Čís. 2352.

Proti spoluvlastníku, jenž prodal společný pozemek jménem svým a v zastoupení ostatních spoluvlastníků, nelze se domáhati splnění smlouvy ohledně celého pozemku.
Nejde o »méně« (§ 405 c. ř. s.), nýbrž o »něco jiného«, domáhá-li se žalobce na místě původně požadovaného celého pozemku pouze podílu, příslušejícího žalovanému spoluvlastníku.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, Rv 1 1190/22.)
Pozemek, jenž náležel žalovanému jednou desetinou, prodal žalovaný žalobci co do svého podílu vlastním jménem a do ostatních podílů v plné moci ostatních spoluvlastníků. Žalobu na splnění kupní smlouvy ohledně celého pozemku řídil žalobce pouze na žalovaného. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Žalovaný namítl mimo jiné nedostatek pasivní legitimace žalobní, ježto pozemek prodal jako plnomocník ostatních spoluvlastníků, a mohl by žalobce požadovati splnění smlouvy od všech vlastníků a nikoli pouze od žalovaného (§ 1017 obč. zák.). Zjištěno, že žalovaný, jednaje o prodeji, prohlásil k žalobci, že není výhradným vlastníkem pozemku, že spoluvlastníky jsou jeho otec a sourozenci a že prodává pozemek též jménem jejich; žalovaný vystupoval tudíž za spoluvlastníky ohledně jejich podílů jako jejich zmocněnec. Práva a závazky z právního jednání vzešly pro žalovaného pouze v příčině jeho vlastního podílu, ohledně ostatních podílů vzešly však z jeho jednání práva a závazky mezi žalobcem a spoluvlastníky jako zmocniteli na straně druhé (§ 1017 obč. zák.). Důsledkem toho jsou pasivně legitimováni k této žalobě, domáhající se dodržení smlouvy trhové ohledně celého pozemku, všichni jeho spoluvlastníci, nikoli pouze žalovaný, poněvadž se nejedná o prodej pouze jedinéh, jemu patřícího podílu. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Žalobce věděl hned při samé koupi, že vlastníkem pozemku není jen žalovaný, nýbrž že jest celá řada vlastníků, jak je ostatně sám později správně ve svém návrhu trhové smlouvy uvedl, a není proto správné tvrzení odvolání, že žalobce byl, kupuje pozemek, přesvědčen, že vlastníkem je pouze žalovaný. Žalovaný přijal 3000 K jako zmocněnec všech spolumajitelů, o čemž žalobce věděl. Jednati mohl žalovaný jako zmocněnec všech se žalobcem o koupi, byla-li však takovým způsobem skutečně koupě uzavřena, a nedodrželi-li prodávající majitelé pozemku kupní smlouvy, nemůže žalobce požadovati splnění na jediném zmocněnci, byť byl zároveň spoluvlastníkem, nýbrž musel by se domáhati splnění na všech jako spoluvlastnících celku, na kterém jedině žalobci záleží.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Byť i slušelo uznati, že dle §u 1061 obč. zák. jest povinen prodávající, i když není vlastníkem prodané věci, tuto kupujícímu vydati a zajisté i to všecko učiniti, čeho se po žalovaném domáhá žalobní návrh, přece jenom nesmí býti přehlíženo, že žalovaný prodával ve vlastním jméně pouze svou desetinu pozemku, že nebyl prodávajícím ohledně ostatních devíti desetin, že ve příčině nich vystupoval pouze jako zmocněnec ostatních spoluvlastníků, jenž svým právním jednáním nezavazoval sebe, nýbrž dle §u 1017 obč. zák. své zmocnitele. Byli proto ohledně ostatních devíti desetin pouze tito prodávajícími. Pokud žalobce opírá svůj nárok o § 1061 obč. zák., týká se tento pouze žalovanému náležející jedné desetiny. Arci dovozuje dovolatel, že mělo býti alespoň ohledně této a v příčině žalovaného žalobě vyhověno. Zcela neprávem. Nebylo by to dle §u 405 c. ř. s. méně než bylo žalováno, nýbrž bylo by to něсo jiného, jelikož žalobní návrh týká se sporného pozemku jako celku a nikoli jeho podílu, do nichž je celek podle knihovního stavu do vlastnictví spoluvlastníku rozložen a nejde také o ideální, nýbrž hmotné nabytí celku. To všechno odvolací soud v napadeném rozsudku správně postřehl a posoudil, jeho právní názor vyhovuje věci i zákonu.

Citace:

Č. 2352. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 397-398.