Čís. 2178.

Ustanovení §u 55 c. ř. s.přichází v úvahu pouze tehdy, byly-li útraty sporným příslušenstvím hlavního sporu, nikoliv však, byl-li spor na ně obmezen.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1923, R I 1483 22.).
Spor o 5 000 K obmezily strany v prvé stolici na útraty, jichž soud prvé stоlice přisoudil žalobci jednu třetinu ze 542 Kč. Odvоlací soud odmítl odvolání žalovaného. Důvody: Dle Dle §u 55 c. ř. s. lze odporovali toliko rekursem rozhodnutí proces soudu o útratách bez současného odporování věci hlavní. V tomto posledním směru není však nějaké odporování rozsudku prvé stolice možným, když není v něm výroku, týkajícího se věci hlavní. Návrh odvolací domáhá se ostatně toho, by změnou rozsudku zamítnuta byla žaloba a návrh její na přisouzení útrat sporu vůbec a zejména jedné třetiny 542 48 Kč. Patrno tedy, že směřuje jen proti útratám, neboť žalobní nárok byl jen na útraty omezen. Odvolání jest tudíž hledě k §u 55 c. ř. s. nepřípustným a bylo proto dle §u 471 čís. 2 a §u 474 odstavec druhý c. ř. s. odmítnuto. Nelze tu užíti ustanovení §u 84 odstavec druhý věta druhá c. ř. s., že nesprávné pojmenování opravného prostředku jest nezávažné, když žádání jest zřejmě patrným. Neboť nejde o pouhé nesprávné pojmenování, nýbrž z obsahu i formy (dvojmo) jest vidno, že žalovaná strana zamýšlela a vědomě podala odvolání a nikoli rekurs.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nepřihlížeje k uplatněnému odmítacímu důvodu, vyřídil odvolání ve věci samé.

Důvody:

Rekursem domáhá se stěžovatel toho, aby jeho odvolání dostalo se
věcného vyřízení. Právem. Obmezila-li žalující strana předmět sporu pouze na útraty, nejsou útraty nadále příslušenstvím předmětu sporu, nýbrž hlavním jeho předmětem a, přesahují-li 100 Kč, jako v tomto případě, podala strana žalovaná proti rozsudku prvního soudu právem odvolání, čímž přizpůsobila opravný prostředek formě, ve které bylo rozhodnutí prvého soudu vydáno. Mylným jest náhled odvolacího soudu, že v tomto případě měl býti proti rozsudku podán pouze rekurs a že odvolání jest nepřípustným. Ustanovení §u 55 c. ř. s. nepřichází v úvahu, jelikož toto místo zákonné předpokládá, že útraty sporu jsou příslušenstvím hlavního nároku.

Citace:

Rozhodnutí č. 2178. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 95-96.