Čís. 2187.

Řízení o žalobě manžela na manželku o rozluku manželství nelze spojiti s řízením o žalobě manželky na manžela o výživné.
Obhájce svazku manželského nemůže býti zároveň právním zástupcem jednoho z manželů.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1923, R I 55/23.).
V řízení o žalobě Rudolfa G-а na Janu G-ovou o rozluku manželství ze dne 5. února 1921, zřízen byl usnesením ze dne 24. února 1921 obhájcem svazku manželského Dr. Josef H. Dne 6. dubna 1921 podala pak Jana G-ová na svého manžela Rudolfa G-а žalobu o placení výživného a zvolila si právním zástupcem Dra Josefa H-a. Procesní soud prvé stolice sloučil žaloby ku společnému projednání a rozhodl o nich týmž rozsudkem, jímž žalobě o rozluku manželství vyhověl, žalobu o placení výživného pak zamítl. Odvolací soud k odvolání Jany G-ové a Dr. Jos. H-a jako obhájce manželského svazku zrušil napadený rozsudek s předchozím řízením a nařídil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci a přibera jiného obhájce svazku manželského, o obou žalobách znovu pojednal a rozhodl. Důvody: Spojení úkonu obhájce svazku manželského s úkony zástupce jedné ze stran v téže osobě nepokládá odvolací soud za přípustné vzhledem k úkolu obhájce manželského svazku dle §u 15 nař. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák., dle něhož jest povinností jeho hájiti co nejsvědomitěji trvání svazku manželského a vzhledem k jeho povinnostem jako zástupce strany podle §§ 9 a 10 adv. řádu ze dne 6. července 1868 čís. 96 ř. zák. Sloučením těchto úkonu v téže osobě mohlo by dojíti ke střetnutí se zájmu, jež zákon z ohledu veřejnoprávních zřízením obhájce svazku manželského chráněny míti chce. Proto má býti obhájcem svazku manželského zřízena osoba, od zástupce stran rozdílná, a měl tudíž soud prvé stolice hned, jak mu tato protichudnost zájmů k vědomosti přišla, nejpozději však pro ústní jednání ze dne 15. listopadu 1921 zříditi na místě Dra Josefa H-a, Janu G-ovou již zastupujícího, jiného obhájce svazku manželského.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs, podaný Drem Josefem H-em jako obhájcem svazku manželského.

Důvody:

Advokát Dr. Josef H. podává rekurs jen jako obhájce svazku manželského, jímž byl ustanoven ve sporu o rozluku manželství, zahájeném o žalobě Rudolfa G-а na Janu G-ovou, a jímž zůstal přes pozdější ustanovení čl. V. zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n., nikoli jako právní zástupce Jany G-ové ve sporu, jenž byl zaveden o její ža- lobě na Rudolfa G-а o placení výživného a — vzhledem k různosti řízení ovšem proti předpisu §u 187 c. ř. s. — sloučen ku společnému jednání se sporem o rozluku. Obor práv a povinností obhájce manželského svazku v řízení rozlukovém jest přesné vytyčen v nařízení ministerstva práv §§ 15 a 16 ze dne 9. prosince 1897 čís. 283 ř. zák. Náležíť obhájci svazku manželského dle §u 15, by se zevrubně přeptal o všech okolnostech, které jsou uváděny za důvod rozluky manželství, bedlivě zkoumal, pokud návrh v zákoně jest odůvodněn a plným důkazem podepřen, anebo které námitky a pochybnosti jemu překážejí, a vyjádřil se o tom důkladně a svědomitě vůči soudu; dle §u 16 pak, by podal vždy včas odvolání z rozsudku, jímž se manželství rozlučuje. Činnost obhájce svazku manželského ve sporu o rozluku směřuje tudíž vždy k tomu, by manželství, pokud možno, bylo zachováno; tím pak vymezeno jest zároveň jeho právo, odporovati rozhodnutím soudu, v ten způsob, že mu přísluší právo odporu proti všem rozhodnutím, jež se rušivě dotýkají trvání svazku manželského, buďto přímo tím, že prohlašují manželství za zrušené, nebo nepřímo tehdy, mohou-li alespoň ve svých důsledcích vésti k témuž výroku — nikoli však proti opatřením, učiněným v zájmu zachování manželství. V tomto případě odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu, jímž manželství bylo prohlášeno za rozloučeno, i s předchozím řízením, a vrátil věc procesnímu soudu, by tento, přibera jiného obhájce svazku manželského, znovu jednal dle zákona o obou žalobách a vynesl nový rozsudek — nepokládaje spojení úkonů obhájce svazku manželského s úkony zástupce jedné ze stran (Jany G-ové) v jedné osobě (totiž v osobě Dra H-a) za přípustné, a maje za to, že sloučením těchto úkonů v jedné osobě mohl by nastati rozpor zájmů, které chce zákon míti chráněny z ohledu veřejnoprávních zřízením obhájce svazku manželského. Tímto rozhodnutím má býti zabezpečen řádný postup ve sporu o rozluku, jest tedy zajisté v zájmu zachování manželství,
prvým soudem rozloučeného, a proto nelze dle toho, co uvedeno, přiznati obhájci svazku manželského právo odporu proti usnesení odvolacího soudu, zvláště když stěžovatel v rekursu výslovně prohlašuje, že jest srozuměn s tím, aby někdo jiný byl ustanoven obhájcem svazku manželského. Rekurs, podaný osobou k němu neoprávněnou, byl tudíž odmítnut.

Citace:

Rozhodnutí č. 2187. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 107-108.