Čís. 2282.
Veřejná společnost pozbývá výmazem z rejstříku procesní způsobilosti. Lhostejno, že na jejím podkladě vznikla společnost nová a že se veřejný společník bývalé společnosti pustil do sporu. Jde o zánik posavadní a zřízení nové veřejné společnosti a nikoliv o pouhou změnu, vystoupil-li ze dvou společníků jeden a vstoupil na místo jeho společník nový. Neexistující straně rozepře nelze útraty ani přisouditi ani uložiti.
(Rozh. ze dne 13. února 1923, Rv II 83/23.)
Na základě směnek, přijatých v únoru 1922 veřejnou obchodní společností P. a spol., elektrotechnická společnost v Š., byla na ní podána 22. května 1922 žaloba, ač firma byla již 10. září 1920 z rejstříku vymazána. Oba nižší soudy žaloby zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Z výpisu z obchodního rejstříku je jasno, že nejde toliko o změnu firmy. Na místo žalované veřejné společnosti, zapsané pod firmou P. a spol., elektrotechnická společnost, vstoupila veřejná společnost úplně jiná, od ní nejen firmou i osobou společníků rozdílná. Původní společnost P. a spol. měla pouze dva veřejné společníky, Ludvíka P-а a jeho choť Marii P-ovou. Vystoupením Marie P-ové a nastou-pením nového veřejného společníka inž. Karla H-a utvořena byla nová společnost, která dne 10. září 1920 pod novou firmou »Elektrotechnická stavební společnost ing. H. a P. v S.« zapsána byla do obchodního rejstříku za současného výmazu dřívější firmy. Tím původní firma P. a spol. zanikla. Avšak také dřívější veřejná společnost pod touto firmou utvořená se rozešla, přestavši právně existovati, neboť po vystoupení Marie P-ové zbyl z této společnosti pouze společník Ludvík P., který sám společnost tvořiti nemůže. Zachování této původní společnosti nebylo možné ani za souhlasu všech společníků ve smyslu čl. 127 obch. zák., protože veřejná společnost P. a spol. po vystoupení Marie P-ové neměla více společníků, než jediného Ludvíka P-а. Nemůže tedy o nějaké kontinuitě staré společnosti pod novou firmou býti řeči. Pokud pak nová společnost byla právním nástupcem společnosti dřívější, mohla býti žalována toliko pod svou novou firmou.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudu i s předchozím řízením a .»omítl žalobu. Útraty navzájem zrušil.
Důvody:
Žaloba byla podána dne 22. května 1922 na protokolovanou firmu P. a spol., elektrotechnickou společnost v Š., na základě směnek, přijatých touto veřejnou obchodní společností. V době podané žaloby však žalovaná společnost již neexistovala, ježto byla 10. září 1920 vymazána v obchodním rejstříku a spolu zapsána nová veřejná obchodní společnost pod firmou »Elektrotechnická stavební společnost inž. H. a P. v Š.«. Že nešlo o pouhou změnu firmy trvající společnosti, nýbrž o zánik dosavadní a utvoření nově společnosti, správně vyložil soud odvolací. Právní podmět, jenž neexistuje, nemůže však státi na soudě a proto nemá procesní způsobilosti (§§ 1 a 6 с. ř. s.). Tento nedostatek nemůže v tomto případě přirozeně býti odčiněn, a nebyl zejména odstraněn snad tím, že Ludvík P., osobně ručící společník bývalé veřejné obchodní společnosti P. a spol., podepsal za tuto společnost procesní plnou moc advokátu Dru Arturu K-ovi, který pak jménem neexistující firmy P. a spol. podal námitky proti směnečnému platebnímu příkazu a projednával na soudě. Jest tu tudíž nezhojitelná zmatečnost dle §u 7 c. ř. s., ke které dlužno hleděti z moci úřední (§§ 471 čís. 7, 494, 513 c. ř. s.), i bylo proto, aniž bylo třeba zabývati se vývody dovolacího spisu žalobkyně, zrušiti rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítnouti žalobu (§§ 477, 478, 513 c. ř. s.). Neexistující žalované společnosti nelze uložiti povinnost k náhradě útrat sporu, aniž lze jí přisouditi útraty; Ludvík P. není procesní stranou, ani jeho nelze tudíž odsouditi do útrat, a proto byly útraty všech tří stolic dle posledního odstavce §u 51 c. ř. s. navzájem zdviženy.