Čís. 2174.

Přikázáním zabavené pohledávky k vybrání přechází právo, vymáhati ji, s dlužníka na věřitele a věřitel jest oprávněn, domáhati se žalobou na dlužníka zrušení exekuce, jež po té dlužníku povolena k vydobytí přikázané pohledávky. Dříve již dlužníku povolenou exekuci nečiní napotomní přikázání pohledávky k vybrání nepřípustnou. Jest věcí vymáhajícího věřitele, chce-li vstoupiti do této exekuce a v ní pokračovati.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1923, Rv II 314 22.).
Usnesením okresního soudu z 31. července 1921 a ze 6. října 1921
byla povolena žalovanému Jakubu V-ovi proti Karlu a Františce Z-ovým exekuce a to v onom případě mobilární, v tomto reální dražba. Tato pohledávka Jakuba V-a byla však berním erárem dle usnesení okresního soudu ze dne 24. srpna 1921 zabavena. Žalobě československého eráru, by obě zprvu zmíněné exekuce byly prohlášeny bezúčinnými, bylo procesním soudem prvé stolice vyhověno. Důvody: Na základě §u 294 a 300 ex. ř. nepřísluší žalovanému od doby zabavení a přikázání pohledávky již právo, se zabavenou pohledávkou nakláciati, nemůže pro pohledávku tu exekuci zaváděti nebo v ní pokračovati (srv. též Neumann při §u 294 a 308 ex. ř.). Žaloba eráru byla tudíž nutná, zvláště uváží-li se, že již měl býti proveden prodej movitých věcí Z-ových a že žalovaný Jakub V. dosud eráru ničeho nezaplatil. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Účelem exekučního řízení jest, zjednati vymáhajícímu věřiteli uspokojení pro jeho vykonatelný nárok z dlužníkova majetku. K řádnému exekučnímu řízení jest proto zapotřebí vykonatelného nároku vymáhajícího věřitele proti dlužníku, který jest zahrnut v exekučním titulu, dále že tento nárok ještě není uspokojen a že se exekuce vede na majetek patřící straně povinné. Těmto požadavkům řádného exekučního řízení odpovídají též žaloby, kterými může býti dosaženo zaslavení exekuce a které zákonodárce v §§ 35, 36, 37 ex. ř. označuje jakožto námitky proti nároku, proti povolení exekuce a jakožto odpor osob třetích. Námitky proti nároku, pro který exekuce byla povolena, a proti povolení exekuce přísluší dle §§ 35 a 36 ex. ř. pouze dlužníku, nikoliv osobě třetí, kdežto k podání žaloby vybavovací dle §u 37 ex. ř. jest oprávněna jen osoba třetí. V tomto případě čsl. erár, strana třetí, na exekučním řízení vůbec nesúčastněná, domáhá se výroku, že exekuce jest nepřípustná proto, že pohledávka jí byla postoupena a vymáhajícímu věřiteli proti dlužníku již nepřísluší. Třetí strana podává tu proti vymáhajícímu věřiteli žalobu oposiční dle §u 35 ex. ř., k této žalobě jest však oprávněn jedině dlužník, nikoliv osoba třetí. Nelze popříti, že usnesením, kterým pohledávka Jakuba V-a proti manželům Z-ovým byla zabavena, vymáhajícímu věřiteli bylo zapovězeno, s touto pohledávkou nakládati a že přikázáním k vybrání erár jako postupník vstoupil do práv původního věřitele, přes to však erár není oprávněn, podati žalobu na vymáhajícího věřitele o nepřípustnost exekuce, ježto to znamená zasahování třetí osoby do exekuce, právoplatně povolené, způsobem, v exekučním řádu nestanoveným. Nejedná se tu o práva na věcech zabavených, jako při žalobě vybavovací, nýbrž o právo na vykonatelném nároku vymáhajícího věřitele, a toto právo erár žalobou uplatniti nemůže. Bylo proto žalobu pro nedostatek aktivní legitimace zamítnouti, k čemuž se podotýká, že tu nejde ani o případ §u 358 ex. ř., ježto žalující erár netvrdí přednostní právo na věcech zabavených a nežádá, by předem byl uspokojen, nýbrž žaluje na nepřípustnost exekuce. První soudce uvádí v důvodech, že žaloba eráru byla nutná a to proto, že již měl býti proveden prodej movitých věcí a že žalovaný dosud eráru ničeho nezaplatil. Z toho by se dalo souditi, že první soudce tuto žalobu snad považuje za žalobu určovací dle §u 338 ex. ř., kterou má býti pouze zjištěn právní poměr mezi žalobcem a žalovaným ohledně práva, vésti exekuci na základě zabavené pohledávky. Tomu však odporuje znění žalobní prosby, která neobsahuje zjišťovacího návrhu v uvedeném smyslu, nýbrž přímo zasahuje do poměru mezi vymáhajícím věřitelem a dlužníkem, vytvořeného provedením exekučního řízení.
Nejvyšší soud obnovil ohledně reální exekuce rozsudek prvého soudu, ohledně mobilární exekuce dovolání nevyhověl.

