Čís. 2342.

Byl-li opravný prostředek podán na poštu v cizozemsku, dlužno dny poštovní dopravy včítati do lhůty.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, R 1 205, 23.)
Rozsudek procesního soudu prvé stolice ve směnečné rozepři doručen byl tuzemskému zástupci cizozemského žalovaného dne 13. listopadu 1922. Cizozemský zástupce žalovaného podal na poštu ve Lvově dne 21. listopadu 1922 odvolání, jež došlo procesního soudu prvé stolice dne 24. listopadu 1922. Odvolací soud odvoláni odmítl jako opožděné, ježto dny poštovní dopravy v cizozemsku jest vpočítati do lhuty k opravnému prostředku (zde do osmidenní lhuty §u 555 с ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Dle §u 89 zákona o soudní organisaci ze dne 27. listopadu 1896 čís. 217 ř. zák. nepočítají se do lhůt, tamže naznačených, dny poštovní dopravy. Jest pravda, že se platnost této zásady výslovně neomezuje na případy, kdy spisy byly к dopravě odevzdány tuzemskému poštovnímu úřadu, ale omezení to plyne z úvah právních a praktických. Dlužno především uvážiti, že poštovní úřad, nastupující v takových případech na místo podatelny jakožto soudního oddělení (soudního orgánu), jemuž přísluší, přejímati spisy, podávané stranami, stává se takto vlastně náhradním orgánem soudním, a jest samozřejmo, že jako takový může přicházeti v úvahu zase jen tuzemský orgán (úřad). Nelze dále pustiti se zřetele, že kdyby výhoda §u 89 zák. o org. s. byla přiznávána také podáním, odevzdávaným cizozemským poštovním úřadům, musilo by to platiti jako pravidlo, tedy pro veškeré cizozemské poštovní úřady, i ty nejvzdálenější, od nichž pošta dochází teprve po dlouhé době nebo nepravidelně; tu by však byla ohrožena právní jistota, kdyby měla v takových případech býti počítána a vyčkávána doba poštovní dopravy. Přímo nemožným by se to stalo tenkrát, když by poštovní styk s cizozemskem za války nebo z jiných důvodů byl přerušen. Nesmí se také zapomenouti, že poštovní razítka často jsou neznatelná a proto jest třeba konati šetření, by zjištěno bylo, kdy spis byl odevzdán poště. To při podání u tuzemského úřadu — alespoň z pravidla — nebývá nesnadno, ale mohlo by naraziti na překážky velmi značné a mnohdy i nepřekonatelné, jde-li o cizozemské úřady poštovní. Tyto úvahy vedou к závěru, že předpis §u 89 zák. o org. s. platí jen při tuzemské dopravě poštovní. Ježto v případě, o nějž jde, odvolání žalovaného bylo podáno na poštu v cizozemsku, nutno počítati dny poštovní dopravy do osmidenní lhuty k podání odvolacího spisu, a spis, došlý na soud po uplynutí této lhůty, jest opožděný a byl právem odmítnut soudem odvolacím. Této právní újmy mohl se žalovaný vyvarovati, kdyby byl podáním odvolání pověřil svého tuzemského právního zástupce, jemuž také rozsudek prvého soudu byl doručen.

Citace:

Č. 2342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 378-379.