Čís. 2728.

Prodatel může se domáhati splacení kupní ceny, projevil-li ochotu plniti.
(Rozh. ze dne 13. června 1923, Rv II 59/23.)
Žalobě o zaplacení kupní ceny za povoz dle objednávky zhotovený, bylo vyhoveno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Nelze souhlasiti se žalovaným, pokud tvrdí, že, nebylo-li ujednáno, že kupní cena má předem býti zaplacena, může se prodatel žalobou domáhati kupní ceny jen tehdy, odevzda1-1i napřed kupiteli prodanou věc se všemi součástkami a se vším příslušenstvím v pravý čas a na náležitém místě. Tento názor příčí se zřejmě zásadě §§ů 1052, 1066 obč. zák., že, kdo se na jiném dožaduje odevzdání, musí dříve splniti svůj závazek nebo býti hotov jej sp1niti. Žalobce v žalobě uznal svou povinnost, dodati k vozu svítilnu, a prohlásil, že jest k tomu ochoten. Toto prohlášení stačilo dle §u 1052 obč. zák., a bylo k němu náležitě hleděno tím, že byla ve shodě se žalobním návrhem v rozsudkovém výroku povinnost žalovaného k převzetí vozu a zaplacení kupní ceny učiněna závislou na tom, že žalobce odevzdá svítilnu. Proč by právě v tomto případě neplatila zásada §u 1052 obč. zák., jíž se žalovaný sám dovolával v odpovědi na žalobu, nelze vystihnouti. Neplyne to ani z předpisu §§ 1047 a 1061 obč. zák., jež žalovaný uvádí pro svůj názor, ani z ustanovení §u 8 ex. ř., k němuž rovněž poukazuje. Pravda, že § 8 ex. ř. stanoví, že, má-li exekuce býti povolena pro nárok, jejž zavázaný povinen jest splniti toliko na vzájemné plnění, které se má státi z ruky do ruky, není povolení to závislým na průkazu, že vzájemné plnění bylo již vykonáno, nebo že jeho splnění alespoň jest zajištěno; ale není správným tvrzení žalovaného, že, kdyby žalobce, nevyhověv svému vlastnímu závazku, zažádal proti němu za exekuci na základě vydanéno rozsudku, musil by on vésti druhý spor, by došel svého práva. Žalované zapomíná na ustanoveni § 42 čís. 4 ex. ř., dle něhož může exekuce býti odložena, když se koná pro nárok, který jest závislý na vzájemném plnění vymáhajícího věřitele, jež se má státi z ruky do ruky, a věřitel ani nevykonal povinného vzájemného plnění, aniž jest hotov je provésti nebo zajistiti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2728. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1069-1070.