Čís. 2218.

Výpověď, již dala obec jako bytový úřad dle §u 15 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. tomu, komu byt přikázala, jest považovati za mimosoudní výpověď.
Mimosoudní výpověď musí obsahovati údaje, nikoliv též návrhy
§u 562 c. ř. s.
Ustanovení §u 903 obč. zák., podle něhož, padne-li poslední den lhůty k nějakému prohlášení na neděli, nastupuje na místo tohoto dne příští den všední, dlužno použíti v případě §u 15 zák. čís. sb. z. a n. 592/1919.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1923, R II 12/23.).
Na základě výměru obce B. ze dne 2. října 1922, jímž dána Josefě J-ové výpověď ze zabraného bytu, povolil soud prvé stolice exekuci vyklizením, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Napadeným usnesením byla obci povolena na základě výměru ze dne 2. října 1922 exekuce vyklizením bytu, obývaného povinnou Josefou J-ovou. Stížnosti povinné nelze upříti oprávnění. Otázku první, zda je onen výměr exekučním titulem po rozumu §u 1 čís. 12 ex. ř., jest zodpověděti záporně, neboť dle §u 31 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. jsou rozhodnutí obce vydaná podle §u 2 (4) a podle §u 11 vykonatelná soudní exekucí; z toho plyne, že ostatní rozhodnutí obce na základě uvedeného zákona nejsou přikázána k výkonu soudu exekučnímu. Naproti tomu lze v onom výměru spatřovati mimosoudní výpověď po rozumu §u 565 c. ř. s.. Dle §u 15 (1) a §u 20 (2) zákona čís. sb. 592/19 musí totiž obec vypověděti nájemci zabraný byt, opatří-li tomuto ten, komu byl byt svého času zabrán, vhodný a dostatečný byt náhradní. Výpověď ta nepodléhá zákonu o ochraně nájemníků, ježto účinnost tohoto zákona jest zde dle §u 15 poslední odstavec cit. zák. výslovně vyloučena. Zákon má zde tedy na mysli obyčejnou výpověď mimosoudní; hodlá-li obec dáti nájemci mimosoudní výpověď, musí zachovati předpisy §u 565 c. ř. s., ovšem s tou odchylkou, že zde neplatí výpovědní lhůty §u 560 c. ř. s., nýbrž lhůty, určené v §u 15 (1) cit. zák., tedy lhůty 4nedělní, nebo 14denní, kteréžto výpovědi možno dáti 1. nebo 15. dne v měsíci. V tomto případě byla dána výpověď stěžovatelce dne 2. října 1922 a měl nájemní poměr končiti dle vymáhající strany dne 16. října 1922, ač mimosoudní výpověď měla býti dána dle citovaného zákona již 1. října 1922. Ježto dle §u 565 c. ř. s. platí pro mimosoudní výpověď i ustanovení §u 563 c. ř. s. a dle tohoto ustanovení dlužno odkázati z úřední moci výpovědi, jež byly podány teprve po uplynutí výpovědní lhůty, nelze považovati výpověď danou teprve 2. října 1922 za exekuční titul po rozumu §u 1 čís. 18 ex. ř..
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Přisvědčiti sluší názoru rekursního soudu, že ve výměru městského úřadu bytové péče v B. ze dne 2. října 1922 spatřovati lze mimosoudní výpověď ve smyslu §u 565 c. ř. s., která nepodléhá podle §u 15 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. zákonu o ochraně nájemníků. Výměr ten obsahuje údaje, v §u 562 c. ř. s. v odstavci prvém a druhém naznačené, totiž označení předmětu nájmu a dobu, kdy nájemní smlouva má skončiti, určením lhuty, do které má povinná strana předmět nájmu vykliditi a odevzdati. Pohrůžky, by povinná strana byt odevzdala pod exekucí nebo své námitky proti výpovědi u soudu podala, při mimosoudní výpovědi třeba není, poněvadž tato výzva jest podle c. ř. s., § 562 návrhem nikoli údajem a c. ř. s., § 565 žádá jen, aby mimosoudní výpověď obsahovala údaje v §u 562 c. ř. s. naznačené a nikoli návrhy. Nelze však souhlasiti s názorem soudu rekursního, že výpověď měla býti dána podle §u 15 zákona ze dne 30. října 1919 čís. 592 sb. z. a n. dne 1. října 1922 a že výpověď, daná 2. října 1922, t. j. po uplynutí výpovědní lhůty, není exekučním titulem ve smyslu §u 1 čís. 18 ex. ř.. Mimosoudní výpověď sluší pokládati za pravotvorné prohlášení, které má býti v tomto případě učiněno podle zákona 1. nebo 15. dne v měsíci. Podle §u 903 obč. zák. nastupuje, padne-li poslední den k nějakému prohlášení na neděli, na místo tohoto dne nejbližší den všední. Toto ustanovení nového doslovu obč. zák. bylo přizpůsobeno pravi- dlům, vysloveným jak v obchodním zákoně tak i v civ. soudním řádě (materialie str. 271). Sluší ho proto užíti také na výpovědi podle §u 15 cit. zák., pro něž ustanovuje zákon určité dni v měsíci. Poněvadž 1. října 1922 byla neděle, mohla býti výpověď dána a doručena s účinkem ještě dne 2. října 1922, což se také stalo a sluší jí proto přiznati vykonatelnost podle §u 1 čís. 18 ex. ř..

Citace:

Rozhodnutí č. 2218. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 166-168.