Čís. 2328.

Zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919,
čís. 318 sb. z. a n.). Požadovací nárok přechází na dědice pachtýřovy a může býti jimi jménem pozůstalosti přihlášen. Manželka jako taková nemá přímého požadovacího nároku, byl-li pozemek spachtován jejím zatím zemřelým manželem.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, R II 33 23.)
Dne 13. března 1921 ohlásila Marie (G-ová jménem svým a svého tehdy nezvěstného manžela Maxmiliana nárok na pozemek spachtovaný jejím manželem, žádajíc, by pozemek byl jí a manželu přiznán každému ideální polovicí do vlastnictví. Soud prvé stolice žádosti vyhověl, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Dle usnesení krajského soudu ze dne (6. července 1922 byl Maxmilián O. prohlášen za mrtva a bylo vysloveno, že se má pokládati den 1. března 1919 za den úmrtí. Zároveň bylo vysloveno, že jeho manželství s Marií G-ovou je pokládati rozvázaným. Maxmilián G. nemohl tedy dne 13. března 1921 uplatňovati nároku na postoupení pozemku do vlastnictví, ježto tehda již nežil. Marie G-ová, která pachtýřkou vůbec nebyla a která tedy vlastním jménem práva dle požadovacího zákona nemá, nemůže toto právo uplatňovati v zastoupení svého manžela, protože tento, jak uvedeno, nebyl na živu a mimo to manželství bylo dnem 1. března 1919 rozvázáno.
Nejvyšší soud: změnil usnesení rekursního soudu v ten rozum, že uznal nárok pozůstalosti po Maxmiliánu G-ovi na požadovaný pozemek.
Důvody:
Marie G-ová nemá přímého nároku požadovacího, poněvadž nebyla pachtýřkou požadovaného pozemku. Pachtovní poměr mezi ní a vlastnicí nevznikl tím, že svému manželi, pokud byl doma, byla nápomocnou při obdělávání pozemku, neboť to bylo její povinností dle §u 92 obč. zák., ani tím, že v jeho nepřítomnosti a po jeho smrti platila nájemné, poněvadž tak činila v zastoupení svého manžela, který byl pachtýřem pozemku, nikoliv vlastním jménem. Úmrtím Maxmiliana G-а však jeho pachtovní práva nezanikla, nýbrž přešla na jeho pozůstalost, a tato nabyla požadovacího nároku, jakmile vstoupil zákon ze dne 27. května 1919, čis. 318 sb. z. a n. v platnost. Marie G-ová ohlásila dne 18. března 1921 nárok na požadovaný pozemek jménem vlastním a jménem svého manžela Maxmiliana G-а. Tohoto zastupovati a jménem jeho přihlášku podávati nebyla ovšem Marie G-ová oprávněna, nejsouc ani jeho plnomocnicí ani zákonnou zástupkyní. Avšak rozhodnutím krajského soudu bylo vysloveno, že Maxmilián G. den 1. března 1919 nepřežil. V době přihlášky existovala tedy ve skutečnosti, ač to nebylo ještě známo, jen pozůstalost jeho a proto dlužno přihlášku, podanou jménem Maxmiliana G-а, pokládati za přihlášku učiněnou jménem jeho pozůstalosti. Tuto zastupovati byla Marie G-ová jako zákonná dědička oprávněna a jest tudíž přihláška jménem pozůstalosti po Maxmiliánu
G-ovi platná. Námitky vlastnice proti požadovacímu nároku pozůstalosti jsou bezpodstatny. Z okolnosti, že otec Maxmiliana G-а podržel pozemek po léta v pachtu, ačkoliv již jako horník nepracoval, a že Maxmilián G. dostával, ačkoliv měl pozemek v pachtu, stejnou mzdu jako horníci, kteří neměli pozemky pachtovány, plyne, že pacht nebyl součástí jeho mzdy. Na tom nesejde, že pracovní poměr jeho byl pohnutkou, proč mu pozemek by spachtován a nižší nájemné na něm žádáno. Potřebuje-li vlastnice požadovaného pozemku ku provozu hor, byla dle §u 5 zákona o drob. pacht. oprávněna nabídnouti pachtýři náhradou za požadovaný pozemek jiný pozemek. Jelikož tak neučinila, zůstává původní nárok pozůstalosti nedotčen. Komu pozemek z pozůstalosti připadne, nelze rozhodnouti v tomto řízení, nýbrž bude věcí pozůstalostního soudu, by o tom rozhodl. Bylo proto požadovací nárok pozůstalosti po Maxmiliánu G-ovi uznati a potud dovolací stížnosti vyhověti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2328. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 353-355.