Čís. 2559.

Ustanovení §u 1415 obč. zák. platí i při obchodech. Zasláno-li
zboží (tekutiny) více, než objednáno, nedošlo-li však kupitele, ježto
tekutina následkem vadného obalu částečně za dopravy vytekla, ani
tolik, kolik bylo objednáno, není oprávněn ani z onoho ani z tohoto důvodu odepříti převzetí a zaplacení.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1923, Rv II 454/22.)
Žalovaná firma objednala u žalující firmy 100 litrů slivovice. Žalující zaslala žalované 140 litrů slivovice v sudě, z něhož cestou 68 litrů
slivovice vyteklo. Žalobě o zaplacení kupní ceny za 140 litrů slivovice
vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že přiznal žalobkyni kupní cenu za 72 litry slivovice. Důvodу: V tomto případě
jde pouze o to, zda žalovaná byla a je povinna to množství slivovice,
které jí skutečně došlo, odebrati a žalující firmě zaplatiti. Žalovaná sama
přiznává, že si u žalobkyně skutečně objednala slivovice 100 litrů za
cenu 100 Kč pro L%, což činí v tomto případě 50 Kč za jeden litr obyčejný. Dle toho jest žalovaná povinna odebrati za uvedenou cenu
100 litrů slivovice a těchto 100 litrů jest maximální množství, které ve
smyslu úmluvy se žalující firmou jest povinna odebrati a zaplatiti. Činila-li však zásilka nikoliv 100 litrů, nýbrž 140 litrů, nebyla ovšem žalovaná povinna, odebrati to množství slivovice, které bylo nad skutečně objednaných 100 litrů, poněvadž to neodpovídalo smlouvě. Činila-li však zásilka méně než 100 litrů, které žalovaná skutečně objednala, byla tato dodávka menšího počtu slivovice v mezích smlouvy,
kterou se žalující firmou ujednala, a jest proto žalovaná povinna toto
menší množství přijati a je i zaplatiti. Ohledně 100 litrů přísluší žalované právo čl. 355 obch. zák. Poněvadž celá zásilka žalobkyní žalované zaslaná, činila 140 litrů slivovice v ceně 7000 Kč, tedy jeden obyčejný litr za 50 Kč a žalovaná v žalobní odpovědi sama udává a soupisem skutkové podstaty překladiště provozního úřadu přijímací stanice jest zjištěno, že slivovice za dopravy ubylo 68 kg, zůstalo v sudě
slivovice 72 litru, což činí při 50 Kč za jeden litr 3600 Kč. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Právem vytýká odvolání napadenému rozsudku nesprávné právní posouzení věci. Názor prvního
soudce, že žalovaná je povinna menší množství zboží přijati a zaplatiti,
protože dodávka 67•03 litru byla vždy ještě v mezích objednávky 100
litru, příčí se jasnému ustanovení §u 1415 obč. zák., že věřitel není
povinen přijímati plnění částečné. Platnost tohoto ustanovení není ani
pro oblast obchodního práva vyloučena čl. 359 obch. zák., jehož poslední věta věřitele, přijavšího částečné plnění, jen zmocňuje, by co
do zbytku dodávky uplatňoval práva, jemu podle čl. 354, 355 a 357
obch. zák. přináležející, ale nestanoví povinnosti, přijati částečné plnění.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání brojí proti rozsudku odvolacího soudu jedině z dovolacího důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s., a navrhuje jeho změnu ve smyslu
rozsudku soudu první stolice. Odpůrkyně dovolatelky zastává stanovisko, že byla k odmítnutí došlé dodávky slivovice již proto oprávněna,
že jí bylo zasláno místo objednaných a zakoupených 100 litrů 140 litrů,
tedy zboží v tom množství, oč bylo více zasláno, neobjednané, které
nebyla povinna přijati, což ji dále opravňovalo k odmítnutí celé zásilky,
ježto sud s lihovinou pokládati jest za plnění nedílné. Tím, že příhodou
v dopravě ze sudu vytekla část lihoviny a došlo ve skutečnosti jen
67•3 litru, nepřestala prý dodávka býti dodávkou zboží z části neobjednaného. S námitkou touto, spočívající na plytkých důvodech právnických, postrádající však vnitřní právní oprávněnosti, netřeba se šíře
