Čís. 2225.

Opírá-li bývalý obecní úředník, jehož ustanovení za úředníka bylo vyšším samosprávným úřadem zrušeno, nárok na náhradu za nedodržení tříměsíční lhůty výpovědní o ustanovení §u 8 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n., dlužno žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítnouti.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1923, R I 74/23.).
Žalobce domáhal se na žalované obci nároku na zaplacení služného, opíraje žalobu o § 8 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stоlice žalobu odmítl. Důvody: Jest zřejmo, že se zde jedná o spor z příjmů služebních, o spor ze služebního poměru žalobce jako bývalého úředníka žalované obce. Žaloba sama opírá se o zákon ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. а n., jímž byly upraveny služební požitky úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a, ježto dle výslovného ustanovení §u 8 tohoto zákona se spory tohoto druhu rozhodují pořadem stolic samosprávných, bylo k návrhu strany žalované námitce nepřípustnosti pořadu práva dle §u 42 j. n., §§ 239, 240, 261 с. ř. s. vyhověti a žalobu odmítnouti. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Je sice pravda, že žalobce odvozuje nárok na zaplacení náhrady za nedodržení 3měsíční lhůty výpovědní z předpisu §u 8 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n. a že vychází z předpokladu, že tu jde o spor ze služebního poměru žalobce jako bývalého obecního úředníka. Soudce prvé stolice však přehlédl, že právoplatným výměrem okresní správní komise ze dne 30. srpna 1922 zrušena byla usnesení obecního zastupitelstva, pokud se týče obecní rady o systemisování místa obecního písaře, o přijetí žalobce zatímně za obecního písaře a konečně o jmenování jeho definitivním. Tím bylo právoplatně vyřčeno, že nelze žalobce pokládati za obecního úředníka po rozumu zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n.. Dle poslední věty §u 2 cit. zák. dlužno pokládali za úředníka veřejného (obecního) pouze úředníka ustanoveného ve smyslu tohoto zákona. Na žalobce nelze proto použíti předpisů cit. zákona, najmě předpisu §u 40, který vyhražuje pouze spory o služební příjmy úředníka ve smyslu zákona tohoto pořadu stolic samosprávných. Nebylo-li žalobce pokládati za úředníka veřejného, nezbývá, než pohlížeti na služební poměr jako na poměr ryze soukromoprávní a podrobiti spor tento dle všeobecného předpisu §u 1 j. n. příslušností řádného soudu. Tomu nevadí, že žalobce opírá žalobní nárok o ustanovení §u 8 citovaného zákona, neboť jest věcí soudu, rozhodnouti, zda hmotně žalobcův nárok obstojí před zákonem a o který zákonný předpis dlužno jej opříti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

To je podstatou věci, z čeho bylo žalováno, z jakého právního důvodu, o který se žalobní nárok opírá, a nikoliv, jak se právní nárok žalobní podle skutkových zjištění utváří. Žalobce opírá žalobní nárok o § 8 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 443 sb. z. a n., zdůrazňuje dokonce v žalobě, že mu byla udělena definitiva jako obecnímu tajemníku, nezamlčuje, že tato byla potom zrušena a považuje se dle žaloby za úředníka obecního. Nedovozuje tedy žalobního nároku z ustanovení soukromého práva, a kdvby bylo lze druhé stolici přisvědčiti, bylo by souzeno o něčem, co ani tvrzeno, ani žádáno nebylo. Dle §u 40 cit. zák. náležejí veškeré spory ze služebních poměrů úředníka na pořad stolic samosprávných bez ohledu na to, zda služební poměr byl rozvázán či nikoliv. Plyne z toho, že soud prvé stolice dle §u 42 j. n. i §§ 239, 240 a 261 c. ř. s. správně spornou věc posoudil, když uznal opodstatněnost námitky nepřípustnosti právního pořadu a dle tohoto rozhodl.

Citace:

Rozhodnutí č. 2225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 178-179.