Čís. 2595.

Při důkazu výslechem stran jest co nejpřísněji šetřiti zásady bezprostřednosti. Není zejména přípustno, by strana po svém výslechu
v nepřítomnosti soudce výpověď do protokolu nadiktovala. Na tomto
poklesku (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) nezmění se ničeho tím, že byl pak protokol soudcem v přítomnosti stran přečten a schválen.
(Rozh. ze dne 8. května 1923, Rv I 671/23.)
Oba nižší soudy vyhověly žalobě.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil
věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zásada bezprostřednosti vyžaduje, by soudce, rozepři projednávající, účastnil se celého ústního jednání, totiž všech úkonů procesních.
K těmto náleží dle §u 207 odstavec prvý c. ř. s., by o každém ústním
projednávání na soudě byl sepsán jednací protokol, což jmenovitě platí
také dle §u 380 odstavec prvý a 343 odstavec prvý a druhý c. ř. s.
o protokolování výsledku výslechu stran. Při provádění důkazu výslechem stran musí býti dbáno zásady bezprostřednosti co nejpřísněji,
a zajisté ještě úzkostlivěji než při provádění ostatních důkazu. Zákon
klade předpisem §u 375 odstavec druhý c. ř. s. obzvláštní důraz na to,
by tento důkaz prováděn byl u nalézacího soudu. Podle řečeného předpisu je provádění tohoto důkazu před dožádaným soudcem přípustno
jenom tehdy, když jsou tomu na závadu nepřekonatelné překážky nebo když by dostavení strany způsobilo nepoměrné náklady. Plyne to také
z předpisů §u 377 odstavec prvý, 378 a 381 c. ř. s. Podle zprávy nalézacího soudu prvé stolice proveden byl výslech žalovaného jako
strany tím způsobem, že soudce vyslechl přednes žalovaného jako
strany, povolil pak žalovanému, aby svou výpověď sám stylisoval a
nadiktoval do protokolu, mezi čímž se několikráte vzdálil do sousední
místnosti, kdež sepisoval soudní smíry a když žalovaný nadiktoval svou
výpověď, soudce ji přečetl a ježto nebylo námitek, odmítl další nabídnuté důkazy jako zbytečné a skončil jednání. Z toho plyne, že část
úkonů procesních vykonána byla v soudcově nepřítomnosti a, byť i se
tento postup stal za souhlasu obou stran, nebyla tím odstraněna vada
řízení v tom záležející, že v podstatné části řízení, totiž při výslechu
žalovaného jednáno bylo bez soudce. Proto, že odvolací soud mlčky
schválil tento nepřípustný postup soudu prvé stolice při výslechu stran
a přezkoumal ocenění důkazů prvým soudcem, aniž slyšel žalovaného
jako stranu, trpí odvolací řízení vadou, která, nezpůsobujíc zmatečnosti, byla s to zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře
(čís. 2 §u 503 c. ř. s.). Vada tato je tím závažnější a dovolatel to zcela
právem vytýká, poněvadž v obou stolicích nebylo dáno víry výpovědi
žalovaného jako strany, kterážto výpověď byla považována za méně
věrohodnější nežli žalobkyně.

Citace:

Rozhodnutí č. 2595. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 814-815.