Čís. 2729.

Třebaže dřívější vlastníci stavěli ohradu po levé straně vchodu a třebaže to bylo v části obce místním zvykem, nevznikla tím právně závazná úchylka od ustanovení §u 858 obč. zák.
(Rozh. ze dne 13. června 1923, Rv II 104/23.)
Žalobci byli vlastníky usedlosti čís. 56 v N., žalovaní vlastníky usedlosti čís. 1 v téže obci, jež sousedila s usedlostí žalobců po pravé straně od vchodu. V N. bylo u domu č. p. 1- 12 zvykem, že majitelé zřizovali plot po levé straně od hlavního vchodu do svých domů. Žalobu, by žalovaní byli uznáni povinnými, zříditi plot, rozhraničující jich dvorek a zahradu od dvorku a zahrady žalobců, procesní soud prvé stolice zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Žalobci domáhají se na žalovaných zřízení plotu podél dvorku a zahrady po levé straně vchodu do domu žalovaných a odůvodňují svou žádost jednak tím, že žalovaní k zřízení plotu se zavázali, jednak místním zvykem, že majitelé domu p. č. 1- 12 v N. zřizují plot po levé straně hlavního vchodu do svých domů. Dle názoru soudu opírá se nárok žalobců o ustanovení §u 858 obč. zák., jde v tomto případě o zřízení plotu mezi dvorky a zahradami obou stran, kde dříve plotu nebylo a následkem rozdělení nenovitosti mezi oběma stranami zřízení jeho jeví se býti nutným. § 858 obč. zák. v druhé větě praví, že každý vlastník je povinen na pravé straně svého hlavního vchodu zříditi potřebnou ohradu (přehradu) od sousedovy prostory. Jest tedy otázkou, zda žalovaní, bydlíce v řade sousedů v N. majitelů domu č. p. 1 - 12, kteří zřizují plot u svých dvorků a zahrad po levé straně, mohou býti nuceni k tomu, by zřídili na základě takovýchto místních zvyklostí ohradu na levé straně svého hlavního vchodu. V §u 10 obč. zák. se stanoví, že k zvyklostem možno přihlížeti jen v těch případech, ve kterých se zákon sám na ně odvolává. Toho však v tomto případě není, neboť zákon předpisuje povinnost, zříditi ohradu po pravé straně, a nelze tudíž takové odchylky na základě místních zvyklostí proti zákonu připustiti. Odvolací soud žalobě vyhověl. Důvody: Prvý soudce dovozuje z ustanovení §u 10 obě. zák., že se zřetelem na § 858 na místní zvyk hleděti nelze. Tento náhled odvolací soud sdíleti nemůže. Pakliže v onom pořadí stavení, kde strany mají své nemovitosti, dle ustáleného místního zvyku hradí každý své pozemky po levé straně, nemůže ustanovení §u 858 obč. zák., byť i opačné, na věci ničeho měniti. Toto ustanovení zákona platí zajisté jen pro ty případy, kde není jiného místního zvyku. Téhož náhledu jest Randa (Právo vlastnické, § 6, odst. IV.), kde se odůvodňuje náhled ten takto: Zákon praví sice »Na pravé straně«. To však pokládati lze toliko za pravidlo, zejména při zakládání nových usedlostí. Jinak, pakli místním zvykem ohražování jest zavedeno po levé straně, neboť tu vyhledává hospodářská potřeba obražení po této straně. Nikoliv na mrtvé slovo zákona, nýbrž na ducha, na legislativní jeho důvod a účel sluší klásti váhu (7 obč. zák.).
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, by věc znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Žalovaní uplatňují proti rozsudku odvolacího soudu dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovolání je opodstatněno. Žalobci uplatňovali v odvolání důvody vadnosti řízení, nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud se obmezil jenom na vyřízení posléz řečené výtky a i té jenom s toho stanoviska, zda žalovaní jsou podle zákona povinni postaviti žádaný plot. Odvolací soud má za to, že žalovaní jsou povinni postaviti plot po levé straně svého dvora a zahrady, protože podle ustáleného místního zvyku vlastníci usedlostí v tom pořadí ohražují pozemky po levé straně. Toto skutkové zjištění převzal z rozsudku prvního soudu. Ale v tom je uvedeno, že takto ohražují své dvory a zahrady jenom vlastníci domů č. 1 až 12. Obec však má více čísel, neboť žalobci mají dům čís. 56. Tento způsob ohražování muže tedy býti jenom zvyklostí vlastníků těch 12 usedlosetí, a ne ustáleným místním zvykem. Z této pouhé zvyklosti nevznikla pro žalované, jako vlastníky části původní usedlosti čís 1, žádná povinnost. Občanský zákon neuznává ani zvyklosti, ani právního obyčeje ani obyčejového práva za zdroj práva, leda tam, kde se ho výslovně dovolává (§10 obč. zák.). Při předpisu o hraničních ohradách (§ 858 obč. zák.) se ho nedovolává. Proto platí kategorický příkaz druhé věty toho předpisu, že vlastník je povinen postarati se o nutné uzavření svého prostoru a o oddělení cizího prostoru po pravé straně svého hlavního vchodu. Proto také není nynější vlastník usedlosti čís. 1 povinen postaviti ohradu po levé straně usedlosti, přes to, že dřívější vlastníci usedlosti ji na té straně stavěli z pouhého zvyku, ale bez právního závazku. Z místního ohledání je zřejmo, že původní usedlost čís. 1 je rozdělena tak, že žalovaní mají pod čís. 1 pravou stranu a žalobci pod čís. 56 levou. Na hranici mezi nimi není plotu. Pro žalované by tedy nebylo možno vyvozovati z oné zvyklosti závazek, postaviti plot tam, kde ho ani dřívější vlastníci usedlosti čís. 1 nestavěli. Nelze-li však vyvoditi ze zákona povinnost žalovaných, aby postavili plot žádaný od žalobců, posoudil odvolací soud věc nesprávně po stránce právní. Protože se odvolací soud nezabýval otázkou, zda žalovaní mají tuto povinnost ze smlouvy a že nevyřídil úplně odvolání, bylo nutno napadený rozsudek zrušiti a věc odkázati k novému projednání a rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.).

Citace:

Rozhodnutí č. 2729. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1070-1072.