Čís. 2725.

Nebyly-li prodány všechny nemovitosti stižené simultánním právem zástavním, nemusí býti zjištěny berní odhadní hodnoty nemovitostí, jestli z návrhu věřitelova zřejmo, že se domáhá úplného zaplacení z rozvrhových podstat.
(Rozh. ze dne 13. června 1923, R II 237/23.)
V rozvrhovém řízení o výtěžku dražby za prodané nemovitosti nařídil rekursní soud prvému soudu, by doplnil řízení a vydal nové rozvrhové usnesení mimo jiné v tomto směru: Pohledávku spořitelny města V. 2217 Kč 10 h s přísl. bude nutno z rozdělovacích podstat 174, 415, 416, 430 potud přikázati, pokud tyto vložky mají k zapravení přispěti, poněvadž nemovitosti vložka čís. 385, 184 a 391, na kterých pohledávka ta též vázne, prodány nebyly a spořitelna zapravení této pohledávky pouze z prodaných vložek výslovně nežádala. Za tím účelem bude nutno berní odhadní hodnoty vložek 174, 385, 415, 416, 430, 184, 391 zjistiti a je dle §u 222 odstavec čtvrtý ex. ř. za základ výpočtu položiti. Vzhledem k tomu odpadne zjišťování náhradních nároků Aloise P-а, Julia K-a, fy A. F. a Reginy L-ové, poněvadž pohledávka spořitelny dosáhne jen částečného krytí z rozdělovaných podstat 174, 415, 416, 430 a se zbytkem zůstane na neprodaných vložkách 385, 184, 391 dále váznouti. Další knihovně zajištěné pohledávky bude přikázati dle knihovního pořadí a to pouze z těch podstat, které se týkají vložek, na nichž knihovně váznou. Při pohledávkách, které váznou těž na neprodaných nemovitostech, bude nutno berní odhadní hodnoty za základ výpočtu položiti, pakli dotyčný věřitel zaplacení pouze z prodaných nemovitostí výslovně nežádal. Nejvyšší soud změnil napadená usnesení v odstavci, dle něhož při pohledávkách, které váznou též na neprodaných nemovitostech, bude nutno, berní odhadní hodnoty za základ výpočtu položiti, jestliže dotyčný věřitel zaplacení pouze z prodaných nemovitostí výslovně nežádal, v ten způsob, že tato zásada neplatí pro pohledávky firmy A. F., Julia K-a a Reginy L-ové, jimž náleží hotové zaplacení z rozvrhových podstat podle druhého odstavce §u 222 ex. ř. Důvody: Podle §u 222 ex. ř. sluší pohledávky, pro něž je zřízena simultánní hypotéka, zapraviti hotovým zaplacením z rozvrhované podstaty. Z rozvrhové podstaty za určitou v exekuční dražbě prodanou nemovitost, zapraviti jest hotovým zaplacením buď celou takovou pohledávku, nebo jen poměrnou její částku, připadající na tuto nemovitost; otázku, který z těchto dvou případů má nastati, zodpověděti jest podle toho, zdali věřitel, pro jehož pohledávku zřízena jest simultánní hypotéka, žádá zapravení celé pohledávky, či poměrné její částky. Věřitel musí tudíž učiniti návrh v tomto směru. Není však třeba, by výslovně prohlásil, že žádá úplné zaplacení celé pohledávky pouze z určité rozvrhové podstaty, nýbrž stačí, když z jeho prohlášení je zřejmo, že žádá úplné zaplacení z této podstaty. Když takového prohlášení neučiní, nastupuje ovšem pravidelný případ, že dojde uspokojení dle poměru jednotlivých rozvrhových podstat, byly-li totiž všecky simultánně zavázané nemovitosti prodány. Totéž musí i tenkráte nastati, nebyly-li všecky simultánně ručící nemovitosti prodány a věřitel nežádá úplného uspokojení z rozvrhových podstat; v tomto případě musí bytí berní odhadní hodnoty vzaty za základ výpočtu částek, věřiteli z rozvrhových podstat příslušejících. Раk-li však z věřitelova návrhu zřejmo, že žádá úplné zaplacení z rozvrhových podstat, není příčiny, by berní odhadní hodnoty byly vzaty za základ výpočtu, nýbrž sluší výpočet predsevzíti podle druhého odstavce §u 222 ex. ř., neboť v tomto případě nelze při výpočtu částek, věřiteli příslušejících, přihlížeti k nemovitostem neprodaným, za jeho pohledávku simultánně zavázaným, nýbrž jen k nemovitostem prodaným a tedy také jen k rozvrhovým podstatám, exekuční dražbou získaným. To platí pro pohledávky všech tří stěžovatelů, totiž firmy A. F-a, Julia K-a i Reginy L-ové, neboť všichni prohlásili, že k rozvrhovému roku účtují své celé pohledávky a žádají, by jim byly přikázány а k výplatě poukázány, z čehož je zřejmo, že žádají úplné zaplacení z rozvrhových podstat.

Citace:

Rozhodnutí č. 2725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1060-1062.