Čís. 2361.

Jest důvodem k propuštění obchodníka pomocníka, nedohlížel-li předepsaným způsobem na zřízence přiděleného mu k odnesení peněz, čímž zaměstnavatel utrpěl škodu. V tom, že propuštění stalo se teprve po několikatýdenním disciplinárním vyšetřování, za něhož byl zaměstnanci vyplacen měsíční plat, nelze spatřovati vzdání se práva k propuštění. Povinnosti k úplné náhradě škody, vzniklé nedbalostí zaměstnance, nemůže se zaměstnanec sprostiti poukazem k většímu zavinění přiděleného mu zřízence.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, Rv II 38/23.)
Pražská firma D. zaměstnávala ve svém moravském závodě úředníka Františka P-а, jenž byl pověřen vyplácením mzdy v roztroušených továrních objektech. Před výplatou dne 11. prosince 1921 předal František P. ve své úřadovně skřínku s penězi přidělenému mu sluhovi K-ovi a řekl mu, by na něho počkal, až se oblékne. Zatím co se za tím účelem vzdálil do sousední světnice, opustil sluha kancelář a vydal se sám na cestu, během níž přidružil se к němu neznámý muž, jemuž Κ., uvěřiv tvrzení jeho, že on je ustanoven k odnesení peněz, skřínku svěřil, načež neznámý i se skřínkou beze stopy zmizel. Po disciplinárním řízení, jež bylo skončeno za tři neděle a za něhož mu byl vyplacen měsíční plat, byl František P. propuštěn. Žalobu jeho o služební požitky za výpovědní dobu oba nižší soudy zamítly, vyhověly však vzájemné žalobě zaměstnavatelky na náhradu peněz vylákaných neznámým pachatelem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání Františka P-a.
Důvody:
Netřeba vyvraceti tvrzení dovolacího spisu, že vylákání peněz na zřízenci K-ovi neznámým pachatelem nelze pokládati za náhodu, nýbrž jen za bezprávný čin K-ův, způsobený jeho hrubou nedbalostí. Zjištění viny K-ovy nevylučuje však nikterak spoluvinu Františka P-а. Převzav peníze k výplatě dělníků, převzal tím též na sebe závazek, pečovati o to, by se peněz dělníkům dostalo, a starati se o bezpečnou dopravu peněz do místnosti, k výplatě určené. Měl vykonávati nad K-em dozor, aby nemohl jednak peníze zpronevěřiti, jednak aby mu nikým třetím nebyly cestou uloupeny, nebo na něm vylákány. Již obyčejná opatrnost, které se nadíti lze od každého člověka zdravých smyslů a rozumu, kázala, by nenechal K-u, jakmile mu peníze svěřil, ani okamžik o samotě, by ho cestou doprovázel a svou přítomností a možností okamžité pomoci, odrazil každý pokus o vylákání, neb uloupení peněz. Této zodpovědnosti nemůže se František P. zbaviti poukazem, že K-a si k donášce nevybral sám, nýbrž se byl k tomu cíli společností samou ustanoven, aniž tím, že ho neuposlechl, když mu nařídil, aby naň počkal, že si obleče kabát a s ním půjde. I kdyby si sám nosiče peněz byl vybral, bylo jeho povinností, ho doprovázeti a, neposečkal-li naň nosič, měl ho zadržeti a samotného žádným způsobem s penězi nepustiti. Tím, že K. na vylákání peněz má hlavní vinu, není vyviněn František P., a proto právem ho nižší soudy označily jako spoluvinníka. Není však potřebí, aby, jak uvádí dovolání, byla škoda nezbytným, logickým důsledkem P-ova opomenutí. Příčinná spojitost mezi bezprávným činem a škodou znamená, že škoda vzešla z onoho činu, že jím byla způsobena aťsi bezprostředně aťsi prostředně (§§ 1295, 1301, 905, 979 obč. zák.). Lhostejno jest, že snad škoda vzejíti nemusila, že nastala jen následkem okolností nahodile k tomu přistoupivších a že ji bylo lze předvídati, čili nic. Jedině důkaz, že by škoda jistě byla vzešla, když by se delikt nebyl spáchal, sprošťuje povinnosti k náhradě škody. František P. mohl by se tedy zbaviti povinnosti k náhradě škody pouze důkazem, že i tehdy, kdyby byl K-a doprovázel, bylo by se mu i při nejlepší vůli nepodařilo překaziti vylákání peněz na K-ovi. Toho však František P. ani netvrdil, tím méně dokázal. Správně tedy posoudily nižší soudy věc, uznavše jeho vinu na vylákání a ztrátě peněz. Poněvadž se jednalo o mnoho peněz, a o mzdu mnoha dělníků, kteří na výplatu čekali, a poněvadž František P., nechav jíti s penězy K-a samotného, jednal proti zvláštním předpisům, závodem vydaným, dlužno v opomenutí Františka P-а spatřovati hrubou nedbalost ve službě. Byla tudíž společnost úplně v právu, propustivši dle § 27 zák. o obchod. pomocnících Františka P-a ihned ze služby. Z toho, že disciplinární řízení, jež vedlo к propuštění žalobce ze služby, trvalo 3 neděle a společnost zaplatila Františku P-ovi z dobré vůle jednoměsíční mzdu, nemůže František P. ve svůj prospěch vyvozovati ničeho na újmu společnosti, zejména, že společnost vzdala se nároku na okamžité propuštění vinníkovo, uváží-li se, že společnost, mající sídlo v Praze, musila předem případ vyšetřiti, než učinila rozhodnutí. Že by tímto průtahem byla uznala nevinu Františka P-а na ztrátě peněz, nelze důvodně tvrditi, a to ani tehdy, když prokuristé nepoužili oprávnění, Františka P-а bezodkladně propustiti a přenechali rozhodnutí ve věci správní radě společnosti samotné.

Citace:

Č. 2361. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 411-413.