Čís. 2656.

Nárok dráhy na zdržné. Pokud jest vůz drahou k nakládání řádně přichystán. Není po případě třeba, by byl přisunut na nakládací kolej.
(Rozh. ze dne 23. května 1923, Rv II 9/23.)
Železniční erár domáhal se na žalovaném zdržného, ježto vozy byly k nakládání řepy připraveny již 17. října 1921, žalovaný je však naložil a odeslal teprve 24. a 25. října 1921. Žalovaný namítl, že dráha nepřistavila vozů na nakládací kolej, nýbrž nechala je státi na vedlejší koleji. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl mimo jiné z těchto důvodů: Pokud žalovaná strana namítá, že objednané dva vozy nebyly přistaveny na nakládací koleji, nýbrž postaveny na koleji vedlejší, jest poukázati na to, že žalovaný měl příležitost i možnost, kdykoliv vozy dáti přesunouti svými lidmi za pomoci železničních zřízenců na nakládací kolej, jak se to dělo vždy i s jinými objednanými vozy, které na vedlejší koleji byly připraveny. Vyplývá i ze svědectví Karla T-а, Františka K-a a Aloise D-a, že byly objednané vozy pro žalovaného obyčejně postaveny na vedlejší kolej, ježto byly nakládány postupně a teprve dle potřeby byly přesunovány na kolej nakládací, jak obvykle, lidmi žalovaného za pomoci zřízenců. Jest sice podle posudku obchodní a živnostenské komory zvyklosti u drah, objednané vagony přistavovati na kolej nakládací. Než ze shora uvedených svědectví patrno, že v tom případě tomu tak nebylo, naopak dělníci žalovaného pravidelně objednané vozy sami s pomocí zřízenců na nakládací kolej přesunovali. Pakliže staniční úřad žalovanému nebo jeho zástupci dojití vozů oznámil а k nakládání odevzdal, byť i byly vozy z dopravních důvodů odstaveny na vedlejší kolej, jest za to míti, že bylo vyhověno předpisům §u 63 (5) žel. dopr. ř. ohledně přichystání (připravení) objednaných vozů. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávně posouzena ve směru právním byla prý věc proto, že napadené rozhodnutí jest v rozporu s platnými předpisy. Dopravní řád zakazuje každému, kdo není zaměstnán u dráhy, vstup na koleje a předpisuje, že se vozy mají postaviti ku skládce, a nikoliv někde na stanici, zatarasené spoustou vagonů. Vyproštění a posunutí přikázaných vagonů zákazníky samými měla by v zápětí porušení dopravy a možná též úrazy a jiné nehody. Nestačí prý tedy oznámení, že vozy objednané stojí někde na kolejích. Tyto námitky jeví se býti bezpodstatnými. Svědci vesměs potvrdili, že se posunování vozů z vedlejší na nákladní kolej provádělo pokaždé pod dozorem a za účinkování železničních zřízenců, tedy bezpochyby způsobem, jenž vylučuje každé nebezpečí. Z výpovědí svědků dále vyplývá, že o tom nemůže býti řeči, že objednané vozy byly někde zataraseny. Stály na vedlejší koleji, až by bylo na nakládací koleji pro ně místo. Že však postavením vozů na vedlejší kolej bylo vyhověno předpisu §u 63 (5) žel. dopr. ř., bylo vzhledem na místní poměry a na dopravu, obvyklou ve stanici, o niž jde, prvním soudem správně vylíčeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:

Dovolatel béře napadený rozsudek v odpor z důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s.; neprávem. Otázka, zda vagony žalovanému dne 17. října 1921 ve stanici řádně k nakládání řepy byly přichystány, byla soudy nižšími správně a ve smyslu kladném rozřešena, kdyžtě nižší soudy dospěly k přesvědčení, že ve stanici B. objednané vozy postaveny byly obyčejně na vedlejší kolej a že vozy ty dělníci žalovaného za pomoci železničních zřízenců, když je chtěli nakládati, posunuli si na kolej nakládací. Nižší soudy zjistily dále souhlasně, že vagony na této vedlejší koleji od 17. října 1921 k nakládání přichystány stály, že žalovaný o tom byl uvědomen a přes to vagony teprve 24. případně 25. října 1921 na- ložil. Pojem přichystání v §u 63 čís. 5 žel. dopr. ř. neznamená, jak žalovaný míní, že vagony dráhou k nakládání přichystány jsou jen tehdy a od té doby, od kdy jsou na nakládací koleji, nýbrž sluší přichystáním rozuměti připravení vozů tak, aby skutečně ve lhůtě zákonem k nakládání určené mohly býti naloženy. Okolnost, v dopisu obchodní a živnostenské komory uvedená, že přichystáním ve smyslu §u 63 čís. 5 žel. dopr. ř. všeobecně se rozumí, že vagon k místu nakládání se přistaví a že teprvé od té doby dráha zdržné může žádati, nemění v tomto případě ničeho na právním posouzení věci, neboť není žalovaným tvrzeno, že vagony nemohl ve lhůtě zákonem k naložení stanovené naložiti jen proto, že vagony byly na vedlejší koleji. Sluší proto vagony, i když byly na vedlejší koleji, s ohledem na to, že ve stanici se vagony obyčejně tímto způsobem přichystávaly, v tomto případě za řádně přichystané pokládati a povinnost žalovaného, platiti zdržné, když vagony ty nikoli v zákonné lhůtě, nýbrž později naložil, jest plně odůvodněna. Lichost tvrzení žalovaného, že jeho lidé nebyli oprávněni posunování předsevzíti, neměli-li se dostati do rozporu s předpisem dopravního řádu, kterým každému nezamčstnanci je vstup na koleje zakázán, odůvodnil již správně soud odvolací, pročež se dovolatel s těmito vývody na správné stavu věci a zákonu odpovídající důvody napadeného rozsudku poukazuje.

Citace:

Rozhodnutí č. 2656. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 918-920.