Čís. 2243.Nepřípustnost dovolacího rekursu v otázce útrat řízení o odhadu nemovitostí za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty, pokud jde o výši útrat a určení povinnosti k jich úhradě.(Rozh. ze dne 6. února 1923, R I 105/23.).V řízení o odhadu nemovitosti za účelem vyměření dávky z přírůstků hodnoty dle §u 17 nařízení vlády ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. а n., uložily oba nižší soudy navrhovateli, městskému úřadu v P., by složil k soudu poplatek znalce 30 Kč.Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs navrhovatelův.Důvody:Dovolací rekurs, podaný městským úřadem do usnesení rekursního soudu, jest nepřípustným, ať se v tomto směru použije předpisů civilního řádu soudního, neb exekučního řádu nebo nesporného patentu, ježto dle § 528 c. ř. s., 78 ex. ř., 14 nesp. pat. rekurs do rozhodnutí soudu druhé stolice o poplatcích znalců vůbec se nepřipouští. To platí nejen, jde-li o výši poplatků, nýbrž i tehdy, je-li spornou povinnost platební. Jeť účelem dotčených ustanovení, vyloučiti naprosto právní pořad k třetí stolici v otázce poplatku znaleckých (a útrat) jakožto otázce podružné. Je-li však dovolací rekurs nepřípustným, nelze přezkoumati správnost důvodu, z kterých rekursní soud uznal platební povinnost stěžovatelky, nýbrž nutno jej odmítnouti.