Čís. 2594.

Lze platně umluviti úplatu za vzdání se hostinské koncese.
(Rozh. ze dne 8. května 1923, Rv I 36/23.)
Žaloba o neplatnost trhové smlouvy ze dne 6. listopadu 1920, jíž
byl žalobce koupil od žalovaného dům s hostincem za 170.000 Kč, byla
procesním soudem prvé stolice zamítnuta. V odvolání
napadl žalobce rozsudek prvého soudu jen potud, pokud smlouva
ohledně vzdání se koncese hostinské, hotelové, výčepnické a bytu
v ceně 73.000 Kč nebyla uznána za neplatnou. Odvolací soud
rozsudek prvého soudu potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech:
Prováděje odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci, brojí
odvolatel proti názoru soudu prvého, že koncese hostinská může býti
předmětem obchodu a jako taková míti majetkovou hodnotu. Stanovisko žalobcovo, že koncese je právem ryze osobním, nepřevoditelným
a nezcizitelným, nedá se uhájiti. Koncese hostinská přes svou osobní
povahu jest součástí jmění oprávněného, jest předmětem zpeněžitelným, jelikož je živnostenským oprávněním, jaké má na mysli ustanovení §u 334 ex. ř. a §u 19 živn. řádu, dovoluje z důležitých příčin i propachtování takovéhoto podniku. Proto také dle ustálené nyní judikatury
je připustilo vedení exekuce na koncesi hostinskou za účelem uspokojení nároku vymáhajícího věřitele. Je-li tomu tak, jest náhled prvého
soudu správným a, když tento soud zjistil, že peníz 73.000 K za vzdání
se koncese hotelové, hostinské a výčepnické je nízkým, dospěl i k správnému závěru, že toto odstupné není odstupným za byt a že důsledkem
toho smlouva trhová a odstupní ze dne 6. listopadu 1920 je platná
a že ustanovení §u 6 nařízení čís. 83 z roku 1918 sb. z. a n. zde použíti
nelze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovoláním lze se obírati jenom potud, pokud je nesprávné právní
posouzení spatřováno v tom, že odvolací soud vyslovil, že hostinská
koncese může býti předmětem obchodu a jako taková že může míti majetkovou hodnotu. Žalobce i v dovolání pravé podstatě rozepře se uhýbaje, neopouští v nižších stolicích uplatněného názoru právního, že
hostinská koncese je nezpeněžitclná, nepřenosná a že je vyloučena z právního obchodu. Přehlíží, že nešlo o prodej hostinské koncese
v pravém slova smyslu, nýbrž že šlo u žalovaného o vzdání se
koncese hotelové, hostinské a výčepnické pro dům č. p. 109 v B. za peněžitou úplatu, šlo o oboustrannou závaznou a úplatnou smlouvu
o vzdání, která v zákoně nikde není zakázána, a jejímž předmětem je
podle utvořivších se poměrů hospodářských a s takovým vzdáním pravidelně spojovaných účinků právních a majetkových, majetková hodnota v tom záležející, že podle očekávaných a předpokládaných účinků,
jež provázejí takové vzdání řečených koncesí ve prospěch třetích osob,
vytvořuje se pro nabyvatele zdroj příjmů, jehož mohutnost je vyvažována výší odstupného za takové vzdání zaplaceného. S touto právní
podstatou řečené smlouvy o vzdání se koncese nemá ničeho činiti právní
otázka, zdali hostinská koncese je nespeněžitelná, neprodajná, nepřenosná a že je vyloučena z právního obchodu. Také je zřejmo, že nejde
o odstupné za byt, a že vůbec nejde o nájem, nýbrž o pacht živnosti
hotelové, hostinské a výčepnické, jichž umožněné dosažení je předmětem řečené smlouvy a to předmětem hlavním a právní povahu celé
smlouvy zřetelně určujícím. Když odvolací soud vedle toho nadbytkem
ještě zjišťuje, že odstupné je vzhledem k daným poměrům nízké, jsou
tím vyvráceny všechny námitky dovolatelovy v této příčině pronášené.

Citace:

Rozhodnutí č. 2594. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 813-814.