Čís. 2586.

V řízení o prozatímním opatření není rekursní soud vázán skutkovým zjištěním, jež učinil prvý soud na základě výpovědi přezvědných
osob.
(Rozh. ze dne 8. května 1923, R I 409/23.)
Ku zajištění žalobního nároku povolil soud prvé stolice
prozatimní opatření, jež pak k odpůrcovu odporu zrušil. Rekursní
soud ponechal prozatimní opatření v platnosti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu a uvedl v otázce,
o niž tu jde,
v důvodech:
Stěžovatel vytýká napadenému usnesení, že rekursní soud neprávem
dospěl k opačnému přesvědčení, než soud prvé stolice, ježto neopakoval
důkazů, a že tím porušil zásadu bezprostřednosti. Dále však dovozuje
týž stěžovatel, a to správně, že řízení o prozatimném opatření spokojuje
se s pouhým osvědčením, jež se děje výslechem přezvědných osob, pro
něž neplatí ustanovení o svědcích dle §u 329 c. ř. s. Je proto záporně
zodpověděti otázku, zda rekursní soud byl vázán zjištěními, jež učinil
první soud na základě výpovědí přezvědných osob jím slyšených, neboť
nejde tu o skutková zjištění, vížící nadřízený soud podle §u 498 c. ř. s.
Není tu vytýkané vady řízení, ač rekursní soud vzal za osvědčeny jiné
okolnosti, než soud první stolice, aniž opakoval výslechy přezvědných
osob.

Citace:

Rozhodnutí č. 2586. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 796-797.