Čís. 2688.

Ku založení příslušnosti bursovního soudu rozhodčího se nevyhledává, by přijetí závěrného listu zmocněncem stalo se písemně.
(Rozh. ze dne 5. června 1923, R I 510/23.)
Obchodní soud zamítl zmateční stížnost do nálezu rozhodčího soudu Pražské bursy pro zboží a cenné papíry. Rekursní soud nález bursovního soudu zrušil. Důvody: Jde především o to, zda byla mezi stranami uzavřena platná smlouva o podrobení se rozhodčímu soudu. Čl. XIV. čís. 3 uv. zák. с. ř. s. а § 51 čís. 3 burs. stanov souhlasně s § 577 c. ř. s. vyžadují písemnou formu této smlouvy, kterou po případě nahražuje výměna závěrných listů, opatřených doložkou prorogační. Nedodržení této formy má podle čl. XXIII. uv. zák. k с. ř. s. a § 595 c. ř. s. za následek neplatnost smlouvy i rozhodčího nálezu. Podle §u 72 čís. 3 burs. stanov a výše zmíněných zákonných předpisů musí býti rozhodčímu soudu smlouva o rozhodčím soudu předložena, by mohl posouditi svou příslušnost a tak sporům o ní zabrániti. Nejednají-li strany osobně, nýbrž zmocněnci, je plná moc, zmocněnci udělená, součástí smlouvy o rozhodčím soudě, tou měrou ji doplňujíc, že bez ní smlouva ta za hotovou pokládána býti nemůže. Nezbytným důsledkem toho je, že i tato plná moc musí býti rozhodčímu soudu vykázána písemně. Účelu oněch předpisu by nebylo dosaženo, kdyby muselo býti teprve zjišťováno, zda smlouva o rozhodčím soudě byla uzavřena, po případě, zda byla zmocněnci udělena plná moc k uzavření smlouvy takové. V tomto případu je jisto, že závěrný list s prorogační doložkou za žalovanou přijal Josef M., který za ni také závěrný list podepsal, žalovaná popírá, že ho k tomu zmocnila, a listinný doklad o zmocnění rozhodčímu soudu nebyl předložen. Není tedy vyhověno kategorickému požadavku předpisů zákonných i statutárních a konkludentní činy, rozhodčím soudem v tom ohledu dovolané, nemají významu. Neprávem se proto prohlásil rozhodčí soud bursovní v této při příslušným a jeho nález je tudíž zmatečným podle čl. XXIII. čís. 2 uv. zák. k с. ř. s.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Čl. XIV. čís. 3 uvoz. zák. k с. ř. s., stanovící příslušnost rozhodčích soudu bursovních. vyžaduje písemnou smlouvu, u protokolovaných obchodníku postačí však přijetí závěrného listu, opatřeného předepsanou doložkou. Byla-li písemná smlouva sjednána zmocněnci, musí toto zmocnění jako část smlouvy vykázáno býti písemně, pro přijetí závěrečného listu zmocněncem není však odůvodněn požadavek písemného průkazu, ježto není předepsáno, že přijetí závěrného listu musí se státi buď obchodníkem samým anebo zmocněncem, vykázaným písemnou plnou mocí. Napadené usnesení pochybilo, kladouc přijetí závěrného listu i co do formy na roveň písemné smlouvě a požadujíc pro ně písemného průkazů zmocnění osoby, jež převzala list ten za obchodníka. V tomto sporu byla příslušnost rozhodčího soudu bursovního odůvodněna tvrzením, že žalovaná strana přijala bez námitek závěrný list ze dne 13. ledna 1921, obsahující doložku, vytčenou v čl. XIV. čís. 3, a tímto závěrným listem, jenž je podepsán žalovanou stranou tím způsobem, že ke jménu žalované firmy, vytištěnému razítkem, připsána jsou slova »za« a »M«. Rozhodčí soud bursovní vzal za prokázáno, že Josef M., jenž závěrný list přijal a opatřil jak razítkem žalované firmy, tak i svým jménem s doložkou »za«, vyjadřující zmocnění, byl skutečně oprávněn, jednati za žalovanou stranu, a že jednal jejím jménem a v její plné moci. Z toho vyvodil rozhodčí soud, že závěrný list byl přijat žalovanou stranou, a že je tím odůvodněna jeho příslušnost podle XIV. uvoz. zák. Ve zmateční stížnosti popírá žalovaná strana znova, že přijala závěrný list, a dovozuje z toho, že rozhodčí soud uznal se neprávem za příslušná k projednání této věci (č. XXIII. čís. 2 uvoz. zák.). Možno ponechati nerozřešenu otázku, zda soud, rozhodující o zmateční stížností, vázán je skutkovým zjištěním rozhodčího soudu, že žalovaná strana list ten přijala. Skutečnost tuto může soud posouditi samostatně. Nesporno je totiž, že list ten byl dodán v obchodní místnosti žalované firmy u přítomnosti společníka této firmy a manžela druhého společníka téže firmy osobě, jež druhý list opatřila razítkem žalované firmy a svým podpisem výslovně za žalovanou firmu, a list vrátila doručiteli. Osobu tu nutno považovati za obchodního zmocněnce, jenž podle čl. 47 druhého odstavce obch. zák. nepotřebuje k přijetí závěrného listu zvláštního zmocnění. Je vyloučeno, že žalovaná firma (její přítomný společník) nevěděli o tom, jakým způsobem počíná si Josef M. v její obchodní místnosti, byť i byl skutečně jen jejím spolunájemcem. V tom, že toto jednání trpěli, spočívá udělení plné moci podle čl. 47 obch. zák. K založení příslušnosti rozhodčího soudu postačilo za těchto okolností přijetí závěrného listu Josefem M-em, aniž je potřebí písemného průkazu jeho plné moci. Veškeré pochybnosti byly vyvráceny jednáním o námitce nepříslušnosti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2688. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 983-985.