Čís. 2670.V meškání v místé po několik dnů týdně za účelem obstarávání obchodních záležitostí dlužno spatřovati pobyt delšího trvání ve smyslu §u 86 j. n.Ustanovení §u 86 j. n. lze užiti i proti cizinci, jenž nemá v tuzemsku obecného sudiště.(Rozh. ze dne 29. května 1923, R II 227/23.)Žalobu o náhradu škody, již prý mu žalovaný způsobil prozatímním opatřením, zadal žalobce na okresním soudě v Bohumíně, kdež se žalovaný, vídeňský obchodník, několik dní v týdnu zdržoval, maje tam najatý pokojík od firmy Sch. Soud prvé stolice zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Místní příslušnosti dle §§ 65, 66 j. n. zde sice není, poněvadž žalovaný v Bohumíně se neusadil s úmyslem, trvale se zde zdržovati. Z okolnosti, že často přebývá v Bohumíně za účelem uzavírání obchodů pro firmy, které zastupuje, nelze ještě souditi na to, že má úmysl zde stále zůstati. Příslušnost zdejšího soudu jest však odůvodněna § 86 j. n. Z výpovědi žalovaného a z výpovědi svědků vychází najevo, že žalovaný již přes dva roky přijíždí skoro co týden na několik dní do Bohumína, by zde obchody pro firmy, které zastupuje, vypořádal. Lze proto za to míti, že se již delší čas v Bohumíně zdržuje za účelem provozování svého zaměstnání, aniž by zde měl bydliště. Poněvadž se netvrdilo, že není schopen k vedení sporu a jde tu o čistě majetko-právní nárok, jsou zde předpoklady §u 86 j. n. Rekursní soud námitce místní nepříslušnosti vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: První soud opírá příslušnost o § 86 j. n. (sudiště zaměstnání), přehlíží však, že podle tohoto místa zákona jde o soud na výběr, jak zní nadpis, jenž jest na vůli dán pouze tenkráte, je-li i jiný soud v území Čs. republiky pro žalovaného příslušným. Zde jest však žalovaný cizozemcem, který se vždy několik dní v Bohumíně zdržuje, který má bydliště ve Vídni, takže sudiště dle §u 86 j. n. vůbec nemůže přijití v úvahu.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:Soud prvé stolice zjistil, že žalovaný téměř od dvou let dojíždí skoro každý týden k několikadennímu pobytu do Bohumína k obstarávání svých obchodních záležitostí a že si tyto záležitosti vyřizuje ve zvláštní místnosti, kterou mu firma Sch., s ním v obchodním spojení jsoucí, k použití přenechávala, a že si držel i v hotelu L. v Bohumíně k svému pobývání pokoj. Okolnosti tyto poukazují zcela neklamně na pobyt delšího trvání, jak jej má na mysli § 86 j. n. a soud prvé stolice zcela právem uznal příslušnost okresního soudu v Bohumíně pro projednávaný spor po rozumu §u 86 j. n. Nelze přisvědčiti rozhodnutí soudu rekursního, který této příslušnosti neuznává a důsledkem toho usnesení soudu prvé stolice změnil s odůvodněním, že jde o příslušnost na výběr a že tedy tento předpis nemůže piatiti proti oněm, kdož v tuzemsku nemají jiné příslušnosti, což prý platí o žalovaném, jenž je cizincem a bydlí ve Vídni. Výklad rekursního soudu, že příslušnost na výběr může platiti jen proti tomu, kdo má v tuzemsku ještě příslušnost z jiného důvodu, není odůvodněn ani v pojmu příslušnosti na výběr, ani v zákoně, z jehož nadpisu soud rekursní patrně tento úsudek činí. § 86 j. n. po této stránce nerozeznává a dle jasných intencí tohoto zákonného předpisu není důvodu, usuzovati, proč by právě cizinec, který má v tuzemsku pobyt, odpovídající náležitostem §u 86 j. n., neměl býti podroben působnosti tohoto předpisu o příslušnosti jedině proto, že nemá v tuzemsku obecné příslušnosti dle bydliště. Cizinec, který béře v tuzemsku pobyt po delší dobu, vchází přirozeně v různé právní vztahy k tuzemským státním občanům a nebylo by lze pochopiti, že by měl požívati výsady exemce z příslušnosti, kterou § 86 j. n. stanoví beze všeho obmezení, které rekursní soud mylně do tohoto předpisu vkládá.