Čís. 2558.

Byl-li dle povahy obchodu dlužník povinen zaslati dlužný peníz do
věřitelova bydliště, jde ztráta peněz z peněžního dopisu na vrub dlužníka.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1923, Rv I 1530/22.)
Žalovaný zaslal žalobci dlužný peníz peněžním dopisem, při jehož
dojití zjištěno, že chybí 5000 Kč. Žalobě o zaplacení 5000 Kč bylo
oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem
z těchto důvodů: Dle čl. 325 obch. zák. ručí při peněžních platech dlužník za způsob i za nebezpečí dopravy a jest povinen věřiteli, není-li
jinaké úmluvy, peníze doručiti až do místa jeho bydliště. Tak tomu
bylo v tomto případě, neboť zvláštní nějaké úmluvy ohledně způsobu
placení žalovaná strana ani netvrdí. Vzhledem k tomuto zákonnému
ustanovení stíhá tudíž žalovanou banku ručení za scházejících 5000 Kč
a jest zcela nerozhodno, zdali při odeslání peněz do obálky vloženo
bylo celých 35.000 Kč, čili nic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po stránce právní správně, vyvodiv
z čl. 325 obch. zák. závazek žalované ku placení zažalovaného obnosu,
neboť dle povahy obchodu, o který zde jde, byla žalovaná povinna, doručiti peníze žalobkyni až do místa jejího bydliště. Poněvadž žalobkyně v místě svého bydliště v peněžním dopisu, ve kterém jí prý žalovanou 35.000 Kč bylo zasláno, nalezla pouze 30.000 Kč, jde nebezpečí
ztráty 5000 Kč na vrub žalované. Na tom nemůže změniti nic, že dle
poštovních předpisů doprava peněžního dopisu děje se na nebezpečí
příjemce, neboť žalovaná volbou tohoto způsobu dopravy bez souhlasu
žalobkyně zbaviti se nemohla své z povahy obchodu vyplývající povinnosti, by doručila peníze žalobkyni až do místa jejího bydliště. Žalobkyně nepředepsala žalované způsob dopravy a proto musí žalovaná
sama nésti nebezpečí s použitím zvláštního způsobu dopravy peněz peněžním dopisem, aťsi již poštovní předpisy ustanovují cokoli.

Citace:

Rozhodnutí č. 2558. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 736-737.