Čís. 2561.Obnova drobných zemědělských pachtů (zákon ze dne 12. srpna1921, čís. 313 sb. z. a n.).Soud má sám od sebe vyšetřiti všechny okolnosti a poměry, pokudse týkají námitek vznesených.Tím, že nevznesl námitky v písemném podání, není propachtovatelz jejího přednesu za řízení vyloučen.(Rozh. ze dne 2. května 1923, R I 391/23.)K námitkám propachtovatelů nepřiznaly nižší soudy pachtýřinároku na obnovu pachtu ve smyslu článku I. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n., Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Stěžovateli lze dáti za pravdu potud, pokud napadá názor rekursního soudu, že soud prvé stolice byl i bez příslušné námitky, tedy sámod sebe, oprávněn, ba dokonce povinen, zjistiti, zda celková výměrazemědělských pozemků, jsoucích ve vlastnictví propachtovatelů, nečiní více než 15 pokud se týče 15 1/2 ha, zdali tu tedy jest důvod, vylučující obnovu pachtu, uvedený v §u 2 a) zákona ze dne 12. srpna 1921,čís. 313 sb. z. a n. Jde sice o řízení nesporné a proto platí též zásada§u 2 čís. 5 nesp. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., že soudmá sám od sebe vyšetřiti všechny okolnosti a poměry, které mají vlivna soudní rozhodnutí, ale to znamená v tomto případě jen tolik, žesoud, posuzuje oprávněnost námitek proti nároku na obnovu pachtu,není vázán tím, co strany přednesly k opodstatnění nebo vyvrácenítěchto námitek, nýbrž má po případě i sám od sebe zjistiti vše, co bymohlo míti význam pro otázku, zda vznesené námitky jsouodůvodněny čili nic. Vždyť mohou se propachtovatelé — z důvodů, ježzkoumati soudu nepřísluší — omeziti na určité námitky proti obnověpachtu a vzdáti se námitek, ke kterým by snad byli oprávněni, a kterými soud proti jejich vůli nesmí se ani obírati. V tomto případě bylavšak námitka dle §u 2 a) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb.z. a n. propachtovateli skutečně vznesena. Z toho, že nebyla vznesenahned v písemném podání, nýbrž teprve při jednání o námitkách, nelzeodvozovati, že nastala prekluse co do této námitky. I ve sporném řízenímohou strany — vyjma řízení rozkazní a směnečné — až do koncejednání v prvé stolici přednésti nové námitky, tím spíše mohou takčiniti v řízení nesporném, pokud výslovně nic jiného není ustanoveno.Stěžovatelův názor, že ona námitka byla vznesena opožděně a protonemělo k ní býti hleděno, jest tudíž mylným. Prvý soud usnesením zedne 16. listopadu 1922 poukázal propachtovatele, by si napřed pořadem právem vymohli právoplatné rozhodnutí o tom, do kdy pacht trvá, a do té doby přerušil řízení o námitkách propachtovatelů. Nežrekursní soud usnesením ze dne 21. prosince 1922 zrušil usnesení prvéhosoudu a uložil mu, by po zákonu dále jednal, nabyv již dle výsledkůnesporného řízení přesvědčení, že pachtovní smlouva, o kterou jde,končila se po sklizni roku 1922. Poněvadž rozhodnutí bylo učiněno v řízení nesporném a proto nemělo místa ustanovení druhého odstavce §u 527 c. ř. s., příslušel Josefu S-ovi proti němu opravný prostředek dovolacího rekursu. Když ho nepodal, nabylo usnesení rekursního soudu moci práva, a stěžovatel nemůže se nyní vraceti k tvrzení,že pacht se končí teprve v roce 1923 a proto námitky nemají podkladu,aniž lze dovolávati se ustanovení §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921,čís. 313 sb. z. a n., předpokládajících pacht, který se končil v druhépolovici roku 1921.