Čís. 2241.

Obnova drobných zemědělských pachtů (zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n.).
Lhostejno, že nový pachtýř v době vydání zákona na pachtovaném pozemku dosud nehospodařil, jen když sám nebo se svou rodinou na pozemku hospodařiti chce a může.
(Rozh. ze dne 6. února 1923, R I 96/23.).
Emílie F-ová propachtovala smlouvou ze dne 7. května 1922 pozemky, jež měl dosud v pachtu Vincenc Κ., na šest let Jaroslavu S-ovi. Vincenc K. domáhal se obnovy pachtu dle zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. а n.; Jaroslav S. v době vydání tohoto zákona se dosud pachtu pozemku neujal. Soud prvé stolice obnovy pachtu nepovolil. Důvody: Zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n., nedotýká se oněch pachtovních smluv, které byly od 1. ledna 1922 do vydání tohoto zákona uzavřeny dobrovolnou úmluvou na dobu nejméně 6 let, jestliže nový pachtýř na pachtovaném pozemku sám nadále hospodařiti chce a nemá svých i pachtovaných pozemků více než 8 ha. Tento předpoklad zde je, neboť jest prokázáno, že Emilie F-ová pozemky, o něž jde, smlouvou ze dne 7. května 1922 propachtovala na šest let Jaroslavu S-ovi, a tvrzeno ani nebylo, že Jaroslav S. na pozemcích hospodařiti nemůže nebo nechce, nebo že má svých i pachtovaných pozemků více než 8 ha. Rekursní soud obnovu pachtu povolil. Důvody: Napadené usnesení přehlíží, že se podle čl. VI. zákona vedle dobrovolné úmluvy s novým pachtýřem na dobu nejméně 6 let učiněné, vyžaduje, by nový pachtýř na pachtovaném pozemku sám nebo se svou rodinou hospodařil a nadále hospodařiti chtěl. Nelze tedy míti za to, že postačí, aby propachtovatel vykázal se tím, že učinil s novým pachtýřem smlouvu na 6 roků, a že nový pachtýř na pozemku hospodařiti chce, neboť za takovéhoto výkladu by zřídka k obnově pachtu došlo, a zmařen by byl účel zákona, by drobný pachtýř byl chráněn proti bezdůvodnému odnětí pachtu. Kdyby tak bylo zákon vykládati, že stačí smlouva s novým pachtýřem a vůle tohoto k hospodaření na pozemku se nesoucí, byl by zajisté zákon upravil i vzájemný poměr nového pachtýře k pachtýři dřívějšímu а k propachtovateli ohledně nákladu, na pozemek učiněného, což se nestalo ani zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. а n., který byl zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n.. doplněn. Poněvadž nový pachtýř Jaroslav S. na pozemcích ještě nehospodaří, a nebyl tedy splněn předpoklad, za kterého by se zákon nové dobrovolné úmluvy netýkal, bylo podle čl. I. pacht dřívější obnoviti.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a vrátil mu věc k novému rozhodnutí.

Důvody:

Nejvyšší soud nesdílí názoru rekursního soudu, že tím, že nový
pachtýř Jaroslav S. na pozemcích ještě nehospodaří, nebyl splněn předpoklad, za kterého by se zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. netýkal smlouvy s novým pachtýřem Jaroslavem S-em. Jak zřejmo z dějin vzniku tohoto zákona (vývody zpravodaje, poslance Koudelky ve schůzi poslanecké sněmovny Národního shromáždění dne 27. června 1922, tisk 3770) jest zásadou zákona, že, byl-li před vydáním zákona založen řádný pachtovní poměr s někým jiným, než s dosavadním pachtýřem, musí tento ustoupiti novému pachtýři, je-li tento sám drobným pachtýřem. Není tedy správným názor, že zákon má na mysli pouze prospěch dřívějších pachtýřů, dlužno spíše uznati, že článkem VI. tohoto zákona má býti chráněn nový pachtýř, a proto nutno tento článek v podobných případech vykládati ve prospěch nových pachtýřu. Této zásadě neodpovídá výklad, že v tomto článku jde jen o nové pachtýře, kteří na pachtovaných pozemcích v době vydání zákona, t. j. 17. srpna 1922, sami nebo se svou rodinou již hospodařili. Dlužno přidati se k názoru, že stačí, byla-li smlouva s novým pachtýřem učiněna v době od 1. ledna do 17. srpna 1922 a že nesejde na tom, zda nový pachtýř v době vydáni zákona byl již ve skutečném užívání pachtovaného pozemku, nýbrž pouze na tom, chce-li a muže-li sám nebo se svou rodinou na něm hospodařiti. To tím více, když hospodářský rok pravidelně se počíná 1. říjnem, tak, že nový pachtýř zpravidla dne 17. srpna 1922 nemohl ani ještě hospodařiti na pachtovaném pozemku, a starý pachtýř byl by mohl snadno mařiti zákonodárcův úmysl tím, že se bezdůvodně a bezprávné zdráhal, odevzdati pozemek novému pachtýři a takto mu umožniti hospodaření. Rekursní soud se nezabýval se svého právního stanoviska otázkou, zda nový pachtýř Jaroslav S. na pachtovaném pozemku sám nebo se svou ro- dinou hospodařiti může, jak to předpokládá VI. článek zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n., pročež nejvyšší soud pro nedostatek skutkových zjištění není s to, by rozhodl ve věci samé.

Citace:

Rozhodnutí č. 2241. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 200-202.