Čís. 2720.

Podmínky vlastnické žaloby ohledně cenných papírů, majiteli svědčících.
Soud provádí důkazy o skutkovém přednesu stran, není však povinen, umožniti dokazováním straně, by, čeho třeba, teprve přednesla.
(Rozh. ze dne 13. června 1923, Rv I 137/23.)
Žaloba, by z cenných papírů a to 4% dluhopisu moravské hypoteční banky 2 kusy po 10 000 Kč, tedy 20 000 Kč 4 1/2% moravské zemské půjčky 1 kus po 5 000 Kč 4 1/2% komunálních dlužních úpisů moravské zemědělské banky 1 kus po 1 000 Kč, 2 kusy po 2 000 Kč, celkem 5 000 Kč a 4%komunálního dlužního úpisu téže banky 1 kus po 10 000 Kč. byl žalovaný uznán povinným vydati žalobkyni část v nominální hodnotě 21 900 Kč, ježto prý k ní přísluší žalobkyni vlastnické právo, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Dovolání není odůvodněno. Kdo věc nějakou jako vlastník nazpět žádá, musí ji popsati takovými znameními, kterými se rozeznává ode všech podobných téhož druhu, věci movité musí popsati podle individuelních známek (§ 370 obč. zák.). Pro nemožnost dokázati totožnost věci nelze pravidelně žalovati žalobou vlastnickou o vrácení hotových peněz, jež byly smíšeny s penězi jinými (§ 371 obč. zák.) a listin, svědčících majiteli, smíšených s jinými téhož druhu (§ 371), leč, jsou-li tu známky takové, ze kterých žalobce může dokázati totožnost věci na př. při papírech číslo, neb číslo a serii, neb když peníze jsou ještě nesmíšené v měšci. Jest proto velice těžko vindikovati věci zastupitelné pro nedostatek známek individualisujících (Randa, Vlastnictví, str. 38). Žaluje-li v tomto sporu žalobkyně o vydání cenných papírů v ceně 21 900 Kč, aniž uvedla, zda žádá vydání dluhopisu hypoteční banky, či komunální dlužní úpisy moravské zemědělské banky či moravské zemské půjčky, zda žádá kusy po 5 000 Kč či po 10 000 Kč, aniž uvedla serii nebo čísla dluhopisů, jichž se domáhá, tedy aniž sebe menším způsobem naznačila totožnost papírů, jichž vydání se domáhá, nevyhovuje její žaloba podmínkám žaloby vlastnické, v §§ 370 a 371 obč. zák. uvedeným, a nesplňuje ani podmínek žaloby vůbec, uvedených v §u 226 c. ř. s. Žalobkyně tvrdí v dovolání, že odvolací soud nebral zřetele ke druhé větě §u 371 obč. zák., než to činí neprávem; neboť dle této druhé věty lze cenné papíry vindikovati pouze pod dvojí podmínkou, že žalobkyně následkem zvláštních okolností může vlastnictví k věci naznačené dokázati, na př. že papíry, majiteli svědčící, jsou vinkulovány, mince v měšci nebo balíku zvláštního druhu zapečetěny, a mimo to by musila dokázati, že žalovaný nebyl bezelstným při nabytí vindikovaných věcí. Žalobkyně však nesplnila v tomto případě již první podmínky, právě uvedené, neuvádí a nemůže uvésti zvláštní okolnosti, jimiž by své vlastnictví k cenným papírům, o něž jí běží, dokázala. Naopak není ani s to, aby uvedla, po případě sestavila dluhopisy, jež byly uschovány v okresní hospodářské záložně tak, aby jich celková cena činila 21 900 Kč, neboť papíry, tam uložené, mají nominální cenu buď 10 000 Kč neb 5 000 Kč a tudíž při žádném jich seskupení nečiní 21 900 Kč. Poněvadž tedy žalobkyně již této první podmínky vindikace dle §u 371 obč. zák. nesplnila, netřeba se obírati otázkou, zda je zde další podmínka (bezelstnost žalovaného) čili nic. Jest sice možno, že by svědeckým výslechem účetního záložny daly se zjistiti serie a čísla cenných papírů, tam uložených, ale to by žádala žalobkyně obrácený postup. Důkazy mají totiž sloužiti k tomu, by se dokázala tvrzení stran ve sporu přednesená a nikoli, aby soud prováděním důkazů sjednával stranám materiál, dle něhož by jim možno bylo dodatečně neúplná tvrzení žaloby doplňovati a opravovati. Okolnosti rozhodné musí strana žalující tvrditi již v žalobě (§ 226 c. ř. s.) a, neučiní-li tak, dlužno žalobu pro nedostatek skutkových okolností, nárok zakládajících, zamítnouti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2720. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1050-1051.