zabývati, neboť je zřejmo, že v tomto případě nejde o otázku, zda žalovaná byla k odmítnutí dodávky oprávněna proto, že bylo plněno více,
než plniti bylo, nýbrž jedině o to, zda směla dle práva odmítnouti dodávku proto, že došlo méně než smluvně plniti bylo. Soud odvolací
přidal se k hledisku žalované, že nebyla povinna k přijetí této dodávky, ježto dle §u 1415 obč. zák. věřitel není povinen přijati placení
(plnění) částečné. Lze souhlasiti se soudem odvolacím, že předpis
§u 1415 obč. zák. platí pro veškeré dlužné závazky k placení (plnění),
tedy i pro případy, kdy prodatel má z kupní smlouvy druhé straně
(kupiteli) plniti a že platnost tohoto předpisu není pro oblast práva obchodního dotčena čl. 350 obch. zák. Přes to však nelze upříti oprávnění hledisku, které dovolatelka v dovolání zastává, že tohoto předpisu, který zajisté zcela nepochybné platí v případech, kde dlužník
vědomě a s úmyslem nabízí jen částečné plnění, nelze použíti na případ
projednávaný, v němž dovolatelka plnila zúplna, ba i více než dle
smlouvy povinna byla a jedině náhodou došlo k plnění smluvně neúplnému. Předpis §u 1415 obč. zák. má zřejmě na mysli, že při placení
(plnění) částečným přicházejí v úvahu okolnosti, kterých přijímající
(věřitel) uznati nemůže, neboť, neplatí-li dlužník zúplna, činí tak buď
proto, že soudí, že více platiti není povinen anebo že pro placení zbytku
dožaduje se delší platební lhůty. V přijetí částečného placení bylo by
dle okolností lze spatřovati konkludentní souhlas přijímajícího k těmto
neoprávněným výhradám plátce a z té příčiny nabývá moment úmyslnosti při placení částečném svého významu. Jinak je tomu v tomto případě, v němž úmyslnost částečného placení jest zřejmě vyloučena,
v němž došlo k částečnému placení jedině z příhody, kterou arciť žalující strana zavinila dodáním sudu vadného а k dopravě nezpůsobilého, kterou však nepředvídala. Tento moment a spravedlivé ohledy
obchodní věrnosti nepřipouštějí dle názoru nejvyššího soudu, by na tento případ použito býti mohlo předpisu §u 1415 obč. zák., jak to činí
soud odvolací. Ze zjištění soudu prvé stolice vyplývá, že žalovaná
přijala ovšem ve své opatrování na stanici určení došlý sud se slivovicí, přes to, že byl ve stavu chatrném a poškozeném a že z něho lihovina vytékala, že dala lihovinu z tohoto sudu přeplniti do sudu dobrého,
který zapůjčila a převzala ji k sobě do uschování, by žalobkyni ušetřila
skladné. Žalovaná sama uvádí, že tak učinila, ježto byla k tomu v zájmu
žalobkyně dle čl. 348 a 282 obch. zák. povinna. Žalovaná učinila tedy
vše, co by byla musila učiniti, kdyby byla dodávku tu v poškozeném
stavu a ve zmenšeném obsahu došlou jako smluvné plnění (částečné)
přijala. Žalovaná dále ani netvrdí, že měla nějaký naléhavý zájem, aby
bylo najednou plněno zcela a že by jí byla vzešla nějaká právní újma
z toho, že došlo plnění jen částečné, naopak vytýká žalovaná, že jí
zboží bylo zasláno dříve, než dle svého žalobkyni projeveného přání
chtěla. Uváží-li se dále, že úbytek lihoviny nastal jen z té příčiny, že
byla zaslána v sudě vadném, kteréžto vady ani dopravní úřad nepostřehl (čl. 424 obch. zák. a § 86 žel. dopr. ř.), že tedy jde jen o nedopatření žalující strany (jejích zřízenců), dlužno uznati, že nesrovnávalo
by se ani s duchem zákona ani se zásadami obchodní věrnosti, již
v obchodování šetřiti dlužno, by žalovaná této příhody použíti směla
jako důvodu anebo spíše záminky pro nesplnění své smluvní povinnosti, zejména když jí zákon poskytuje nárok, aby jí splněno bylo i to,
co důsledkem této příhody splněno nebylo.

Citace:

Rozhodnutí č. 2559. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 737-739.