Čís. 2748.

Pustil-li se žalovaný cizozemský fiskus bez dalšího do jednání před tuzemským soudem, jest míti za to, že se mu podrobil.
Ručení dráhy za škodu, jež vznikla při překládání zboží.
(Rozh. ze dne 20. června 1923, Rv I 46/23.)
Žalobci zaslán byl dráhou z Vrchlabí do Aše (říšsko-německé státní dráhy) povoz, jenž došel ve stavu poškozeném. Žalobu proti říšskému železničnímu fisku o náhradu škody okresní soud v Aši zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Duvody:
Především slušelo rozřešiti otázku, zdali v rozepři této, ve které žalován jest fiskus cizího státu, mohlo býti žalováno před tuzemskými soudy a není-li pro nedotknutelné výsostní právo žalovaného fisku cizího státu této rozepři pořad práva zatarasen. Vzhledem k tomu, že žalovaný bez ohražení vstoupil do této rozepře a do jejího projednávání, bylo uznati, že se podrobil dobrovolně pravomoci tuzemských soudů a proto žalobci nemůže býti odpírán pořad práva, jinak dovolání žalovaného, opřené o důvod dle čís. 4 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. Odvolací soud zjistil, že naložení vozu ve Vrchlabí prodatelovými zřízenci vykonáno bylo způsobem, jakým se všeobecně podobné vozy nakládají, že obalové naložení nebylo žádoucno, a že proto není tu důvodu vylučujícího ručení dle §u 84 a 86 min. nař. ze dne 11. listopadu 1909, čís. 172 ř. zák. Dovolatel míní, že vznikla-li škoda při překládání vozu, o jehož nutnosti strana naložení vozu ve Vrchlabí opatřivší věděla, a byly-li blatníky před naložením vozu z té příčiny odšroubovány, poněvadž vůz by užšími dveřmi vagónovými neprošel, a byly-li blatníky po naložení opět přišroubovány, že příčinu poškození dlužno spatřovati v tom, že blatníky byly na vůz opět přišroubovány, poněvadž pak se musily při překládání vozu do jiného vagonu, když vagónové dvéře byly úzké, poškoditi. Dovolatel při tom zdůrazňuje, že mu nemohlo býti ukládáno, aby při překládání blatníky opět odšrouboval, aby mohl vůz bez blatníků vyložiti (přeložiti). Ale v tom právě dovolateli nelze přisvědčiti. Když přeložení dopravovaného vozu náleželo ku převzatým povinnostem dopravním žalované strany, pak ona při splnění této povinnosti při nejmenším musila vynaložiti onen stupeň píle a pozornosti, který dle §u 1297 obč. zák. dlužno o každém předpokládati, kdo je zdravého rozumu. Už z toho musila žalovaná svými orgány, jichž počiny jest jí zastoupiti, poznati, že když jsou vagonové dvéře příliš úzké, že nelze jimi bez poškození vyčnívajících blatníků vůz mocně vystrkovati, nýbrž že se dlužno v takovém případě zachovati tak, jak je dle zjištění odvolacího soudu všeobecným pravidlem, že totiž musí býti blatníky odšroubovány a po opětném uložení zase přišroubovány. To všecko tím spíše, poněvadž žalovaná převzala dopravu vozu s přišroubovanými blatníky, ač i ona věděla, že vůz musí býti do jiného vagonu překládán. Odvolací soud nepochybil, když změnou napadeného rozsudku prvé stolice usoudil, že je žalobní nárok po právu a když rozhodl podle toho.

Citace:

Rozhodnutí č. 2748. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1104-1105.