Čís. 2234.

Slovem »procesní soud« míní se v druhém odstavci §u 423 c. ř. s. onen soud, kterékoliv stolice, jenž vynesl rozsudek, o jehož doplnění jde.
(Rozh. ze dne 6. února 1923, R I 887/22.).
Návrh žalobce na doplnění rozsudku odvolacího soudu, jenž byl
navrhovateli doručen 31. května 1922, byl podán u procesního soudu prvé stolice 9. června 1922 a došel 11. června 1922 na soud odvolací, jenž jej odmítl pro opožděnost.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.

Důvody:

Slovem »procesní« soud v §u 423 odstavec druhý c. ř. s. rozuměti jest onen soud, jenž vynesl rozsudek, jehož opravy se navrhovatel domáhá. Že slovem procesní soud nevyrozumívá c. ř. s. vždy soud první stolice, vidno z ustanovení §§ 465 a 505 c. ř. s., kdež se výslovně uvádí, že odvolání, pokud se týče dovolání podati jest u procesního soudu prvé stolice, kterýžto dodatek byl by zbytečným, kdyby slovem procesní soud vždy pouze soud prvé stolice rozuměti se musil. Poněvadž stěžovatel učinil návrh na doplnění rozsudku odvolacího, nikoli u soudu odvolacího, nýbrž u soudu prvé stolice a návrh ten došel soudu odvolacího teprve 10. dne po doručení rozsudku odvolacího, odmítl odvolací soud právem návrh ten jako opožděný.

Citace:

Rozhodnutí č. 2234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 190-191.