Čís. 2587.

Nárok na uznání otcovství jest nezadatelným právem dítěte a nemůže ho dítko býti zbaveno ani smírem poručníka, kterým se uznává,
že ten který muž není jeho otcem, třebaže smír byl schválen soudem
poručenským.
(Rozh. ze dne 8. května 1923, Rv I 348/22.)
V roce 1908 domáhala se žalobkyně na žalovaném uznání otcovství
a placení výživného. Smírem ze dne 7. července 1908 žalovaný sice
neuznal nemanželského otcovství, avšak zavázal se zaplatiti jednou
pro vždy na výživu a vychování žalobkyně 500 K. Poručník se smírem
souhlasil a poručenský soud jej schválil. Žalobou v roce 1921 domáhala se žalobkyně znovu na žalovaném uznání otcovství a placení výživného. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud
z těchto důvodů: Rozhodnutí sporu závisí na otázce, zda smír ze
dne 7. července 1908 byl dle §§ 1380, 156, 902 a 914 obč. zák. smírem konečným či snad jen prozatímním, poněvadž vzhledem na veřejnoprávní ráz výživy dítěte úmluva stran ohledně odbytného ku škodě dítěte jest zajisté omezena. Odvolatelka přehlíží, že v tomto případě nejednalo se jen o výživu a výši výživného, nýbrž že proti Václavu J-ovi,
který otcovství popřel, byla dne 23. června 1908 podána žaloba na
zjištění otcovství. Otec žalovaného Josef J. přistoupil ku smíru jako
rukojmí a plátce a matka dítěte si své nároky vyhradila. Změna majetkových poměrů u strany žalované jest za stavu věci nerozhodnou,
neboť placení výživného závisí na zjištění ve smyslu §u 163 obč. zák.,
zda Václav J. otcem dítěte jest čili nic. Že Václav J. otcem dítěte jest,
dosud vůbec nijak zjištěno nebylo a odvolatelka nechť odpoví na
otázku, zda bylo při sepisování smíru na to pomýšleno, že by po 13
letech, kdy průvody procesní pozbyly živosti, spor o zjištění otcovství mohl býti obnoven. Pak zajisté by otec žalovaného neměl důvodu ku
smíru jako plátce přistoupiti. Poručenstvo nezletilé žalobkyně spokojilo se odbytným, aniž by bylo otcovství stanoveno, míra výživy dítěte
dosud nebyla tímto smírem dotčena a poručenstvu bylo možno případné otcovství proti osobě třetí zjistiti. Smír, o který jde, jest smlouvou konečnou a nemůže tudíž o témž předmětu zahajována býti nová
rozepře.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil
věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání se opírá o dovolací důvod kusosti řízení a nesprávného
právního posouzení věci. Oba důvody navzájem souvisí, proto se o nich
projednává současně. Rozsudek opírá se o právní názor, že smírem,
uzavřeným dne 7. července 1908 před okresním soudem v K. je jak
otázka nemanželského otcovství k žalujícímu dítku, tak i povinnost,
platiti na ně výživné, rozřešena s konečnou platností a že proto nemůže býti proti žalovanému v žádném z těchto směrů spor znovu zahájen. Tento právní názor je však mylným. Nárok na uznání otcovství
je nezadatelným právem dítka (§ 170 obč. zák.) a nemůže ho dítko
býti zbaveno ani smírem poručníka, kterým se uznává, že ten který
muž není jeho otcem, a to ani tehdy, když byl smír ten schválen soudem poručenským. Jeť smír smlouvou, zavazující obě strany (§ 1380
obč. zák.), pro niž platí všeobecné zásady o smlouvách, tudíž i předpis
§u 878 obč. zák., že smlouvy mohou býti uzavřeny jen o tom, co je
předmětem právního obchodu. Není tedy zákonné překážky, by žalovaný přes uzavřený smír nemohl býti o uznání otcovství žalován, poněvadž otázka otcovství posud vůbec rozřešena není. Také nelze souhlasiti s dalším názorem odvolacího soudu, že onen smír jest i pokud
se týče povinnosti žalovaného jako domnělého nemanželského otce
dítka, již uzavřením smíru, dle něhož na místě placení výživného bylo
smluveno a soudem poručenským schváleno zaplacení odbytného, nezměnitelným za všech okolností. Nejde o zjištění skutkové okolnosti,
jímž by byl vázán i soud dovolací, nýbrž o výklad smíru, co se týče vůle
a úmyslu stran, jimiž byly při dojednání smíru vedeny, ježto protokolem
o smíru byl zjištěn pouze jeho obsah a poručenským schválením je
prokázána pouze skutečnost schválení samého, aniž je jinak z těchto
okolností zřejmo, jaké byly pohnutky uzavření smíru, nebo jeho schválení. Podle vykládacích pravidel o smlouvách nelze se rozumně domnívati, že by se byl poručník dítěte byl uspokojil pro všechny případy
a časy penízem 500 K a dlužno proto obrat smíru »jednou pro vždy«
vykládati pouze tak, že strany, smír uzavírajíce, mlčky předpokládaly,
že nemanželský otec bude veškerých povinností, jemu zákonem jako
nemanželskému otci uložených, sproštěn jen v tom případě, nezmění-li
se podstatně poměry té neb oné strany. Je zřejmo, že strany, uzavírajíce
smír v roce 1908, na úplný hospodářský převrat, jak jej přivodila světová válka, mysleti nemohly, jako je i zřejmo, že je nemohlo napadnouti,
že tento hospodářský převrat bude míti za následek tak značný vzestup cen veškerých potřeb životních a že přivodí i nezbytnost zvýšení nákladů na výživu nemanželského dítka měrou tak značnou. Opatření výživy pro nemanželské dítko náleží dle §u 166 obč. zák. nemanželskému
otci. K výživě dítka nyní 151etého peníz 500 Kč, v sirotčí pokladně
uložený, pokud se týče podle zjištění soudu odvolacího částkou 327 Kč
22 h nevyčerpaný, samozřejmě nestačí a proto nelze žalobkyni právem
brániti, by se nedomáhala nového upravení výživného. Ježto se oba
nižší soudy nezabývaly ani řešením otázky, dlužno-li pokládati žalovaného za otce žalujícího dítka, ani s touto otázkou související další
otázky důvodnosti žalobního nároku vzhledem k věku dítěte po případě přiměřenosti požadovaného výživného, zůstalo řízení v obou stolicích kusým, pročež bylo rozsudky obou těchto stolic dle §u 510 c. ř. s.
zrušiti a odkázati věc na soud prvé stolice, by ji znovu projednal a
rozhodl.

Citace:

Rozhodnutí č. 2587. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 797-799.