Důvody:

Přikázáním zabavené pohledávky k vybrání přechází právo, vymáhati zabavenou pohledávku, s dlužníka na věřitele. Vymáhající věřitel jest podle §u 308 ex. ř. zmocněn, by v zastoupení dlužníka přikázanou pohledávku zažaloval a zástavní právo pro ni zřízené uplatňoval. Dlužník toto právo ztrácí. Z toho plyne jako nutný důsledek, že kroky, jež dlužník za účelem vydobytí přikázané pohledávky předsevzal, nemohou býti vůči vymáhajícímu věřiteli účinnými, že jsou proto přípustné a nemohou zůstati v platnosti. Odvolací soud se neprávem domnívá, že tato žaloba jest žalobou ve smyslu §u 35 ex. ř., kterou by ovšem mohl podati jen dlužník, a že se žalobci nedostává oprávnění k žalobě. Pohledávka, o kterou jde, byla k návrhu žalobce usnesením ze dne 24. srpna 1921 zabavena a přikázána k vybrání a žalovanému zapovězeno, by se svou pohledávkou a se zástavou pro ni zřízenou nenakládal a aby ji ani částečně ani úplně nevybral. Když přes to žalovaný proti tomuto zákazu předsevzal kroky k vybrání přikázané pohledávky, nemůže býti žalobci upřeno oprávnění k žalobě, kterou se domáhá zrušení těchto kroku. Tím, že prosba žalobní zní stejně, jako obvyklá prosba žaloby oposiční, nestává se tato žaloba žalobou ve smyslu §u 35 ex. ř.. Nezáleží také na tom, že se žalobní prosba dotýká též právního poměru mezi žalovaným a jeho dlužníky, neboť jest to jen důsledek zákonného ustanovení §u 308 ex. ř., který těmto dlužníkům není ostatně na újmu. Poněvadž žalovaný po vydání shora uvedeného usnesení si vymohl dne 6. října 1921 exekuci nucenou dražbou nemovitosti, poddlužníkům patřící, jest vzhledem k tomu, co uvedeno, tato exekuce nepřípustná a prvý soud uznal proto právem ohledně této exekuce podle prosby žalobní. Naproti tomu byla však mobilární exekuce zájmem a prodejem pro pohledávku žalovaného povolena již dne 31. července 1921, tedy dříve než byla tato pohledávka pro žalobce zabavena a jemu k vybrání přikázána. Dodatečné zabavení a přikázání vymáhané pohledávky nemůže tuto řádně a právem zahájenou exekuci učiniti nepřípustnou. Vymáhající věřitel musí pohledávku dlužníkovu převzíti v tom stavu a v tom období, v jakém se v čas zabavení nalézá a jest jeho věcí, aby do zahájeného exekučního řízení na místě dlužníka vstoupil, jemuž ode dne zabavení a přikázání ovšem právo, v exekuci pokračovati, nepřísluší. Žalobní prosba znějící na prohlášení nepřípustnosti této exekuce, jest tedy bezdůvodná.

Citace:

Rozhodnutí č. 2174. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 89-91.