Čís. 2701.

Odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.). Při úvaze, zda má býti nájemci povolen odklad exekuce vyklizením, nelze pominouti důvod, pro který byla povolena výpověď, jmenovitě neplatí-li nájemce i nadále nájemného, pro jehož neplacení byl vypovězen.
(Rozh. ze dne 6. června 1923, R II 232/23.)
Návrhu na odklad exekuce vyklizením soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: První soudce povolil odklad exekuce vyklizením bytu, maje za to, že povinná strana sice dlužila za činži dne 13. února 1923 340 Kč 76 h do konce února, že však není prokázáno, že si povinná strana byla vědoma, zdali žádaný obnos jest dlužna na útratách či na nájemném a protože tento obnos byl jejím právním zástupcem zaplacen. Názor prvního soudce, že povinná strana si nebyla vědoma, zda žádaný obnos dlužila za činži či na útraty, nemá ve spisech podpory, to tím méně, když povinná strana věděla, kolik obnáší měsíčně činže a poplatek z nájemného jí byl sdělen. Nájemník má jen tehdy nárok na dobrodiní, plynoucí z nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n., když dostává svým povinnostem, když tedy činži nejen vůbec, nýbrž i včas zaplatí. Ze spisů jde na jevo, že povinná strana dlužila na činži do stání ze dne 24. listopadu 1922 242 Kč 63 h, které zaplatila částečně teprve v roce 1923, a že dlužný zbytek 340 Kč 76 h byl zaplacen teprve při stání dne 13. února 1923. Nájemník, jenž činže včas neplatí, nemá ani nároku na ochranu dle zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n. o ochraně nájemníků ani na odklad exekuce vyklizením bytu dle shora uvedeného nařízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolaci rekurs není oprávněn. Při úvaze, zda má býti nájemníkovi povolen odklad exekuce dle vládního nařízení ze dne 25. června 1920 čís. 409 sb. z. a n. nelze pominouti důvod, pro který byla povolena výpověď. Zavinil-li nájemník výpověď sám, na př. protože neplatil nájemné, rušil pořádek v domě nebo škodlivě užíval nájemního předmětu, nelze mu, setrvává-li v tomto jednání, přiznati dobrodiní odkladu exekuce dle uvedeného vládního nařízení, neboť toto, jako nařízení výjimečné nutno přesně vykládati a přiznává dobrodiní odkladu exekuce jen tomu, kdo jinak nájemní svá práva a povinnosti řádné vykonává. Proto v tomto případě, když výpověď byla povolena pro neplacení činže a když povinná, jak bylo zjištěno, i nadále, ač nemožnost příčinou toho nebyla, činže řádně neplatila, byl právem návrh na odklad exekuce dle shora uvedeného vládního nařízení rekursním soudem zamítnut. Že neprávem stěžovatelka omlouvá nepořádné placení činže tím, že prý nevěděla, zdali a kolik na nájemném dluhuje, případně je dovoženo v napadeném usnesení.

Citace:

Rozhodnutí č. 2701. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1008-1009.