smlouvě věrně trvající žádati dle své volby sekundérní práva buď náhradu pro nesplnění, neb odstoupiti od smlouvy. Žalující strana od primérního svého práva mohla ustoupiti, to tím spíše, když nelze z upomínacích dopisu shora zmíněných nikterak vyvozovati, že žalující za všech okolností jen a výhradně na splnění a náhradě za opožděné splnění trvala, jakoukoliv další eventualitu vylučujíc. Nelze také nechati nepovšimnuto, že teprve po svém dopisu ze dne 22. října 1920 žalující strana dostala zprávu od žalovaného, že jest mu nemožno plniti, jelikož hned po odeslané nabídce jetelové semeno prodal Hospodářskému družstvu, a tu zajisté mohla žalující strana i od konečného nároku na splnění odstoupiti, jelikož žalovaný zavinil, že splnění se stalo tak nemožným.

Citace:

Rozhodnutí č. 2138. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 23-24.